Edu si lidi často pletli s Edou | E15.cz

Edu si lidi často pletli s Edou

Pavel Loněk

Mnohokrát jsem se s tím setkal. Eda Novák? To myslíš toho fotbalového, nebo hokejového?

Sedí spolu v klubovně SK Kladno. Hokejová legenda Eduard Novák a fotbalový ředitel Kladna – Eduard Novák.

Ve vašich jménech byl asi vždy trošku guláš… Hokejový Eda: To určitě. Já jsem o Edovi dlouho nevěděl. Lidi se mě ale začali ptát, ty děláš do fotbalu? Volali mi i ze Zlína, že jsem se dal na fotbal. Povídám, to je jenom shoda jmen. Nováků je strašně moc, ale na Kladně jsou Eduardové jenom dva!
Fotbalový Eda: Já jsem se s tím setkával velmi často. Lidi mi říkali, jo, vy jste ten pan Novák z hokeje. Nebo je nějaký váš příbuzný? Nebo otec?
Hokejový Eda: Prosím tě, vždyť jsme od sebe čtrnáct let.
Fotbalový Eda: No právě. To jsem se ti obdivoval. Žes mě měl už ve čtrnácti…

Hokejový Eda: Jo, jako pionýr s šátkem na krku… Poslouchej, hrál jsi někdy hokej?
Fotbalový Eda: Jasně. Dokonce proti tobě! Asi tomu nebudeš věřit, ale já jsem hrál za dorost Kladna spolu se Sýkorou, Frolíkem, Tatíčkem. Trénoval mě Josef Vimmer.
Hokejový Eda: My jsme byli takoví fotbalisti, že jsme hráli hodně tělem. Často jsme hrávali na Novo Kladno, fotbalisté stáli kolem klandru a drželi se za hlavu: Co je tohle za jatka? Prostě jsme to hráli hokejovým způsobem, mydlili to. Já jsem přišel jako mladý do mančaftu, kde hráli Pinda Lidický, Karas, Vimmer. A třeba Pinda Lidický, ten to vyloženě řezal. Ale ty jsi k nám do hokeje přivedl i syna, ne?
Fotbalový Eda: To je pravda, ale pak měl problémy se zády. Nyní je na tělovýchovné fakultě a umí všechno, atletiku, gymnastiku.
Hokejový Eda: Gymnastika je základ pro všechno. Na Buštěhradě jsem chodil do Sokola, a díky tomu, že jsem měl všeobecnou průpravu, jsem mohl začít hrát hokej v sedmnácti. My jsme v tělocvičně dělali strašný nepořádek a učitel Barták mi říkal: Kdybys aspoň uměl něco zacvičit. Co chcete zacvičit? povídám. Tak třeba kruhy. Vysekl jsem tam sestavu i se saltem a Barták povídá: Teď už můžeš všechno!

Fotbalový Eda: Chodil jsi někdy na fotbal?
Hokejový Eda: Samozřejmě. Ještě za Šraiera, Holoubka, Vlčka. Potom jsem přestal, protože mě štvali lidi, jak byli na hráče sprostí. Pár jsem jich držel pod krkem, protože člověk věděl, jak sport bolí, a že to vždycky nejde. Co bych se tam s nimi handrkoval.
Fotbalový Eda: To já jsem chodil na hokej pravidelně. To byla ta vaše slavná éra v sedmdesátých letech. Pospíšil, Nový, Bauer, Kaberle. A samozřejmě ty. S hlavou dole, vedl jsi pravou rukou puk, levou jsi odmítal a nikdo se k tobě nedostal. A měl jsi tvrdou střelu. Golfákem i zápěstím.
Hokejový Eda: Hlavně zápěstím. Byl jsem jediný, kdo z místa z brankové čáry (maluje na papír) zvedl puk až do sítě.
Co zavzpomínat na slavnou éru hokejové reprezentace na začátku sedmdesátých let?
Fotbalový Eda: Jak to vlastně bylo s těmi zápasy proti Rusům? Asi jste je moc nemilovali.
Hokejový Eda: Já jsem hrál poprvé na mistrovství světa v roce 1971 ve Švýcarsku a tam to doznívalo. Neměli jsme je rádi, i když ti kluci za politiky nemohli. Ale štval mě Michajlov, sekal, píchal, kde mohl. Petrov byl zase takový medvěd a Charlamov hrozně rychlý.

Fotbalový Eda: A proti nim vaše pětka?
Hokejový Eda: No právě. Já, Nový, Ebermann, vzadu Pospíšil s Machačem. To byl fofr. Když na nás jeli Michajlov, Petrov, Charlamov, tak jsme si připadali jako na kolotoči. To byla doba, kdy bylo i Kladno slavné. Dnes se těžko shánějí dlouhé peníze. A nechodí už tolik lidí.
Fotbalový Eda: Je velká konkurence. V televizi máš ve dvě hodiny odpoledne Arsenal, ve čtyři Chelsea, v sedm Barcelonu. Otevřeš si doma pivo a sedíš.

Autor: Pavel Loněk
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!