Nemusejí říkat, co dělali jejich rodiče. Podle jména to většina lidí pozná.
V budějovickém sportu se po letech znovu objevují známá jména – jména dětí, které jdou v rodinných šlépějích.
Někdy je to přítěž, jindy výhoda. Slova o protekci, uštěpačné pohledy a pomluvy za zády. Na druhé straně zase neocenitelné rady od blízkých, kteří toho ve svém oboru hodně dokázali. Jaké to je žít se známým příjmením a přitom se snažit prosadit ve stejném odvětví?
1. Roman Horák mladší – hokejista
Jeho otce nemá smysl příliš představovat. Roman Horák starší platil za jednoho z nejlepších českých hokejistů devadesátých let. Byl na třech mistrovstvích světa a jedné olympiádě. Zlato z Vídně 1996 mu uteklo kvůli zranění a o rok později vyhrál kanadské bodování celé extraligy. Působil v Budějovicích, ve Spartě, v Norimberku či finském Pori.
Bylo téměř nemyslitelné, že v rodině, kde hrál hokej i Romanův bratr Michal, by se dal syn na jiný sport než hokej.
„Rodiče mě přivedli na hokej, když mi byli asi čtyři,“ vzpomíná dnes Roman Horák mladší (na snímku vlevo s otcem), a protože mu to šlo, už u něj zůstal natrvalo. Patří mezi nejtalentovanější hráče narozené v roce 1991.
Zahrál si v extralize a dal gól i v Lize mistrů bratislavskému Slovanu. Teď má za sebou první ročník v juniorské zámořské soutěži a chce se tam zase vrátit.
„Srovnáním neuniknete. Ale musí se s tím žít. Když vám někdo řekne: Tvůj táta uměl dávat góly a ty to neumíš, není to zrovna příjemné,“ vypráví Roman Horák junior. Na druhou stranu zase slýchával, že po otci zdědil talent, a to mu dodávalo sebevědomí.
Tátovu kariéru příliš nepamatuje. Jako malý vzpomíná na pár jeho zápasů za Spartu nebo Havířov. Detailněji ji nesledoval, ale rady otce mu přijdou vhod i teď.
„V kariéře mi poradil. Sleduje mě dál a snaží se radit,“ říká Horák mladší. Když se před uplynulou sezonou rozhodoval, jestli odejít za oceán, nebo ne, byl to také otec, který ho v jeho přesvědčení podpořil.
„Byl jsem rád, že odmala začal hrát hokej. Přeju mu jeho úspěchy,“ říká Roman Horák starší.
2. Miroslav Jirkal mladší – fotbalový brankář
„Najdou se lidé, kteří nepřejí a pomlouvají. Ale kdo mě zná, ví, že protekci nemám rád,“ říká Miroslav Jirkal mladší (uprostřed s otcem). V dorosteneckých kategoriích fotbalového Dynama České Budějovice je to právě osmnáctiletý brankář, který nosí jedno z nejznámějších příjmení.
Jeho otec Miroslav byl fotbalovým gólmanem v budějovickém Dynamu osmdesátých let, ale výrazněji se prosadil jako trenér. Působil u reprezentace, v pražské Spartě, v Brně, v Liberci nebo v Mladé Boleslavi. Na podzim se vrátil tam, kde s trénováním začínal. V Českých Budějovicích vede jeden z dorosteneckých týmů a je sekretářem mládeže.
„Už odmala jsem viděl, že syn je velmi dobře pohybově nadaný,“ popisoval Miroslav Jirkal starší. A tak ho přivedl v pěti letech na fotbal, u kterého už zůstal. Začínal hrát v poli, ale pak se přesunul do brány. „Asi jsem to zdědil po tátovi,“ pousmál se Miroslav Jirkal mladší, který dostal na výběr, jestli chce hrát zrovna fotbal. Přitom brankářskou kariéru svého otce si moc nepamatuje a zná ho spíše až jako trenéra.
„I když jsem působil po celé republice, jeho fotbalovou kariérou jsem žil,“ ujistil Jirkal starší. Chodil se synem do posilovny
a na gymnastiku. V šestnácti letech se mladý Miroslav podíval i do reprezentace a vypadalo to, že má nakročeno k velkému fotbalu. Kvůli zraněním se trochu zadrhl, ale snaží se dostat zpět.
Loni v létě si při zápase nejvyšší dorostenecké soutěže v Mostě zlomil nos, nadočnicový oblouk a další kůstky v obličeji. Po pauze potřeboval chytat, ale konkurence byla veliká. Mohl jít o kategorii níž do týmu k otci, ale raději zvolil hostování v Sezimově Ústí, které hraje stejnou soutěž. „Nechtěl jsem, aby to někdo spojoval s protekcí,“ vysvětlil Jirkal mladší.
„Vždy jsem na něj byl přísný a kritický. Vnímal jsem řeči, že má cestičku v reprezentaci i tady v Dynamu prošlapanou, ale s tím člověk počítá a musí se s tím vyrovnat,“ dodal Miroslav Jirkal starší.
Ovšem jednu výhodu toho, že otec pracuje u reprezentace, mladý Miroslav přeci jen pocítil. Po posledním zranění hlavy chytal v helmě Petra Čecha. „Na srazu reprezentace jsme o tom jednou mluvili a Petr mi ji nabídl,“ popisoval Jirkal starší. Jeho syn v ní chytal dva týdny a pak ji sundal. Nebylo to ono.
3. Aneta Grabmüllerová – triatlon
Když si v zimě přebírala Aneta Grabmüllerová (zcela vpravo s matkou a sestrou Natálií) ocenění pro objev roku v Jihočeském kraji, říkala, že nemá ráda fotbal. „Není to tak, že by mi kolektivní sporty vadily, ale ráda bojuju sama za sebe,“ koriguje s úsměvem svou odpověď dnes.
Příjmení sedmnáctileté triatlonistky je známé. Vždyť oba její rodiče, závodníci B&H Triatlon České Budějovice, patří k tomu lepšímu, co jihočeská scéna nabízí. Její maminka Šárka se pak umisťuje na čelních pozicích i na světových a evropských akcích v zimním triatlonu. V tom už ji její dcera překonala. V zimě totiž vyhrála juniorské mistrovství světa.
„Je to krásný pocit, když hraje hymna a vidíte dítě na stupních vítězů,“ popisovala Šárka Grabmüllerová, jejíž mladší dcera, brzy čtrnáctiletá Natálka, také aktivně sportuje. Vedle triatlonu hlavně běhá na lyžích.
Své děti nikdy ke sportu nenutila. „Hrála jsem na všechny možné nástroje, chodila do kroužků, ale vybrala jsem si sport,“ popisovala Aneta, která je přesvědčená o tom, že se jím jednou bude živit.
Slova o protekci a prošlapané cestě slýchávala často. „Zezačátku se s tím člověk vyrovnává těžce, ale i o tom to je,“ dodává Aneta. Za svůj největší sportovní úspěch považuje letošní zlato a doufá, že to nebyla poslední zlatá medaile z mistrovství světa.
Další známá jména ve sportu ve městě:
Jonáš Ťoupal – Patnáctiletý syn známého hokejisty Radka Ťoupala je obránce dorostu.
Luboš Rob – Zkušený útočník Luboš Rob hrál ještě v uplynulé sezoně první ligu v Táboře. Jeho syn střílí góly v dorostu.
Eddie Turek – Otec Roman Turek bude načínat další sezonu v brance hokejistů HC Mountfield. Sedmnáctiletý syn hraje v dorostu v útoku.
Marek Wolgemuth – Otec Martin Wolgemuth byl dlouholetým obráncem fotbalistů Dynama České Budějovice. Jeho syn hraje v dorostu.
Patrik Švantner – Dlouholetý fotbalový brankář Pavol Švantner už na jihu Čech sice nepůsobí, ale jeho syn Patrik hraje v útoku v žácích budějovického Dynama.
Lukáš Dvořák – Osmnáctiletý nahrávač extraligových volejbalistů VK Jihostroj je synem dlouholetého nahrávače René Dvořáka, který dnes trénuje mládež.
Jakub Pochop – Univerzál juniorského výběru Jakub Pochop má vzor ve svém otci, kapitánu extraligových volejbalistů Stanislavu Pochopovi.
