Jaromír Jágr
37 let
hokejista
Nejmilejším dárkem pro mě v dětství byly věci na malování. Čtvrtky, pastelky, olejové barvy. A potom stavebnice, merkur, lego. Samozřejmě i brusle, hokejky, auta, traktor na dálkové ovládání. Býval jsem spíš samotář. I o Vánocích jsem se dokázal zabavit sám. Kreslil jsem a taky – vyšíval. Nakreslil jsem si nějakou předlohu a potom ji chemlonem vyšil. Divím se, jakou jsem tehdy na to měl trpělivost.
Jaroslav Vykouk
90 let
kronikář
Nezapomenu na Vánoce v roce 1942. A to i navzdory tomu, že jsme žili v nacistické okupaci. S manželkou Maruškou jsme byli šťastní. Byly to naše první společné Vánoce a očekávali jsme narození našeho syna Jaroslava. Nejhezčí dárek jsem dostal, když mi bylo osm let. Vyrůstal jsem v havířské rodině, a zřejmě i z toho důvodu se v naší rodině rozdávaly dárky praktické. Pod stromeček jsem měl většinou ošacení, školní potřeby a vždycky knížku. V těch osmi letech jsem dostal Jiráskovy Staré pověsti české, ze kterých jsem měl ohromnou radost. Tak velkou, že je mám na památku dodnes schované!
Nina Čampulka
64 let
výtvarnice
Dodnes vzpomínám na Vánoce, kdy k nám chodil maminčin nevlastní bratr. Nebylo mi tenkrát ještě ani deset let. Hráli jsme různé stolní hry nebo karty. A nejkrásnější dárek? Sádrová mluvící panenka od tatínka. Stále ještě mám někde jedny šatičky, které mi na ně ušila maminka. Panenka se nedochovala, protože ji můj bratr ještě jako malý kluk rozebral na malé součástky, aby viděl, jak je udělaná, že mluví.
Lenka Zbranková
36 let
herečka
K mým nejlepším Vánocům patřily ty, kdy byla moje dcera Eliška malá. Vnímala je jako zázrak, který jí dokázal vykouzlit nepopsatelný výraz v očích. Teď je velká a ví… Já mám na Vánocích nejradši tradice, které si člověk vytvoří sám od sebe a často neplánovaně. Přesto k mým nejoblíbenějším patří plánované pravidelné pečení vsetínských holek. Jsme čtyři a kamarádíme spolu od základky. A to naše předvánoční pečení trvá vždycky celý víkend. U lahvinek dobrého vína a spousty těsta, čokolád, ořechů se neskutečně nasmějeme. Pečení určitě opět zakončíme návštěvou dobré restaurace.
Otakar Černý
66 let
novinář
Jako kluk jsem dostával zvláštní dárky, hlavně od tatínka. To byl člověk pro praktický život skoro nepoužitelný. Jednou mi koupil model železniční dráhy. Samozřejmě v rozloženém stavu. Krásný dárek, jenže se nám ho nikdy nepodařilo dát do funkčního stavu. Největší radost z něj měla maminka, která se naší marnou snahou moc bavila. Táta to nevzdal: příští Vánoce přinesl model motokáry v naději, že ji určitě složíme. Naštěstí udělal rozpočet a zjistil, že z rodinného příjmu nelze koupit ani kolečka, natož motor či další součástky. A tak jediný použitelný dárek byla kniha jakéhosi ruského spisovatele s názvem Daleko od Moskvy (v sedmé třídě sjednoceného Nejedlého školství povinná četba). I tou se maminka bavila a dárek glosovala svým slovníkem velké přítelkyně VŘSR: „…čím dál tím líp…“.
