Většinu mladých lidí politika upřímně nudí. Tři opavští gymnazisté - Petra Kapusňáková, Vojtěch Klein a Stanislav Drastík jsou mezi svými vrstevníky výjimkami. Patří k nejstarším a nejzkušenějším členům dětského zastupitelstva. Od školních let diskutují o problémech lidstva i nedostatcích ve městě. Učí se i konkrétně pomáhat, například s opravou židovského hřbitova. O skutečné politice ale nesní. Ne proto, že by si ji ošklivili a sdíleli názor, že většina politiků jsou zkorumpovaní lumpové. Jsou tak vyspělí, že si uvědomují, že by v ní zatím nebyli moc platní. Ale možná právě někdo z nich k tomu ve zralém věku dospěje a bude opavským primátorem. Většina politiků si totiž v mládí plánovala jinou než politickou kariéru. „Politikem bych se stal, kdych měl co dobrého do politiky vnést. Jako devatenáctiletý a nedostudovaný nemám. Pokud v budoucnu změním názor, budu o tom přemýšlet,” připouští Drastík. Mladík, kterého nejvíce baví literatura a dějepis, má na jednom zpravodajském servru svůj blog. Zveřejňuje na něm názory a úvahy. Zabýval se například vztahem Čechů k Němcům, vrací se otázkám sudetských Němců.
Politika je náročná a stresující
„Být politikem je velmi stresující a vyčerpávající práce. I proto bych to nechtěl dělat,” říká Vojtěch Klein. Míní, že politici to mají těžké také proto, že musí být s každým zadobře a zároveň dělat správná rozhodnutí.
„Ne že by mě politika nelákala. Chci ale nejdřív dostudovat, najít si normální práci,” říká také Petra Kapusňáková. Dívka, kterou zajímá psychologie, matematika a právo, dlouho vedla opavské dětské zastupitestlstvo.
Společně s Kleinem se podílela na zložení zastupitelstva krajského. Oba k tomu přivedla shoda okolností. O politiku se předtím cíleně nezajímala.
„Škola kdysi vybrala do zastupitelstva spolužačku. Chyběl ještě jeden člověk. Napadlo mne, že to zkusím taky. Je to už pět let,” vzpomíná Kapusňáková, která byla dvakrát i v dětském republikovém parlamentu.
Kleina zase vyslali spolužáci na školní zasední a škola jej pak poslala i na schůzi městského dětského zastupitelstva. Drastíka pak zlákali v prvním ročníku na gymnáziu, kde se všichni tři potkali v jedné třídě.
Respekt k názoru druhých
V dětském zastupitelstvu se naučili spoustu věcí. Například věcně a srozumitelně formulovat problém, říct svůj názor, umět ho obhájit, diskutovat s lidmi, kteří si myslí něco jiného. Zůrazňují, že se docela často neshodou ani mezi sebou, ale to jim nebrání vychutnat si diskuzi. To totiž lidé běžně neumí.
„Ve školním kolektivu je pravidlem, že když se rozpoutá nějaká diskuze, najde se někdo, kdo bude člověka s jiným názorem shazovat,” tvrdí Drastík.
Podstatným pravidlem v dětském zastupitelstvu je právě respekování názorů ostatních. Ve skutečném parlamentu či zastupitelstvu se často respekt vytrácí a v divokém kolbišti létají urážky a někdy i facky.
Tři spolužáci si rozšířili obzory, a to právě i díky názorům ostatních členů zastupitelstva, které mohly na jednáních zaznít.
„Kolikrát jsem žasl, jaké výborné nápady mají třeba páťáci nebo šesťáci. Někdy mne v diskuzi převálcovali a já změnil názor,” tvrdí Drastík.
Shodují se, že být v zastupitelstvu považují za užitečné, ale také zábavné. Někoho čte dobrodružné a zábavné romány, oni měli už ve školních letech zájem o literaturu či zprávy, které většina lidí jejich věku pomíjí.
„Vždycky jsem se zajímal o svět. Rád čtu, sleduji i světový tisk, například Spiegl nebo BBC. Práce v dětském zastupitelstvu mne ještě více otevřela,” říká Klein, který chce studovat techniku a zvlášť ho zajímá akustika.
Dětské zastupitelstvo není jen řečnické cvičiště, ale jeho členové se snaží být užiteční městu. Přispěli například k opravě židovského hřbitova. Iniciovali také založení krajského dětského zastupitelstva. To se snaží i o debaty s politiky o aktuálních tématech. „Nadchl mě veřejný kulatý stůl, který jsme uspořádali před volbami. Měli jsme možnost mluvit s politiky a poznat je z očí do očí,” líčí Drastík. Tvrdí, že mu to přineslo poznání, že i tváře z bilboardů jsou normální lidé.
Jsou patrioti, kritikou neplýtvají
Spolužáci mají společou ještě jednu věc - jsou to opavští patrioti. „Je to příjemné a pěkné město,” říkají.
Než něco nebo někoho zkritizují, dobře si to rozmyslí. „Tím, že jsme nahlédli do toho, jak řízení města funguje, naučili jsme se neposuzovat věc podle provního dojmu a bez informací,” říká Klein. Co město podle nich nejvíce potřebuje, je obchvat. „Uvítal bych taky, kdyby město vyřešilo Horní a Dolní náměstí, které hyzdí komunistické budovy,” dodává Klein.
Studenti nechtějí prozradit, kdo z politiků se jim líbí. Jasnou veličinou je ale pro ně třeba Tomáš Garique Masaryk.
