S auty skáče přes meze na polích, testuje, co všechno vydrží, nebo je kompletně ničí. Jeho seriál Jak na to? má na serveru Youtube desítky tisíc zhlédnutí. Miroslav Mrkvička zachází s auty jako plastický chirurg. Přátelé mu proto dali přezdívku Doktor.
Při pohledu na vrakoviště ho napadlo, proč autům nezpestřit odchod do důchodu. Řekl si, že je ještě naposledy poupraví a využije. Jedním z jeho oblíbených kousků je vyříznout ze staré škodovky přední sedačky a spojit auto znovu dohromady. Nejenže se tak o třetinu zkrátí, ale řidič sedí vlastně na zadní sedačce.
Majitele vraků svým nápadem nadchnul. Někteří z nich Doktora ještě požádali o DVD se záznamem posledních chvil života svých plechových miláčků.
Zkouší, co auta vydrží
„Rozebírat věci mě baví odmalička. S klukama jsme si stavěli motokáry z prken a koleček od kočárků,“ vzpomíná devětatřicetiletý Mrkvička. Od deseti let se věnuje motorkám, a když se v Budějovicích vyučil autokarosářem, vyměnil motocykly za auta. Jejich úprava se pro něj stala koníčkem.
„Po revoluci se z Rakouska dalo dovézt spousta pěkných, a hlavně levných aut. Ta jsem pak upravoval a s přáteli jsme je začali různě testovat,“ vypráví Mrkvička. Ze začátku se skupinka bavila pouze rychlou jízdou po kamenitých lesních cestách, nerovných loukách a polích. Postupně ale chtěla s auty vyzkoušet i něco jiného, na co by se lidé rádi podívali.
Od té doby má Miroslav Mrkvička za sebou spoustu kaskadérských kousků. „Při jednom z prvních skoků na rampě jsem po dopadu šlápnul na brzdy, ale nefungovaly. Zastavil mě až sousedův plot,“ směje se. „Nedávno jsem při pokusu o kontrolovaný smyk srazil dvě palety cihel. Bohužel to bylo s půjčeným autem, musel jsem auto i cihly koupit,“ říká.
A jak vypadá důkladné mytí interiéru podle Doktora? Střešním okénkem nalije do auta lahev šamponu a pak vnitřek, kde celou dobu sedí, napustí vodou. „Dalo to práci. Auto mělo dost škvír, tak toho hodně vyteklo, ještě než jsem otevřel dveře naplno,“ popisuje.
Všechny sny si ale Doktor ještě nesplnil. Tím největším je postavit limuzínu se třemi nápravami ze staré Škody Octavia, dlouhou deset až dvanáct metrů.
„Je to ale časově, a především finančně náročné,“ přiznává Mrkvička, který se živí jako poradce při nákupu ojetých aut. „Kdyby manželka věděla, kolik jsem už do aut vrazil, pěkně by mě hnala,“ dodává provinile.
Plechová monstra ze své dílny si zamiloval natolik, že by je rád nafotil do kalendáře. Aby byly fotky ještě atraktivnější, hledá dívky, které by s auty zapózovaly. Chystá se vydat DVD s videoklipy ze svých akcí nebo přestavět prostor vedle dílny na vrakovišti na bar pro příznivce aut a tuningu.
„Na tuningový sraz v Hradci bych chtěl připravit nějakou perličku. Něco takového se mi povedlo vloni. Moje auto zatáčelo na opačnou stranu, než se točilo volantem,“ uzavírá Mrkvička.
