Doktor Klaun: léčba úsměvem | E15.cz

Doktor Klaun: léčba úsměvem

Léčbu humorem ordinují zdravotní klauni nemocným dětem ve všech ostravských nemocnicích.

Pobyt v nemocnici není pro šestiletou Verunku ani jiné děti nic příjemného. Odloučení od rodičů a cizí prostředí vymažou spolehlivě úsměv z dětských rtů. Doktor s červeným nosem, který přichází jednou týdně, je rozveselí aspoň na chvíli.
„Nejsme cirkusoví klauni. Jsme civilnější, máme klaunský nos a přes kostým nosíme bílý plášť. To dětem pomůže překonat strach z doktorů,“ říká David Ševčík alias doktor Inocenc z ostravského týmu Zdravotních klaunů.
V kufru má pracovní nástroje - ukulele, plyšové hračky, klaunské nosy na rozdávání, kouzelnické pomůcky nebo bublifuk. „Bublinky působí jako zázrak, hlavně u malých dětí do tří let,“ říká Ševčík.

Jak reagují děti?

Ostravské nemocnice pravidelně navštěvuje devět klaunů. „Děti často nevědí, že přijdeme. Občas jsou překvapeni, malí se nás třeba zpočátku bojí, pak se začnou smát,“ vysvětluje Ševčík.
„Klaun se mi líbil a paní klaunová měla hezké puntíkované kalhotky. Byli srandovní,“ říká šestiletá Verunka. „Děti mají radost, je to výborný nápad,“ svěřila se její maminka Kateřina Bednářová. „Rodiče jsou vstřícní. Jen výjimečně se stane, že si naši návštěvu nepřejí,“ dodává Ševčík.

Názor lékaře

Práci klaunů oceňují i lékaři. „Přinášejí nemocným dětem radost, úsměv, rozptýlení a naši malí pacienti se na ně těší. Vždy je překvapí milým dárkem, zvířátkem udělaným z nafukovacích míčků, žonglérským kouskem či kouzlem, pohladí milým slovem, takže děti často zapomenou, že jsou v nemocnici. Ne nadarmo se říká, že i úsměv léčí,“ říká Tomáš Pískovský z Kliniky dětského lékařství Fakultní nemocnice.
„Jednou jsme byli u tříletého černošského chlapečka, který neuměl česky ani anglicky. Zpočátku vyjeveně koukal, hledali jsme způsob, jak se k němu přiblížit. Dělali jsme posunky a vydávali různé zvuky, pouštěli bublinky a hráli na ukulele. Postavil se v postýlce i s těma napojenýma hadičkama a začal tancovat ty své africké tance. Sestry jen koukaly, protože nevěděly, jak na něho, byl vždycky zamlklý. A nám se podařilo dostat ho z nemocniční letargie,“ vzpomíná Ševčík.
„Zdravotního klauna dělám od února a na rozdíl od učitelování tady vidím výsledek hned,“ doplňuje ho Jana Mrlínová neboli sestra Apolena Vykulená, povoláním učitelka.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!