Zažila jsem v životě několik šéfových a všechny byly dobré.
Možná jsem měla jen štěstí. Moje šéfové byly velmi pracovité. A to až tak, že někdy dělaly práci i za své podřízené, což by asi někdo nazval chybou. Ale tolik jim šlo o to, aby jejich „resort“ vykazoval dobré výsledky. Na rozdíl od mužských šéfů jsem nezažila, že by své podřízené zbytečně dusily a ponižovaly, pokud možno před kolegy, vybíjely si na nich momentální špatnou náladu. To jsem u mužů zažila. Asi jsem měla smůlu. S ženami, které si vybral kolega Josef Beneš do tématu o manažerkách, měly také všechny společné to, že dobře zvládaly domácnost, péči o děti a manžela k tomu. Nejsem feministka, ale ženské jako šéfové jsou většinou fajn. Hlavním předpokladem ale je, že musí být schopné.
