Díky Šumavě nás déšť může přeskočit

S nástupem jara a léta zvoní telefon v pobočce Českého hydrometeorologického ústavu častěji. Na dotazy, jaké bude počasí, odpovídá i devětatřicetiletý Gustav Sysel. Když není ve službě, sedí v řídicí věži budějovického letiště, nebo cestuje po světě. „Odhad na počasí se mi hodí ve všem, co dělám,“ říká letecký dispečer a meteorolog.

Kdo vám teď nejčastěji volá s otázkou, jak bude?

Je to sezonní. V tomto období často volají lidé, kteří suší seno nebo opravují střechy. Samozřejmě se na počasí hodně ptají ti, kteří plánují nějakou cestu. Samostatnou kapitolou jsou piloti letadel nebo horkovzdušných balonů. Zrovna nedávno jsme na letišti nedoporučili posádce malého letounu cestu do Splitu, protože nebyla bezpečná. Skvěle nastudované počasí musí mít balonáři, protože řízení balonu je zcela závislé pouze na povětrnostních podmínkách. Vítr může v každé výšce foukat jinak. Už jste letěl balonem?

Ještě ne, i když svezení mě láká. Létání mám rád, zrovna si dělám pilotní průkaz na ultralight. Líbí se mi dívat se na svět z výšky.

Hodně cestujete. Co už jste z oblak viděl a která krajina je pro vás nejhezčí?

Obrovským zážitkem pro mě bylo vidět z letadla ledovce v Grónsku a Skalnaté hory v Kanadě. Podíval jsem se do jižní Afriky, Irska a Japonska, loni jsem autem projel Švédsko, ale česká krajina mě dojímá nejvíc. Je malebná a pestrá, tak pěkné kopce a údolí jinde nemají. Dojem z návratu ještě umocní, když v letounu ČSA po přistání pustí Smetanovu Vltavu. Jen mi vadí, že nejběžnější plodinou na českých polích je teď řepka a sluneční elektrárny.

Jak těžké je kraji se Šumavou předpovídat počasí?

Nastoupil jsem do meteorologického ústavu na podzim roku 2002, tedy po velkých povodních. Pokrok v tomto oboru je od té doby obrovský. Umíme už využít mnohem více informací, čteme z družicových snímků i ze srážkových radarů. Pomáhají nám také zkušenosti z minula – například že déšť přicházející od jihozápadu může přes Šumavu jakoby přeskočit, takže v jejím stínu zůstane sucho a bude pršet až na Vysočině. Při předpovědi vycházíme z pěti numerických modelů počítaných čtyřikrát denně – přímo pro Česko je vytvářený Aladin, ale neopomíjíme ani další evropské modely.

Může se stát, že se jejich údaje úplně rozcházejí?

Stává se to, protože některé povětrnostní situace jsou složitější na vyhodnocení než jiné. Lokální předpověď na příští den už dokážeme udělat s pravděpodobností přesahující devadesát procent, ale pořád je nutné počítat s tím, že vývoj počasí se může rychle měnit. Proto doporučuju po večerních zprávách sledovat předpověď v České televizi, kterou kolegové profesionálové vysílají naživo, zatímco v privátních televizích je tato relace předtáčená.

Kdy jste pocítil platnost úsloví „Každá rada drahá“?

Nedokázal jsem poradit jedné slečně, která mi v lednu volala, jaký den v červenci si má zvolit pro svou svatbu, aby bylo hezky. Mrzí mě, když mám špatné zprávy pro organizátory kulturních akcí pod širým nebem. Patří k nim pořadatelé Múz na vodě v Budějovicích nebo velkých koncertů a divadel na točně v Českém Krumlově. Tak rád bych je povzbudil – ale místo toho jim musím říct například toto: Pokud spadne jen pár kapek, přestaňte doufat, že to přejde. Právě k vám dorazil vytrvalý déšť.

Mnozí lidé říkají, že je počasí čím dál horší.

Nemyslím si to, extrémy byly vždycky. Spíš se o všem mnohem víc mluví a píše. Globální oteplování jistě svůj vliv má, lidé žijí jinak než před padesáti, sto lety, ve městech zatížených dopravou je určitě o něco tepleji než dřív. To vše se do klimatu promítá, proto bychom vůči přírodě měli být pokornější. Došlo mi to hlavně v Japonsku, kde je znát, jak si cení každého kusu půdy.

Zrovna Japonsko letos zažilo pohromu. Jak jste zemětřesení a následky prožíval s pocitem, že jste loni na podzim tuto zemi procestoval?

Hned jsem svým přátelům napsal, aby k nám přiletěli i s celou rodinou a přečkali tu nejhorší období. Jenomže oni si strašně moc váží svého zaměstnání a Japonsko by opustili asi jedině ve chvíli, kdy by přišli o všechno. Možná ani tehdy ne. Jsou hodně disciplinovaní. S tak velkou katastrofou samozřejmě nepočítali, ale ani po ní tam nevznikl chaos a každý věděl, co má dělat. Je to úplně jiný svět plný vděčnosti, která nám tady dost chybí.