Barevné obaly cukrovinek lákají. Jedenáctiletý Jakub se rozhlédne, a když zjistí, že vzduch je čistý, rychle se natáhne. Čokoládová tyčinka mizí ve volném rukávu bundy. Aby nevzbudil podezření, koupí si další tyčinku. Zaplatí, pozdraví a ztratí se v hloučku kamarádů. Podle Jakuba někteří z jeho spolužáků v obchodě na sídlišti Vajgar kradou pravidelně.
Pětačtyřicetiletý vedoucí prodejny Merkur Václav Hron má s malými zlodějíčky mnoho zkušeností. Za poslední měsíce řešil už desítky podobných případů. „Když přijdou ve skupinkách, vytahují se jeden před druhým. Pokud se jim povede něco ukrást, cítí se na koni a vrací se,“ přibližuje Hron. Naopak, pokud je dítě samo, chová se většinou slušně.
Případy dětských krádeží už došly tak daleko, že zaměstnanci téměř neustále hlídají skupinky dětí, pobíhající v uličkách mezi regály. Dokud ale zloděj neprojde pokladnou, nemohou věci v jeho kapsách označit jako ukradené. Poté už je pozdě dítě chytat. Neztrácí se jen drobnosti, v Merkuru mizí v dětských kapsách dokonce i třistagramové čokolády. Jen za květen stály obchod dětské krádeže tisíce korun.
Vedoucí prodejny většinu pokusů o krádež hlásí policii. „Hlásit by se ale měly prohřešky všechny,“ upozorňuje vrchní strážník Luboš Müller. Za minulý rok evidovali policisté třináct přestupků dětí do patnácti let. V Merkuru se prý ale krade daleko víc, než říká statistika.
„Hříšníka naložíme do auta a odvezeme rodičům. Potom sepíšeme záznam a ten předáme sociálnímu odboru,“ přibližuje strážník Müller. Pokud dítě přistihnou v partě, tváří se většinou statečně. Hlavu sklopí až v policejním autě. Reakce rodičů bývá pokaždé stejná. Překvapení. Hradečtí policisté se už ale setkali i s popíráním a ospravedlňováním zdánlivě bezproblémového potomka.
„Děti dobře vědí, že do patnácti let nejsou zodpovědné za přestupky. Pokud vznikne škoda, platí ji rodiče,“ dodává vedoucí sociálního odboru Vladimír Fejt. První prohřešky se hlásí rodičům, při opakovaných problémech sociální pracovníci sahají i po možnosti dozoru nad dítětem a v nejhorším případě dojde na ústavní výchovu.
Během jedné směny pracují v Merkuru pouze čtyři zaměstnanci. Vedoucí prodejny a prodavačky tak mají při hlídání skupinek dětí plné ruce práce.
„Některé způsoby krádeží už máme za tu dobu nastudované,“ uvádí Hron. Vypráví, jak jedno z dětí vždycky zabaví prodavačku a ostatní zatím kradou. Kromě strkání zboží pod volné oblečení se objevily už i promyšlenější způsoby. Mladé slečně na zem „náhodou“ upadne kabelka, a když se skloní, aby ji sebrala, nenápadně do ní loktem shrne několik věcí ze spodních regálů. Jiní zase vjedou dovnitř s kočárkem s mladším sourozencem, který se v uličkách obchodu stává utajeným nákupním košíkem.
Zapálili koš
„Normálně se hecujeme, kdo sebere lepší věc,“ svěřuje se se smíchem trojice asi jedenáctiletých chlapců. Jména ale říct nechtějí a raději rychle odcházejí.
Nejvíc v Merkuru mizí drobné sladkosti. „Přesnou statistiku ukradených věcí nemáme. Víme jen o těch věcech, které stačíme zachránit. Ale samozřejmě, když víte, že do regálu jste doplňovali dvacet čokolád a pokladnou vám jich prošlo jenom osmnáct, tak je vám jasné, co se stalo s těmi zbývajícími,“ vypráví Hron.
Prodavačky v Merkuru se setkaly už i s horším jednáním. O zimních prázdninách si jeden ze zlodějíčků odnesl sladkou kořist. Další den se vrátil s několika kamarády. „Nejprve zapálili koš před obchodem. Pak po nás prodavačkách tady uvnitř dokonce házeli sněhové koule,“ uzavírá prodavačka Hana Nápravníková.
