Pohřešuji syna. Je mu šestnáct. Odešel včera večer a nebere mobil. Prosím, pomozte. Takové oznámení si vyslechnou jihočeští policisté skoro každý týden. Podobné případy mají většinou dobrý konec.
Kriminalisté z pátracího oddělení řeší i smutnější věci. Před dvěma měsíci našli po několika dnech dvacetiletého chlapce oběšeného v lese. Studenta budějovické stavební průmyslovky objevili lidé před třemi lety po měsíci utonulého v řece. Kolem jeho zmizení se šířily legendy o vraždě kvůli orgánům.
Kromě hledaných, kteří se často skrývají a nepřebírají poštu, vedou v záznamech policisté i pohřešované. Zmizeli nečekaně. Zdánlivě bez postranních motivů. V Jihočeském kraji hledají kriminalisté šest set lidí, z toho pětatřicet je pohřešovaných. V Budějovicích pátrají po dvaačtyřiceti lidech. Pět z nich pohřešují už od roku 1996. Čtyři ženy a jednoho muže. Jako by se do země propadli.
Podle policejního komisaře Petra Touseckého nezáleží na tom, jak dlouho se pohřešovaný hledá. I když je úředně jen případem. Nikdo ho takzvaně neodloží, dokud se zmizení neobjasní.
„V prvních dnech je pátrání nejúspěšnější, stopa je horká. V našem pátrání jsou tito lidé pořád. Třeba po devatenácti letech. I když je příbuzní nechají prohlásit za mrtvé,“ říká kriminalista.
Diabetik zmizel jen v pantoflích i s autem
Scénář má vždy stejné pravidlo. Důležitý je motiv zmizení. Od něho se pak odvíjí další postup. Tým si rozdělí úkoly, hledání začíná od místa, kde svědci člověka naposledy spatřili. Ačkoliv mají pátrači v poslední době víc nalezených než nezvěstných, na internetových stránkách jsou fotografie mužů a žen, kterým říkají pomníčky.
Od března je nezvěstný čtyřiasedmdesátiletý Jan Strnad z Týna nad Vltavou. Muž je silný diabetik. Odjel z domu s pečovatelskou službou jen v plastových pantoflích, na sobě měl zimní bundu. Léky na srdce a inzulin nechal v pokoji. Zmizel i se svým vozem Fiat Uno registrační značky 2C3 7248.
Po Petru Demalovi z Českobudějovicka ročník 1965 pátrají policisté od října 1995. Hovoří třemi jazyky a nosí brýle. Sedm let je nezvěstná Alena Kubátová, mladá žena vysoké a obézní postavy. Naposledy ji lidé viděli v květnu 2002.
Farmář se bránil policejní eskortě
Jižní Čechy nemají příběhy ztracených podnikatelů typu Tomáše Pitra. Kriminalisté přesto občas hledají odsouzené, kteří se vyhýbají trestu. Ze známých podnikatelů to byl například farmář Jiří Čermák z Třeboňska souzený za podvody s pšenicí. V roce 2004 se dokonce bránil policejní eskortě, která jej přišla odvézt.
Rok se skrýval před vězením bývalý prokurista Doudlebské družstevní záložny Miroslav Mrkvan, jehož soud poslal za podvod za mříže na devět let. Po vydání mezinárodního zatykače jej policisté zadrželi vloni při kontrole auta překračující rychlost u Dobřan.
Mnohem citlivější jsou ale případy, kdy policisté hledají děti. Kritiku médií i veřejnosti zažili kolem pětiletého Honzíka Rokose uneseného a zavražděného jeho matkou před dvěma lety. Jeho otec žijící v Táboře se už nikdy nesmíří s představou, že policie dítě hledala bezvýsledně skoro půl roku.
O své dceři, osmileté Viktorii Kulhánkové z Táborska, nemá její otec zprávy od loňského února. Odvezla ji matka. Rodiče jsou rozvedení a otec má podle soudu právo dceru pravidelně vídat. Obává se, že bývalá manželka je ve společenství podobající se sektě. „Máme informace, že dítě je v pořádku a žije s matkou, která se znovu vdala, v moskevské oblasti,“ dodává kriminalista Tousecký.
Při pátrání pomáhá jihočeským policistům Interpol. Schengenská dohoda o volných hranicích Unie jim navíc umožňuje napojení na mezinárodní databázi hledaných.
Větší problém policisté vidí ve stále častějším pátrání po dětech utíkajících z domova. Nejde o sociálně slabé rodiny. Za útěky jsou podle nich spory mezi rodiči a dětmi. „Máme takové signály od rodičů, kteří volají na naši linku důvěry. Příčina je v tom, že nemají na své potomky dost času. Svobodu si pak děti vysvětlují po svém. Také přibývá matek samoživitelek,“ myslí si psycholog Rostislav Nesnídal.
Podle úřadů je žena mrtvá
Bude to už dvanáct let. Večer před svátkem svatého Mikuláše odešla třiadvacetiletá Jitka Lučivňáková z bytu nedaleko českobudějovického staroměstského hřbitova. Od té doby ji nikdo neviděl. Matku malého syna hledal její manžel, policisté, psychotronici. Dnes je úředně mrtvá. Nic nenasvědčovalo tomu, že chce odejít a nechat doma tříleté dítě. Měla jediný problém. O sedmatřicet let staršího muže, jenž jejím rodičům nepadl do oka. Ten po třech letech od začátku pátrání požádal úřady, aby Jitku prohlásily za mrtvou. „Kriminalisté po ní pořád pátrají. Víme o tom,“ uvedla její matka, která se nikdy nesmířila s rozhodnutím o dceřině smrti.
Zmizelého vyzývají rok
Jak vypadá úmrtní list člověka, jehož nikdo nikdy nenašel? Na soud se musí nejdříve obrátit nejbližší příbuzní se žádostí o prohlášení hledaného za mrtvého. Rok vyzývají úředníci zmizelého, aby se ozval.
Podobně hledají svědky, kriminalisté zkouší stopy. V tomto případě ještě Interpol rozšířil pátrání i v nočních klubech, fotka ženy se několikrát objevila v tisku. Zákon ukládá, že vyhláška o pátrání musí viset na úřední desce v soudní budově minimálně rok před konečným verdiktem. Kdo ji ale čte? Soud pak prohlásí pohřešovaného na žádost navrhovatele za úředně mrtvého.
Rodiče ženy prožili muka. Záhada je o to větší, že ještě den před zmizením byla dcera u nich a slavila svátek. Byla v pohodě. Pátrání po ní vyhlásili policisté až 19. prosince, tedy po čtrnácti dnech.
V databázi hledaných má Lučivňáková černobílou fotografii a strohý popis: Postava hubená, výška 170 centimetrů. Barva očí zelená, vlasy rovné, ryšavé.
Přednost mají děti, říká kriminalistaČeské Budějovice Třiačtyřicetiletý vrchní komisař jihočeské policie Petr Tousecký začal s profesí pátrače po zmizelých lidech před rokem a půl. Měl za sebou bohatou policejní praxi. Podle jeho slov je to práce závislá na kolektivu i na technice. Databáze hledaných propojuje dnes celou Evropu.
Stanovujete si při pátrání nějaké priority? V první řadě jsou to děti v ohrožení. Potom vůbec pátrání po dětech. I když v poslední době je stále víc případů, kdy dítě odejde z domova kvůli neshodám s rodiči.
Zmizení dítěte určitě přináší veliké emoce. Snažíme se zjistit motiv, který často rodiče tají. Třeba, že dítě fyzicky potrestali. Mluvíme s příbuznými, kamarády, spolužáky. Žádnou informaci nebereme na lehkou váhu.
Vím, že kromě úspěchů jste měli i smutné konce. Ano, například u mladíka, jehož jsme našli oběšeného u Dívčího kamene. Před tím poslal SMS své dívce. Naštěstí je víc případů, kdy se mladý člověk vrátí domů. S otevřením hranic se stává, že matka hledá syna, který mezitím popíjí krabicové víno v Paříži.
