Do historie se zamiloval už v dětství | E15.cz

Do historie se zamiloval už v dětství

Sedmička představuje další tvář seriálu Sedm osobností. Je jí ředitel píseckého Prácheňského muzea Jiří Prášek.

Už místo, kde se narodil, ho snad předurčilo k současné práci. Ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek pochází z Chýnova. Městečko na Táborsku vyniká mimo jiné tím, že má velmi starou historii. Objevuje se už v Kosmově kronice k roku 981. „Historie mě obklopovala. Vychovávala mě prababička, která mi vyprávěla staré příběhy a pověsti, hodně mi četla. Měl jsem i vynikajícího učitele. Půjčoval mi knihy s touto tematikou,“ vzpomíná padesátiletý Jiří Prášek.
Právě tento učitel byl také správcem Chýnovské jeskyně a nechal Práška už od šesté třídy, aby po ní provázel pravidelně výpravy. „Odposlouchal jsem od něj, co vypráví lidem, a v tom smyslu jsem jim to pak říkal i já. V jedné části jeskyně byly obří přírodní útvary, které vznikly vířivou a erozivní činností. Já lidem s vážnou tváří ve své dětské naivitě vyprávěl, že to vzniklo erotickou činností,“ směje se. Zkušenost s průvodcovstvím se mu hodila. Naučil se vystupovat a mluvit s lidmi.
Chvíli sice přemýšlel, že by se začal zajímat o geologii, humanitní vědy ale převládly. „To bylo jen dobře, v technice se nevyznám. Na gymnáziu jsem měl dalšího vynikajícího profesora dějepisu. Odebíral jsem odborný časopis a začal do něj i psát. O historii jsem psal také články do místního týdeníku Palcát,“ popisuje Prášek.
Po maturitě se rozhodl, že bude studovat české dějiny. Přihlásil se na historii na brněnské filozofické fakultě. Když končil vysokou školu, začal hledat práci. „Nikdy mě nenapadlo, že bych odešel z Chýnova. Počítal jsem s tím, že zůstanu v Táboře. Tam ale nebylo v muzeu místo, jen v archivu, a to jsem nechtěl,“ pokračuje. V píseckém muzeu se v té době uvolnilo místo etnografa, národopisce. V roce 1983, čtyři dny po promoci, tam Jiří Prášek nastoupil. Přišel do města, které vůbec neznal. O něco později zjistil, že v každé generaci jeho rodu někdo v Písku žil, pak odešel a v další se zase jiný vrátil.
„To město nás přitahuje. Můj pradědeček se v Písku narodil. V třicátých letech se do Písku přistěhoval můj dědeček s mým tehdy tříletým otcem, který tam začal chodit do školy. Teta, jeho sestra, se v Písku narodila. V devětatřicátém roce odešel dědeček do Tábora. Na hlavní třídě si otevřel obchod s módou. Dodnes se tam říká u Prášků,“ vypráví.
Ředitelem Prácheňského muzea se stal Prášek v roce 2006. „Trvalo dlouho, než mě přemluvili. Stýská se mi po odborné práci. Dřív jsem hodně psal. Jsem autorem více než třiceti samostatných publikací o historii. Dnes nejsem schopný psát, je to velký nápor na koncentraci. Nemám ani čas,“ říká.
Podle ředitelky Městského muzea a galerie ve Vodňanech Jitky Velkové je ale dobře, že nakonec s vedením Prácheňského muzea souhlasil. „Je to člověk, který má velký vztah k regionální historii a k dění ve městě jako takovému. Přínosem je i to, že byl dlouholetým pracovníkem a tuto instituci dobře zná. Tím pádem věděl, co muzeum potřebuje,“ míní Velková.
Práška těší fakt, že historie stále zajímá mladé lidi. „Čtou knihy, mohou tam být fotografie, ale to nenahradí trojrozměrný předmět, který si mohou prohlédnout v muzeu,“ uvažuje.
I v muzeu ale mladší generace očekává moderní trendy. „Všechno je ovlivněno technikou. Už nestačí, že jsou exponáty ve vitrínách. Chtějí dotykové obrazovky, potřebují si na věci sáhnout nebo aby se to pohybovalo, vydávalo to zvuk,“ popisuje Prášek.
Jiří Prášek vybral do následujícího dílu seriálu jako další osobnost strakonického místostarostu Pavla Pavla.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!