Sprejeři, vesměs anonymní pouliční umělci, proměnili mnoho šedivých ploch ve Frýdku-Místku v obrovské barevné obrazy. Nemají prý nic společného s vandaly čmárajícími po obkladu podchodu. Své umění provozují na stěnách, jejichž majitelé s tím souhlasí. Na zdech bych uvítala více jednoduchosti a čistoty. Nad nápisy se málokdy pozastavím. Ale jsou tu i graffiti, které úplně vybočují. Například obličej na Revoluční ulici (nahoře uprostřed) je dobrý trénink pro velkoplošný obraz do rockových klubů,“ míní designérka Hana Špačková, která pro Sedmičku hodnotila nejzajímavější výtvory, které jsou ve Frýdku-
Místku k vidění. Nejzdařilejší je podle ní výtvor, který se nachází jen o pár metrů dál (vlevo dole). „Od
ostatních se odlišuje vlastním rukopisem,“ dodává Špačková.
Sprejeři mají „své” zdi
Město má pro sprejery – umělce pochopení „Je to zvláštní skupina lidí, která má své rituály, slovník i způsob, jakým se prezentuje. Snažíme se k nim být vstřícní a dát jim prostor,“ říká Martin Duží z
frýdecko-místeckého magistrátu. Vyčlenilo jim dokonce několik zdí. „Můžou tvořit na Revoluční a Lískovecké ulici, za nemocnicí, pak poblíž městské knihovny a nebo například na zdi u točny na rýdlantské ulici. Záleží jen na nich, jak se mezi sebou domluví, co přemalují a co nechají,“ vysvětluje
Duží. I přes výslovný souhlas vlastníka ale mají sprejeři někdy potíže s policií. „Když někdo vidí, jak malujeme, hned volá strážníka. Nenapadne je, že to děláme legálně. Už jsme si zvykli, že pořád spoustě lidem vadíme,“ usmívá se jedenatři-cetiletý Vít Majer. Svůj umělecký styl piluje bezmála patnáct
let. Zdůrazňuje, že není blázen, aby stříkal sprejem po nové fasádě.
Sedmadvacetiletý Tomáš Bíroš v sobě objevil sprejerskou vášeň už jako malý kluk. „Bavilo mě malovat. Byl jsem jeden z těch, co si kreslil i do školních sešitů. Ve dvanácti jsem vzal otcovu barvu na kolo a šel ji vyzkoušet a skutečnou stěnu,“ vzpomíná Bíroš. Dnes vyučuje design na střední škole uměleckých řemesel, ale sprejuje dál. Legálně pod přezdívkou Konf. „Sprejeři nepoužívají mezi sebou svá jména, ale častěji přezdívky, které jsou jako jejich obchodní značka,“ uzavírá Bíroš.
