Hledání ideálního konceptu stavby | E15.cz

Hledání ideálního konceptu stavby

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Najít správné a úsporné řešení plánovaného bydlení bývá pro většinu stavebníků problematické. Zajímají se o nové technologie a materiály, sledují optimální provoz a hledají maximální úspory energie. Někdy ovšem na úkor architektury a přirozeného mikroklimatu stavby.

V rozhovoru s architektem Pavlem Šmelhausem jsme se snažili najít vyvážené řešení s vědomím, že zcela univerzální koncepty neexistují…

Mohli bychom na úvod připomenout, která důležitá rozhodnutí by měl začínající stavebník učinit?

Stavebník či investor by měl především zvážit své požadavky a možnosti daného místa. Měl by plánovat pouze takový dům, který odpovídá jeho běžným návykům a potřebám. Nesmí být velkou finanční zátěží ani z hlediska samotné stavby, ani z hlediska dalšího provozu. Nedoporučuji plánovat dům jako neměnnou záležitost na několik generací dopředu, ale stavět s jistou mírou flexibility a s vědomím, že požadavky na bydlení se neustále vyvíjejí. Dům by rozhodně neměl být nákladnou a obtížně upravitelnou přítěží do budoucna. Ten, kdo přijde po nás, bude mít zcela jistě jiný názor, jak dané věci řešit. Rodinný dům by měl sloužit především té generaci, která ho postavila a hodlá jej užívat. Jistá flexibilita dispozičního řešení by ovšem měla být zachována. Mít možnost propojit dva pokoje či oddělit kuchyni v podstatě zvyšuje hodnotu nemovitosti.

Kdo je podle vašich zkušeností nejčastěji stavebníkem rodinného domu?

Podle našich zkušeností jsou to nejčastěji manželé ve věku okolo třiceti let - buď již s malými dětmi, nebo teprve plánující rodinu. Pro jejich potřeby je optimální dům se třemi ložnicemi, obývacím prostorem s jídelnou a kuchyňským koutem. Celková užitná plocha bývá asi 100 až 150 m2. Druhou a stále početnější skupinu tvoří manželé, kterým již odrostly děti. Konečně mají čas věnovat se sami sobě, svým zálibám, realizaci vlastních představ, mezi něž patří i pohodlné bydlení. Tito lidé mnohdy chtějí menší stavbu než rodiny s dětmi, ale existují případy, kdy si s sebou berou vše, co je provázelo životem, k čemu mají citové vazby - a dům pak ve výsledku vychází větší než jejich současné bydlení. Snižovat standard není trendem, dům si lidé budují zejména s ohledem na větší pohodlí.

A jaké požadavky investoři obvykle mívají?

Nevyžadují-li to základové a svahové poměry, dům bývá většinou řešen jako nepodsklepený, s přízemím a patrem, respektive využitým podkrovím. Provozně ideální je určitě přízemní dům, ale ten má z hlediska úspor energie méně vhodný tvar, neboť ochlazovaná plocha vnějšího pláště je vůči vytápěnému objemu domu příliš veliká, jedná se o takzvané charakteristické číslo budovy, jež má vliv na posuzování celkových tepelných ztrát. Čím je jeho hodnota nižší, tím lepší může být energetická bilance objektu. A je volbou každého, zda upřednostní komfortnější bydlení na jedné úrovni, nebo energeticky optimální dvojpodlažní řešení. Dům nelze vnímat jako stroj na úsporu energie - bydlení by nám mělo přinášet zejména radost, pohodlí, příjemné vnitřní prostředí za pokud možno co nejnižší náklady.

Jakou tedy volit architekturu, chceme-li postavit úsporný dům na venkově, třeba v podhůří Jizerských hor?

Architektura by měla odrážet vkus stavitele, ale také plně respektovat dané území a nerušit daný kolorit místa. Chcemeli zároveň maximálně dostát nárokům na bydlení v jedenadvacátém století, musíme hledat taková řešení, která jsou co nejšetrnější k životnímu prostředí i k našim prostředkům. Stavby by svým vzhledem měly odrážet soudobé technické možnosti. Cítím jistý rozpor, pokud mám energeticky úsporný dům obléknout do podoby pseudobarokní vilky či rádoby vesnické chalupy, zejména není-li to s ohledem na okolí vůbec potřebné. Na většině míst je účelná moderní stavba přijatelnějším řešením a vždy doporučím investovat raději do zlepšení parametrů obvodového pláště či efektivnějšího topného systému než do falešných dekorací - i v Jizerských horách lze postavit zdálky nerušící stavbu, na níž je zblízka znát její soudobá technická vyspělost.

Nicméně architektura pasivních domů bývá v mnoha případech dosti omezená. Existuje nějaký vyvážený poměr mezi úsporami a nápaditou podobou?

[file:13405:small:right]

Zcela jistě. Záleží opravdu na tom, jaká kritéria upřednostníme. Nízkoenergetická stavba by měla mít optimální tvar krychle či kvádru, ideálně s plochou či mírně šikmou střechou, na atraktivitě pak přidá, je-li řešena jako „zelená“ s vegetační vrstvou a extenzivní zelení. Chceme-li pasivní dům, je třeba počítat s přísnějšími číselnými parametry, které nesmějí pro vytápění překročit spotřebu 15 kWh či 20 kWh na metr čtvereční vytápěné plochy za jeden rok. Je pravda, že tím může utrpět architektura, ale dobrý projekt by měl i zde nabídnout přijatelné řešení. S trochou nadsázky lze říci, že pokud bychom to s počítáním přehnali, zjistili bychom, že optimálním pasivním domem je prostá krychle s malými okny, což by se asi většině zákazníků nelíbilo.

Mám takovou zkušenost, že lidé často přicházejí s představou pasivního domu, ale pokud vidí, jak se optimalizují proporce oken a plných ploch, vracejí se zpět k nízkoenergetickému řešení s velkými okny, jež jsou výrazným prostředkem solárních zisků. Pořídí si tak opticky otevřenější, vzdušnější dům, přičemž v nákladech se to projeví maximálně v řádu několika stovek korun za rok. Veškeré ostatní položky na provoz domu zůstávají prakticky stejné. Je třeba si také uvědomit, že s velikostí stavby klesají náklady na energeticky úsporná opatření, u některých technologií, jako je například tepelné čerpadlo, solární systémy, náročnější vzduchotechnika a podobně, jsou náklady téměř neměnné, a tudíž pro větší stavbu výrazně výhodnější. Pokud tedy plánujeme větší dům, lépe se hledají vhodné technologie a dosahuje se lepších parametrů.

Jedna věc jsou výpočty, které se snaží pasivní domy posunout v úsporách ještě o krok dál k takzvaným nulovým domům, a druhá věc je skutečnost, konkrétní klimatické podmínky či režim používání domu.

Výhody pasivních a nulových domů jsou nesporné, přestože je ve hře tolik, jak říkáte, proměnných. Nabídka na trhu je skutečně široká a záleží na stavebníkovi, jaké zvolí postupy, do čeho hodlá investovat, jak se naučí s novými technologiemi pracovat a jak je bude používat. Obrazně řečeno, někdo investuje horentní sumy do vytápění a systém kalibruje na podmínky polárního kruhu, jiný si raději koupí svetr. Častou otázkou stavebníků bývá, kdy se mu vrátí úsporná opatření, jakou návratnost bude mít rekuperace, ale málo lidí přemýšlí o tom, jak vytvořit skutečný prostor pro příjemné a zdravé bydlení.

Zdá se, že do hry vstupuje daleko více proměnných, než jsme schopni přiznat a spočítat. Jaké nástroje používáte vy, jaké postupy doporučujete?

Úloha architekta by neměla skončit odevzdáním studie, ale dokonce ani realizací stavby! Pro další práci jsou nejdůležitější subjektivní zkušenosti uživatelů a objektivní zhodnocení fungování domu.

O tyto údaje se vždy zajímáme a evidujeme je u všech dokončených staveb. Postupně jsme tak získali rozsáhlý soubor dat o skutečných energetických spotřebách. Jednotlivý údaj nic nevypoví, ale pokud zaznamenáme dva obdobně postavené domy s velmi rozdílnými výsledky, můžeme hledat příčiny odchylek a poučit se pro budoucí projekty. Totéž platí při dlouhodobějším sledování stavby: máme-li údaje z několika po sobě následujících let, lze vysledovat změny uživatelského chování, úpravy topného systému či kvantifikovat změnu stavby - dopady na provozní náklady například instalací bazénu, whirlpoolu, osazením solárního systému a podobně.

O čem takto získané informace vypovídají a jak je dál využíváte?

Pokud máme dostatek dat, lze z nich vyčíst vztahy mezi jednotlivými technologickými řešeními, dopady individuálního způsobu užívání domu a výslednou spotřebou. Empirické odvození předpokládaných provozních nákladů pak vychází daleko přesněji, než dokáže spočítat většina používaných kalkulačních nástrojů. Tuto databázi chceme dále rozšiřovat a zpřístupnit ji odborníkům i laikům jako otevřenou programovou strukturu, do níž se mohou vkládat další údaje, které se následně objeví v přehledné databázi přístupné na internetových stránkách. Najít vztah mezi výpočtovými modely a skutečným fungováním stavby je prospěšné jak pro architekty, projektanty a investory, tak zejména pro uživatele. Tyto údaje objasňují potenciál navrhovaných úsporných opatření, nastíní budoucí provozní náklady a usnadní výpočet návratnosti. Databáze by mohla obsahovat i praktické nápady uživatelů či realizátorů, jak učinit provoz stavby efektivní a jak výrazně snížit výdaje na provoz domu.

Jaký je stav v případě nových developerských projektů? Mají podle vašich zkušeností developeři v Česku zájem stavět nízkoenergetické domy?

*

Ing. arch. Pavel Šmelhaus, *1972

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT. Projektuje v Atelieru ARS, který se zaměřuje na individuální návrhy bytových staveb, nízkoenergetických rodinných domů, komerčních interiérů a výstav v ČR i v zahraničí. Za své projekty energeticky úsporných staveb obdrželi členové studia několik ocenění v architektonických soutěžích Nízkoenergetický a nízkonákladový bytový dům, Dům roku, Startovní byty pro mladé rodiny, Český energetický a ekologický projekt, Stavba roku aj. Pavel Šmelhaus je jedním z autorů Energetické ligy, databáze provozně-energetických údajů budov v ČR.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video