Před sto lety hvozdenští ochotníci hráli jenom v hospodě. Divadlo, které mají dnes, jim může závidět leckteré město. Kroužek divadelních ochotníků má 123 členů. Nejsou jen z Hvozdné, ale i z okolních vesnic a ze Zlína. Někteří dojíždějí z Chropyně na Kroměřížsku.
Sté výročí založení nyní ochotníci slaví přehlídkou svých představení. Bonbonkem bude 25. října premiéra žertovné hry Ferdinanda Františka Šumberka Palackého třída 27. „To je inscenace, kterou před sto lety hvozdenští ochotníci začínali svou činnost,“ říká Dušan Sitek, režisér hvozdenského souboru a herec zlínského Městského divadla.
Hvozdná je raritou. Tak malá vesnice s vlastní divadelní budovou.
Zdejší ochotníci po dvaceti letech zjistili, že zkoušet po večerech v hospodě už nestačí. Skládali cihlu k cihle, požádali o pomoc podnikatele, včetně Tomáše Bati, a za tři měsíce od vykopání základů byla budova hotová. Divadlo z roku 1929 bylo prvním domem v obci, který měl elektřinu. Všichni ostatní ještě svítili petrolejkami.
Nedávno jste dokonce divadlo opravili. Kde jste na to vzali? Když jsme hráli Maryšu na festivalu Jiráskův Hronov, což byl náš největší úspěch, dali nám jedni Hvozdňané peníze na opravu záchodů. Ty jediné prý nám dělají ostudu. Nechtěli jsme ale mít jen opravené toalety. Vzali jsme si proto půjčku a do tří let jsme divadlo kompletně zrekonstruovali, včetně střechy, fasády, krásných šaten, nové zvukové aparatury a sprch pro herce. Myslím si, že žádný amatérský soubor v republice nemá takové vybavení, jako máme dneska my ve Hvozdné.
Na amatérské divadlo máte slušný repertoár. Pořádáme soutěžní přehlídku divadla pro děti Hvozdenský měšec plný pohádek, příští rok už desátý ročník. Každý rok proto máme novou pohádku. Stejně je to i s představeními pro dospělé. Loni to bylo psychologické drama V hodině rysa, které jsme na jaře hráli v pražském Divadle Na zábradlí. V listopadu tam s ním pro velký úspěch pojedeme zase. Je potěšující, když ochotníci z malé valašské obce Hvozdná dobývají Prahu. Ještě máme v repertoáru anglickou konverzační frašku Vydrž, miláčku. Pro místní, zvyklé vozit kolečka s hnojem, bylo zajímavé obout si lakýrky a fraky a přenést se do anglické nóbl společnosti.
Kdy jste se dostal k divadlu ve Hvozdné? Ve Hvozdné jsem stejně dlouho jako v Městském divadle Zlín, od roku 1985. Tehdy hvozdenský soubor několik let nevyvíjel žádnou aktivitu a já dostal úkol to změnit. Za ta léta mohu říct, že manželce a Hvozdné zůstávám věrný. Když mi před pěti roky nabídli angažmá v Praze, Hvozdná byla hlavním důvodem, proč jsem zůstal. Tehdy jsme dokončili opravu divadla a co kdyby po mém odchodu soubor zanikl, přestal splácet úvěry a přišel o budovu?
Jaké je soužití hvozdenského souboru a zlínského Městského divadla? Ve Hvozdné mohu vyzkoušet inscenace, které se v Městském divadle nehrají, a stane se, že dramaturgie zlínského divadla čerpá z repertoáru Hvozdné, například v případě muzikálu Balada pro banditu. Spousta našich ochotníků se již také objevila na prknech Městského divadla. Na druhou stranu u nás účinkovali herci ze zlínského souboru. Děláme pravidelně večery, kde kolegové ze zlínského divadla zpívají s hvozdenskými ochotníky známé muzikálové melodie.
