Hákové kříže v Liberci | E15.cz

Hákové kříže v Liberci

O nejtěžší době Liberce bude vyprávět nová velká výstava „Liberec v sevření hákového kříže”.

Desetitisíce lidí pochodovaly městem se zdviženou pravicí. Heil Hitler se ozývalo zpoza každého rohu. Rostlo násilí mezi lidmi, henleinovci se nebáli inzultovat i ženy, do krve se mezi sebou mlátily děti.
Stoupenci Konrada Henleina vytvořili na konci třicátých let v Liberci a okolí atmosféru strachu, ve které se Češi báli žít mezi Němci. Tak začínala nadvláda hákového kříže.
„Bylo to tu hodně divoké. Každý den se střílelo, úplná kanonáda pod Ještědem,“ vzpomíná Antonín Černý, který v osudovém roce 1938 pracoval v Liberci jako policista.
Dobu teroru a pozdější nacistické nadvlády teď přiblíží Liberečanům Severočeské muzeum v Liberci. Na výstavě Liberec v sevření hákového ukáže také věci, jež byly součástí takzvaného Muzea nacistického barbarství, které po válce až do šedesátých let fungovalo v někdejší Henleinově vile na liberecké Husově ulici.
„Badatelé na výstavě uvidí předměty, které jinak vystaveny nejsou. Ostatním chceme ukázat, jak to v Liberci vypadalo za války,“ říká historik Severočeského muzea a autor výstavy Lubor Lacina. Výstava Liberec v sevření hákového kříže začíná právě dnes, 21. ledna.

Nenávist, koncentráky a strach

Stupňovali teror a nejistotu. Přepadali stráže obrany státu. Pak obsadili Liberec a chtěli ho celý přebudovat. A v jeho okolí zřídili čtyři lágry, dva z nich pro zatčené ženy.
„Navěky zůstane tento den v paměti všech, kteří jej tu prožili. Dosud nikdy nikdo nebyl tak triumfálně uvítán jako on. Nesčetné davy lidu přispěchaly zblízka i zdáli k této slavné události,“ popisuje kronika města Bedřichova návštěvu Adolfa Hitlera v hlavním městě župy Liberci – Reichenbergu. „Stále a stále zaznívalo jásavé volání desetitisíců k slavnostně vyzdobené radnici, na jejímž balkoně se vůdce znovu a znovu objevoval,“ stojí v knize.
Tak mohutně vítal Liberec svého führera. Bylo to 2. prosince roku 1938. Agrese a teror henleinovských ordnerů , strážců nového pořádku, proti českým obyvatelům se přitom stupňoval už od jara. A v září opustilo Liberec a Jablonec na třicet tisíc lidí, kteří raději prchli do vnitrozemí.

Maminka od krve

Byla mezi nimi i rodina libereckého válečného veterána Stanislava Hněličky. Když jeho matka táhla vozík s věcmi, které si z Liberce odváželi, henleinovci ji napadli a kamenovali. „Vrátila se celá od krve. Tento moment byl jeden z těch nejdůležitějších důvodů, proč jsem se rozhodl bojovat proti Němcům,“ popsal Hnělička v knize Byl jsem tobruckou krysou.
Sedmadevadesátiletý Antonín Černý je dnes nejstarším obyvatelem Domova seniorů v Liberci-Františkově. V roce 1938 pracoval v Liberci jako policista a zažil „na vlastní kůži“ všechny bouřlivé nepokoje toho roku.

Pochodovaly i babky

Přesně si pamatuje na 1. květen 1938, když Libercem pochodovalo na sedmdesát tisíc příznivců Henleinovy SdP. „Najednou se ozval strašný řev. Sieg heil! Davy lidí zařvaly u Henleinovy vily na Husovce a bylo to slyšet až v Pražské ulici, kde jsem měl hlídku. A pak všichni rázovali do města,“ vzpomíná Černý. „Pochodovali a řvali. Prošli kolem radnice a mířili ke mně. Staří i mladí lidé. To by dneska nikdo nevěřil, že i starý báby tenkrát pochodovaly a měly hrdě vztyčenou pravici,“ popisuje Černý.

Schovaní na radnici

Ten den se v Liberci už nic vážného neodehrálo. „Ale za měsíc to přišlo znovu. Pražskou, Moskevskou, Železnou ulicí se valily masy lidí. Postavili jsme se před vchod radnice a nastavili jsme flinty. Dav se zastavil před námi a dál nešel. Za chvíli ale po nás začali házet kameny a všechny okna v přízemí radnice vymlátili. Potlučení jsme se zabarikádovali na radnici. Trvalo to asi hodinu.“
Útlak a kruté plány, kterými se stoupenci vratislavického rodáka Konrada Henleina prezentovali, představí také nová velká výstava Severočeského muzea Liberec v sevření hákového kříže. Výstavu, která by tak komplexně otevírala téma nacisté a Sudety, v Liberci stále ještě citlivé, pořádá muzeum vůbec poprvé.
„Chceme ukázat především předměty, které jinak vystaveny nejsou a které pocházejí z Muzea nacistického barbarství, jež od roku 1946 až do roku 1964 fungovalo v Henleinově vile v Husově ulici,“ uvedl historik Severočeského muzea v Liberci a autor výstavy Lubor Lacina.

Provizorní kolonie

K vidění bude mimo jiné Henleinův pracovní stůl. Výstava také představí plány nacistů, jak chtěli Liberec přebudovat. A ukáže život v Liberci za války. „Liberec byl tehdy provizorní kolonií. Sem byli umisťováni váleční zajatci, sem přicházeli lidé z Německa, z měst a míst, která byla vybombardována,“ říká Lacina.
Návštěvníci se dozvědí o koncentračních táborech, které Němci vybudovali v posledních letech války v okolí Liberce. „Ty jsou zřejmým symbolem nacistické represe. Měly potlačit veškerou politickou opozici, provinilce proti nařízením či nepřátele režimu z hlediska rasových zákonů,“ doplňuje historik.

Lágr 1: Gablonz

Prvním z takových koncentračních táborů byl Gablonz-Reinowitz, česky Jablonec-Rýnovice, umístěný v oblasti dnešní průmyslové zóny v Jablonci v místě bývalé automobilky LIAZ. Založený byl v roce 1944 při továrně podniku Karl Zeiss Jena. „Celkový počet vězňů se pohyboval kolem pěti set. Nejvíce z nich bylo Poláků. Další z nich byli Rusové, Češi i Němci,“ vysvětluje liberecký historik. V květnu 1945 nacisté jablonecký tábor zrušili a vězně poslali na pochod smrti.

Lágr 2: Reichenau

Druhým táborem bylo Reichenau, dnes Rychnov u Jablonce. V táboře pro zhruba tři sta vězňů pracovala jedna část pro válečný průmysl, další část ve stavebním komandu zejména na budování železničních tratí.
„Rychnovského lagerkommandanta, česky velitele tábora, popisují tehdejší pamětníci v kronikách a dokumentech jako brutální individuum se zálibou v pěstěnosti a dokonale čistém oblečení,“ tlumočí zjištění historiků Lacina.

Lágr 3: Morchenstern

Morchenstern, tábor ve Smržovce vznikl v únoru roku 1945 pro tři stovky žen – vězeňkyň, které zde pracovaly na součástkách do letadel. Po měsíci odsud putovaly do obávaného tábora Mittelbau-Dora ve středním Německu do gigantické podzemní továrny, kde se vyráběly rakety typu V2.

Lágr 4: Kratzau

Posledním z koncentračních táborů v okolí Liberce byl Kratzau, ženský lágr v Chrastavě. Fungoval od roku 1944 a bylo tu celkem pět set žen, které pracovaly v muniční továrně a na výrobě plynových masek. I odtud mají historici záznamy o nelidském chování vůči vězeňkyním ze strany dozorců.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!