Do důchodu ve třiceti. Na americký výstřelek se chytají i Češi

Mileniál, digitální nomád, ilustrační foto

Mileniál, digitální nomád, ilustrační foto Zdroj: Profimedia

Mileniál, digitální nomád, ilustrační foto
Mileniál, digitální nomád, ilustrační foto
....
....
5
Fotogalerie

Když po pěti letech strávených na pozici překladatele a později i vedoucího týmu opouštěl třicetiletý Robert Jambrich své dosavadní zaměstnání, byl z něj milionář. Celou dobu pracoval bez ohledu na svátky a víkendy, spal nanejvýš pět hodin denně. Jambrich je jedním z řady lidí, kteří několik let velmi intenzivně pracovali, spořili a investovali, aby dosáhli finanční nezávislosti. Jejich hlavní motivací je nemuset už nikdy chodit do standardního zaměstnání. Trend brzkého odchodu do „důchodu“ dorazil už i do Česka.

K překladatelství se Jambrich dostal náhodou. Poté, co se přestěhoval ze Slovenska do Prahy, potřeboval rychle najít práci. A uspěl ve výběrovém řízení právě na pozici překladatele.

„Mým skutečným snem bylo stát se vývojářem tréninkových programů pro měkké dovednosti,“ vysvětluje vzděláním psycholog, který už během vysokoškolského studia pracoval jako školitel osobního rozvoje.

Svůj odchod od překládání plánoval delší dobu. Konečné rozhodnutí padlo poté, co se vrátil z londýnského workshopu věnovaného rozvoji měkkých dovedností.

„Otevřel jsem počítač, abych začal pracovat na překladu, a ruce mi zamrzly nad klávesnicí,“ vybavuje si Jambrich okamžik, kdy si uvědomil, že potřebuje neodkladnou životní změnu. Následující pracovní den oznámil agentuře konec spolupráce, aby se mohl naplno věnovat rozvoji vlastního projektu.

Od té doby uplynulo šest let, v průběhu kterých žil hlavně z naspořených peněz. Poté, co přestal vydělávat, se ale nemusel výrazněji uskromňovat – skromný byl totiž prý vždy.

„Žiju ve sdíleném bytě a dokážu si uvařit jídlo za 15 korun,“ vysvětluje Jambrich, který si byl zvyklý zapisovat všechny výdaje a investice do excelové tabulky. Scházela mu ale spolupráce s jinými lidmi a zpětná vazba. „Svoboda je velké břemeno a odpovědnost za vlastní život není příjemná,“ vysvětluje, proč se řada jeho známých, kteří se vydali stejnou cestou, nakonec do zaměstnání vrátila.

K zachování sebekázně a motivace pracovat mu podle něj pomohl jasný cíl - vyvinout vlastní produkt. „Teď už zbývá jen založit firmu a promyslet si obchodní strategii,“ uzavírá.

Příběh bývalého překladatele není mezi mileniály ojedinělý. Touhu získat finanční svobodu a věnovat se vlastním koníčkům a projektům už v poměrně mladém věku uvádí příznivci původně severoamerického a dnes celosvětového „hnutí“ FIRE jako hlavní důvody svého šetřivého způsobu života. Název životního postoje pochází z anglické zkratky Finanční nezávislost a brzký důchod (anglicky Financial Independence, Retire Early).

Myšlenku značně zpopularizoval dnes 45letý Kanaďan Peter Adeney, když v roce 2011 založil blog pod přezdívkou Mr. Money Mustache. Bývalý softwarový inženýr se proslavil díky tomu, že spolu se svou manželkou odešli do důchodu už ve 30 letech. V průběhu předchozích deseti let usilovně šetřil a všechny volné prostředky ze své mzdy okamžitě investoval.

V investování se Adeney řídí takzvaným pravidlem čtyř procent, kde počítá se sedmiprocentními výnosy a tříprocentní inflací. Adeneyův blog má vysokou návštěvnost nejen kvůli investičním radám mladého důchodce, ale i jeho nápaditým návodům na to, jak ušetřit v každodenním životě.

Příspěvek, kde „knírač“ popisuje, jak zvětšil kufr malého auta, aby si nemusel kupovat větší vůz, sklidil úspěch jak u kutilů, tak u odpůrců konzumního způsobu života. Být „v důchodu“ ale pro něj neznamená nedělat nic. Kromě blogu, který má řádově milionovou návštěvnost, založil Adeney malou stavební firmu.

„Budování různých věcí byl vždy můj největší koníček,“ vysvětluje, proč to nepovažuje za řádné zaměstnání. Finanční zajištěnost mu podle něj umožňuje věnovat se i činnostem, které zisk vůbec nepřináší.

Finanční svoboda je čistě teoreticky dosažitelný cíl až pro 80 procent Čechů a Slováků, domnívá se finanční poradce a zakladatel společnosti KFP Pavel Pavlásek.

„Pokud člověk utrácí méně, než vydělá a vzniklý rozdíl moudře investuje, má finanční plán a disciplínu, tak cesta k finanční svobodě mu zabere zhruba 17 let,“ argumentuje Pavlásek. Počet let, který člověk stráví spořením, závisí na jeho startovní pozici.

„Mladým lidem, kteří zakládají rodinu a začínají kariéru, to bude trvat až 30 let, úspěšným podnikatelům do deseti let a chroničtí dlužníci nedosáhnout na rentu nikdy,“ podotýká. V realitě ale většina z nich nedospěje k finanční svobodě nikdy.

„Mnoha lidem chybí potřebná finanční a investiční gramotnost, jak se k finanční nezávislosti dostat, a i velká část těch, kteří je mají, postrádají potřebnou disciplínu – utrácí vše, co vydělají a nemají nastavený systém pravidelného budování majetku,“ vysvětluje důvody.

Poslední výzkum České bankovní asociace to potvrzuje. Zhruba třetina Čechů nemá podle něj naspořeno vůbec nic nebo velmi málo a bez zaměstnání by vydržela nejdéle tři měsíce.

Přesto každý druhý mladý Čech podle průzkumu investiční společnosti Broker Consulting považuje investice za zdroj finanční jistoty pro budoucnost.

„Mladí lidé mají blíže k internetu, který umožňuje rychlejší a snadnější přístup k informacím, proto se o pasivní příjmy zajímají mnohem víc než jejich rodiče,“ myslí si Filip Ryšavý, autor blogu Children of Capitalism, student ekonomie a zároveň IT tester v bance.

O finanční nezávislost v budoucnosti usiluje už dnes. „Pasivní příjem by mě sice mohl živit již teď, ale jsem student a nemám rodinu, takže zatím moje životní náklady nejsou vysoké,“ říká.

Za nejvhodnější druhy investic v českém prostředí považuje Ryšavý pronájem nemovitostí a výnosy od takzvaných dividendových aristokratů, tedy společností, které mají za sebou dlouhou historii vyplácení a soustavného navyšování dividend. Žádnou investici ovšem nepovažuje za jistotu.

„U nemovitostí je možná regulace ze strany státu a akciové dividendy bývají nejčastěji vyplácené jen na jednoroční bázi,“ shrnuje.

Autorka je spolupracovnicí redakce