Na vánočním stole mnoha lidí z Česka se o svátcích objeví i vyhlášené potraviny z Přerovska. Růžová šunka na chlebíčcích, sýrové nitě u sklenky vína nebo těstoviny nejen ve slavnostní polévce si labužníci vychutnávají už léta. Sedmička zjišťovala, jak se oblíbené potraviny vyrábějí.
1. Váhalova šunka
Znají ji nejen po celém Česku, ale i v Německu, Rakousku, na Slovensku nebo v Maďarsku. Získala spoustu ocenění, naposledy cenu Česká chuťovka 2010. Originál Váhalova šunka skýtá gurmánský zážitek.
Tajemství její výroby uzenáři přísně střeží. „Základem jsou kvalitní suroviny. Nakupujeme maso od prověřených dodavatelů z Česka a z Evropské unie,“ říká spolumajitel firmy Váhala z Hustopečí nad Bečvou Ladislav Denk.
Na šunku potřebují delikátní vepřovou kýtu. „Aby byla lahodná, musí mít kýta malou vrstvu tuku a kůže. Naše šunka je z čistého masa. Žádné mleté maso, žádná mouka, sója nebo separáty,“ upozorňuje Denk.
Vybrané maso ve výrobě nasolí a smíchají s jemným kořením. „To dává šunce tu pravou chuť. Směs koření je ale výrobním tajemstvím,“ zůstává Denk tajuplný. Okořeněné maso nechají uzenáři odležet do druhého dne. „Pak ho plníme do forem, odsajeme vzduch a pod tlakem zalisujeme víčko, aby byla šunka hutná. Poté se šunka vaří na jednasedmdesát stupňů Celsia po dobu deseti minut,“ popisuje proces Denk.
Po uvaření se šunka půl hodiny suší a na pětadvacet minut jemně zaudí. „Je to žádané zboží, děláme ji každý den ze dvou tun masa,“ upřesňuje manažer firmy, ve které dnes pracuje 236 zaměstnanců. „A to jsme začali vyrábět v lednu 1991 s dvaadvaceti zaměstnanci,“ připomíná Denk.
2. Váhalova paštika
Výjimečnou chuť i netradiční vzhled má další uzenářský výrobek z Hustopeč – Váhalova paštika. Prodává se v mističkách a na jejím povrchu je slanina a kousky papriky.
„Je to hrubozrnná paštika s výraznou chutí po mase a játrech. Udělat jemnou paštiku umí kdekdo, ale hrubozrnná je náročnější na suroviny. Naše paštika není jen vařená, ale také pečená a na povrchu je ozdobená dvěma kousky Váhalovy slaniny do písmene V a sušenou paprikou,“ říká Denk. Také tato potravina si získala oblibu nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Výrobou paštik navázali hustopečtí uzenáři na tradici, kterou začal zakladatel firmy Robert Váhala. „Tatínek postavil v roce 1946 konzervárnu na paštiky a na hotová jídla. Když jsme v roce 1991 znovu začínali, říkal nám: Dělejte kvalitu a nemáte se čeho bát,“ vzpomíná Váhalův syn Robert, který je jednatelem společnosti.
Ani přesný recept na Váhalovu paštiku nechtějí uzenáři odtajnit. Zvláště pak směs koření na její dochucení. „Vybrané části vepřového masa i s kostí uvaříme v kotlích. Než pracovníci maso oberou, dají vařit játra. Poměr masa a jater přesně vážíme. Potom se maso a játra rozmělní na menší kousky a smíchá se směsí koření. Ta ovlivňuje tu nezaměnitelnou chuť paštiky,“ říká Denk.
Směs pak uzenáři naplní do misek, ručně ozdobí slaninou a paprikou a dají péct. „Právě zapečení dává paštice její konečnou, specifickou chuť,“ vysvětluje manažer.
3. Sýrové nitě
Sýrové nitě jsou lahodnou pochoutkou k pivu, vínu nebo jen tak na chuť, rychle zmizí z ledničky i obložených talířů. A labužníci si s nimi dokážou vyhrát. Smaží je, nakládají nebo z nich vytvářejí nejrůznější teplé pokrmy. Jemně slaný pařený přírodní sýr vyrábí sýrárna Syrmex v Oseku nad Bečvou.
„Děláme sýrové nitě přírodní, česnekové, kořeněné a uzené,“ upřesňuje nabídku nejžádanějšího výrobku majitelka rodinné firmy s dvacetiletou tradicí Jana Šudřichová. Sýrové nitě prodávají ve čtvrtkilových sáčcích jako změť „provázků“, nebo je splétají pomocí přístrojů do copánků. „Ty se prodávají pod názvem Pletáčky. Na Přerovsku jsou ale oblíbenější sýrové nitě, které nejsou spletené,“ říká Šudřichová.
Nitě jsou vyrobené z kvalitního kravského mléka. „K výrobě korbáčiků používáme sýřeninu, kterou rozpaříme v horké vodě, zpracujeme v měkké těsto a z něj pak vytahujeme provázky do podoby sýrových nití. Ty pak zchladnou a ztuhnou ve studené vodě. Nakonec nitě vkládáme do solné lázně,“ popisuje majitelka výrobní proces. Po vychlazení balí sýrařky nitě do sáčků nebo je pletou do copánků. „To je nejnáročnější práce. Dělá se ručně, pomocí jednoduchých přístrojů,“ doplňuje Šudřichová.
V sýrárně, která zaměstnává zhruba dvacet lidí, je ruční práce hodně. A právě před Vánoci tam mají největší frmol. V hale sedí u stolu několik žen a zkušeně „pletou sýry“. „Tuhle práci dělám nejraději,“ říká Stanislava Zapletalová, která ve firmě pracuje už jedenáct let.
4. Nudle z Troubek
Na dřevěných válcích visí na milimetr vyválené pláty těsta, vyrobené z hrubé mouky, vajec a vody. Zdálky vypadají jako kusy jemné látky, čekající na vysušení. Pláty ale mají jiný osud - za pár minut se promění na tisíce kusů nudlí tenkých téměř jako vlas. Pracovnicím troubecké „nudlárny“ prochází rukama jak těstoviny do polévky, tak ty přílohové.
Věhlas nudlí z Troubek už dávno překročil hranice Přerovska a ocenili je i odborníci z Olomouckého kraje. Zařadili je do seznamu nejlepších místních potravinářských výrobků. „Těstoviny už tu vyrábíme dvaadvacet let. Původně tady výroba začala proto, aby se efektivně zužitkovala vejce z místní drůbežárny. Dodnes máme svá vlastní čerstvá pasterizovaná vejce. Také mouku používáme kvalitní, jezdíme si pro ni až do Šternberka,“ podotýká mistrová z Troubecké hospodářské společnosti Ludmila Svozilová. Výrobky od nich mají podle ní úspěch i proto, že částečně jde o klasickou, téměř domácí ruční výrobu.
Zatímco mistrová představuje provoz, čtyři ženy z výrobny kmitají. Pláty těsta si obratně přehodí v ruce a vloží do strojů, ze kterých vylézají jako klasické vlasové či široké nudle, kolínka nebo vřetena. Některé nudle musejí být rovné téměř podle pravítka, jiné si zaměstnankyně „nudlárny“ schválně nadhazují tak, aby se stočily do kudrlinek. Obojí typy totiž zákazníci vyžadují.
Služebně nejstarší zaměstnankyní výrobny nudlí je Anna Krejčířová, která v ní pracuje už jednadvacet let. Těstoviny by mohla vyrábět i poslepu. I když jde o čistě ženskou, příjemnou a dokonce i voňavou práci, bývá občas i namáhavá. „Protlačení těsta je fyzicky náročné hlavně na krční páteř a ruce, ale jinak je to pohoda,“ říká Krejčířová, zatímco dává všechnu sílu do toho, aby ze stroje vyklouzly nadýchané těstoviny.
Přímo ve výrobně se nudle balí do plastových krabiček a pak cestují ke strávníkům. „Měsíčně od nás putují do obchodů až dvě tuny těstovin. Lidé si nejvíce oblíbili takzvané desetivaječné těstoviny, při jejichž výrobě padne na kilo mouky deset vajíček,“ říká mistrová.
Vyhlášené nápoje z Přerovska - kyselka a pivo
HANÁCKÁ KYSELKA. Mezi nejznámější nealkoholické nápoje z Přerovska patří Hanácká kyselka z Horní Moštěnice. Odtud se do celé republiky vyváží přírodní i ochucené minerálky, v současnosti se kyselka vyrábí s dvanácti příchutěmi. Zmínka o zřídlu kvalitní vody se v historických dokumentech poprvé objevila v roce 1854.
PIVO. Mezi nejznámější alkoholické nápoje patří zase pivo z přerovského pivovaru Zubr, které je rovněž známé v celém Česku. Každý rok si pivo přiváží z prestižních degustačních soutěží vysoká ocenění, letos se přerovský Zubr Premium stal nejlepším ležákem v Evropě. Pivovar vyrábí i oblíbené nealkoholické pivo Zubr Free.
