Stěny dílny Ivo Roháče zdobí černobílé plakáty. Na většině z nich jsou obrázky flašinetů z minulého století. Od těch nejjednodušších třeba pro vyučování zpěvu ptactva s šesti píštalkami, který se dal koupit za sto korun, až po nástroje v hodnotě několika tisíc.
„Flašinety se u nás začaly vyrábět na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Největší boom nastal po válce, kdy na ulicích hráli vysloužilí vojáci. V Olomouci prý stáli hlavně u Moravy na cestě ke Klášternímu Hradisku,“ říká Roháč, který je jedním z majitelů olomoucké firmy Organ Service restaurující hudební nástroje.
Na starém kolovrátku z počátku minulého století točí klikou a hraje písničky Havířova růže, U našich kasáren nebo Vesničko má pod Šumavou. Lidovky nechybějí ani na nových flašinetech, jejich možnosti jsou ale mnohem větší. Kromě starých šlágrů vyhrávají i jiné melodie, záleží na přání zákazníka. Je tak možné slyšet třeba i píseň Jožin z bažin od Ivana Mládka. „Dřív bylo na flašinetu okolo sedmi skladeb, teď jich mohou být i stovky. Základ tvoří asi sedmdesát písniček, další si mohou lidé doplnit sami. Nejvíc se pořád dávají lidovky, hlavně staropražské. Rockové písně zatím ne, ale mám tam i melodii z filmů o Harrym Potterovi,“ chlubí se olomoucký varhanář.
Pořadník na flašinety
Jeho firma vyrábí flašinety jako jediná v České republice a pro mnohé překvapivě při tom využívá moderní technologie. Namísto dřevěných válečků nebo perforovaných papírových pásek, na nichž byly dříve notové záznamy uložené, se dnes do hracích skříní instaluje elektronický čip nebo paměťová karta. Zvuk i obsluha nástroje ale zůstávají stejné jako dřív, dynamiku hry řídí flašinetář otáčením klikou.
Zvuk ovlivňuje také počet píšťal či použité dřevo. Flašinety mohou být z javoru, jasanu, smrku, dubu i ořechu. Nové si kupují divadla, sběratelé, ale také pouliční umělci či cirkusy. „Stojí od čtyřiceti do pětašedesáti tisíc. Máme pořadník zájemců, hlásí se nám i ze zahraničí. Hodně z Německa, kde mají flašinety velkou tradici,“ říká Roháč.
Jeho nástroj se nedávno vrátil také ze světové výstavy Expo v Šanghaji, kde byl umístěný ve slovenském pavilonu. „Ozval se mi jeden sběratel ze Slovenska, který žil dlouho v Číně, jestli by mohl náš flašinet na výstavě ukazovat. Pro Číňany to byla rarita, poslal mi taky pár fotek, jak si ho lidé udiveně prohlíží a točí klikou,“ vypráví s úsměvem Roháč.
Netradiční objednávku měl před časem také pro jednu politickou stranu. Ta si koupila dvanáct flašinetů na předvolební kampaň.
Kromě výroby flašinetů se Roháčova firma zabývá stavbou a restaurováním starých varhan. V dílnách musí být speciální klimatizace, která zajistí stejné prostředí jako v muzejních depozitářích. Ideální pro nástroje je podle varhaníka vlhkost padesát až sedmdesát procent vlhkosti a třiadvacet stupňů Celsia.
Práce na restaurování varhan trvá měsíce a někdy i roky. Mezi největší úspěchy řadí Roháč přestavbu varhan v bazilice na Svatém Hostýně, které patří v Česku mezi největší a nejmodernější. Pracoval také na restaurování varhan v kostele ve Valašském Meziříčí, Dubu nad Moravou, stará se o varhany v olomoucké katedrále svatého Václava nebo u svatého Mořice.
Se svým spolupracovníkem Janem Juráněm vyvinuli systém chráněný patentem. „Naše hrací stoly mají displej s dotykovou obrazovkou. Na ní se všechny pomocné funkce varhan ovládají stejně jako u jiné elektroniky,“ popisuje zařízení Roháč.
Občas opravuje i orchestriony, které lidé znají především z televizního seriálu Chalupáři. Největší oblibě se těšily od poloviny devatenáctého století do první světové války, kdy se staly tradiční součástí hospůdek. Po druhé světové válce se však přestaly vyrábět, vytlačily je gramofony a další technika.
Orchestrion z hospody
V olomoucké dílně teď stojí unikátní francouzský jazzový orchestrion ze začátku minulého století. „Na jednom válci dokáže zahrát maximálně dvanáct písní. Jaké to jsou, ale zjistíme až po opravě,“ říká restaurátor.
Předpokládá, že bude nástroj dávat dohromady tak půl roku. Odborníci musejí nahradit špatné součástky, vyrobit chybějící mechanismy, kladívka i pružiny. Teprve potom se orchestrion vrátí do restaurace na Konopišti. „Bude fungovat podobně jako moderní jukebox. Lidé do něj vhodí minci, válec se roztočí, klavír začne hrát a k němu se přidají ještě různé činely, bubínky a zvonky,“ těší se Roháč.
