Novomanželé si u oltáře řekli své ano a hledali snubní prstýnky. S překvapením sledovali, jak s nimi v pařátech přiletělo káně. I takovéto kousky umí opeření svěřenci třiačtyřicetiletého sokolníka René Vrbického. Jejich hlavní poslání je však jiné. Jsou vycvičeni, aby chránili úrodu před špačky. Nebo odháněli ptáky z přistávací dráhy letadel. „Od dubna nám začne služba na základně ostravských záchranářů a hasičů. Na budovách se zalíbilo jiřičkám a každým rokem přibyly desítky párů. Ptáci začali překážet, a proto je každý den chodíme plašit,“ vysvětloval Vrbický. Za tři roky, co dravci hlídají areál, se jejich počet podařilo snížit na polovinu.
Pozor, loví tu dravec
„Aby si ptáci uvědomili, že v místě, kde jsou zvyklí se zdržovat, loví dravec, nesmím je vypouštět v pravidelnou dobu. Proto jednou jezdíme ráno, jindy dopoledne nebo k večeru,“ popsal Vrbický.
Před pěti lety jeho dravci plašili havrany, holuby a špačky v centru Opavy, areálu nemocnice, psychiatrické léčebny a školního statku.
Na své zahradě v Kyjovicích na Opavsku chová sokolník osm dravců. Jestřába, poštolku, raroha, krkavce, sovici nebo výra. Každý pták je uvázaný za poutka. „Jsou to rivalové, a kdyby na sebe dosáhli, pozabíjeli by se. Denně dostávají syrové maso. Obvykle jednodenní kuřata, holuby, křepelky nebo zbytky zvěřiny. Vepřové maso nesmí, protože tuk je pro dravé ptáky nestravitelný,“ popisoval Vrbický, který sokolnictví propadl už jako dítě.
A přes protesty svého otce choval poštolku na balkoně v opavském paneláku. „Při každodenním létání dravce zvážím, abych zjistil, v jaké je kondici. Překrmený a tlustý dravec je líný. Když v přírodě spořádá holuba, sedne na větev a vydrží tam sedět čtyři dny, než zase dostane hlad,“ upozornil Vrbický.
Protože jsou v České republice všichni dravci chráněni, pochází z umělého chovu. Od vylíhnutí každý dostane evidenční kroužek, který nelze sundat, nebo mikročip.
Kromě své největší záliby sokolnictví je Vrbický také myslivcem. Každý, kdo chce lovit s dravci, totiž musí složit nejen sokolnickou, ale také mysliveckou zkoušku. „Je to správné. Každý lovecký dravec je v jistém smyslu zbraň. To největší vzrušení zažívá sokolník právě při lovu, když dravec útočí. Dravci jsou šlechta mezi ptáky,“ vyprávěl Vrbický.
Ptáci ukazují, co umí
Kromě lovu předvádí Vrbický umění svých dravců také na různých akcích. V historickém úboru objíždí hrady, zámky, dětské a myslivecké dny.
„Uživil bych se i tímhle, ale pak už by to nebyl koníček, ale povinnost. Proto mám své zaměstnání a sokolnictví je pro mě životní závislost,“ řekl Vrbický a přidal pár zajímavostí. „Jestřáb je sprintér a letí i stokilometrovou rychlostí v hodině, raroh je nejrychlejší ve vodorovném letu, kdy dosahuje rychlosti asi 180 kilometrů v hodině. Nejrychlejším ptákem planety je sokol stěhovavý, který se řítí k zemi rychlostí přes čtyři sta kilometrů v hodině,“ vyjmenoval Vrbický.
Nejraději má sovici Sama. „Je to můj mazlíček. Jestřábí samice je zase nejlepší lovec. Ani sokolník nemůže přijít libovolně do lesa a začít tam lovit. Každý má po domluvě s mysliveckým sdružením vyhrazené místo, kde může dravce pustit,“ vysvětloval Vrbický, který je vedoucí opavského střediska a členem rady Klubu sokolníků.
