Bohatý hrob válečníka z doby bronzové, záhadná stavba připomínající megalitický kruh ve Stonehenge, nebo pravěký výrobní areál se strážní věží. To je jen nepatrný zlomek unikátních nálezů archeologů Muzea východních Čech v Hradci Králové za posledních dvacet let.
„V kraji je několik starých sídelních oblastí, například v okolí Hradce Králové, Jičína, Hořic, severně od Nového Bydžova, ale i na Rychnovsku kolem říčky Dědina a kolem Kostelce nad Orlicí. S nadsázkou lze říci, že na každém poli v těchto oblastech, kde kopneme, něco najdeme,“ říká vedoucí archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové Miroslav Novák.
V pravěku patřilo osídlení dnešního Královéhradeckého kraje několikrát mezi nejpozoruhodnější regiony v Česku. „Ve východních Čechách jsou od neolitu, tedy od šestého tisíciletí před naším letopočtem, do raného středověku výjimečné především dvě sídelní oblasti. Je to region severně od Chrudimi a pak oblast zhruba mezi Hradcem Králové a Jaroměří,“ upřesňuje Novák.
Hrnčíři dali název epoše
První významnou epochou v kraji po příchodu prvních zemědělců z jihovýchodní Evropy je mladší neolit. Tehdejší lid vědci pojmenovali podle charakteristické výzdoby keramiky pomocí vpichů - kultura s vypíchanou keramikou. Právě severně od Hradce archeologové na několika místech objevili pět záhadných kruhových staveb této kultury. Vědci je považují za dřevěné předchůdce megalitických svatyň, z nichž nejznámější je Stonehenge v Anglii. Největší kruhový areál z mladšího neolitu se v kraji zatím podařilo objevit v Plotištích nad Labem, vesnici, která je dnes částí Hradce.
„Má v průměru 115 metrů, tři příkopy a čtyři brány do areálu kruhového půdorysu jsou orientované podle světových stran. Stavebním materiálem nadzemních objektů bylo výhradně dřevo a hlína,“ vysvětluje Novák.
Vědci zatím nemají jasno, k čemu přesně tyto stavby sloužily. V současné době se přiklánějí k tomu, že šlo o kultovní areály.
Sídliště lidí s takzvanou vypíchanou keramikou byla většinou na terasách řek či mírných jižně orientovaných svazích poblíž zdrojů pitné vody. Lidé tehdy žili v až padesát metrů dlouhých domech společně jako velkorodina.
„Po celý pravěk bylo stabilní osídlení severně od Hradce rozšířeno až linii Dvůr Králové nad Labem, Česká Skalice, Nové Město nad Metují. Dál se první zemědělci také vydávali jen občas, a to hlavně pro suroviny a na lov,“ uvedl archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové Radek Bláha. Archeologové z některých období nacházejí méně nálezů. „Většinou se jednalo o dobu, kdy na daném území převládl polokočovný způsob života, lidé stavěli lehčí obydlí a vyráběli věci denní potřeby ze dřeva. Z toho důvodu je po nich málo stop,“ vysvětlil Novák.
Doba bronzová
Významným obdobím pravěkých dějin v Královéhradeckém kraji jsou doby bronzová a železná. Tehdy obýval region lid popelnicových polí. Název je odvozen od způsobu pohřbívání spálených lidských ostatků do hliněných nádob - pravěkých uren.
„Je to demografický vrchol celého pravěku, přispělo k tomu příznivé klima, které umožnilo lidem osídlovat i do té doby nevyužívané oblasti ve vyšších nadmořských výškách. ,“ říká Novák.
V období od 13. do 10.století před naším letopočtem o několik tříd přesahovala svým významem hranice regionu jediná lokalita, kterou bylo hradecké návrší nad soutokem Labe a Orlice, v místech, kde je historické jádro Hradce Králové. Bylo obehnáno několik metrů širokou a vysokou hradbou ze dřeva a hlíny, která se ve svých podzemích částech dodnes z velké části dochovala při obvodu návrší. Hradec byl tehdy zřejmě obchodním centrem, kde se soustředilo bohatství a možná i elita.
„Důkazem toho mohou být takzvané zlaté osmičky, tedy zlatý drát smotaný do tvaru osmičky, které se našly před více než sto lety nedaleko dnešní Hudební síně. Přitom v kraji se v té době vyskytovalo zlato jen výjimečně. Zlato získávali zřejmě v okolí dnešní Dobrušky,“ říká Bláha.
Podle odhadů v období od 13. do 10. století před naším letopočtem žilo na hradeckém návrší a v okolí několik tisíc lidí, většinou řemeslníků a zemědělců. Problém archeologů v Hradci je ten, že stará předměstí byla téměř zcela zničena při stavbě tereziánské pevnosti v 18. století, a tak se musí spoléhat na špatně zdokumentované nálezy zejména z období 19. a počátku 20. století.
Na sklonku doby popelnicových polí se Hradecko opět dostává do užších kontaktů s okolními oblastmi. V 9. a pak v 6. století před naším letopočtem vtrhli do střední Evropě z východu kočovníci, nejprve Kimeriové a pak Skytové. I když se kočovníci na území dnešního kraje nedostali, měly tyto události pro region velký význam. Expanze kočovníků dorazila až na Moravu a v souvislosti s tím došlo k přerušení legendární Jantarové stezky, která vedla přes Slezsko a jižní Moravu od Baltu k Jaderskému moři. Došlo tedy k posunutí hlavní trasy Jantarové stezky dál na západ do východních Čech. V té době Jantarová stezka tedy vedla od jihu podél Labe kolem Hradce a náchodskou zemskou branou do Kladska a dál na sever.
„Důkazem toho jsou importy ze severní Itálie, jako třeba nádherné skloněné korále, které byly nalezeny v hrobech v obci Lípa u Hradce Králové nebo jantar z dnešního severního Polska,“ říká Novák.
V zemi Germánů
Na rozdíl od sousedního Pardubického kraje, kde je keltské město u Českých Lhotic, není keltské osídlení v Královéhradeckém kraji tak výrazné. Kolem změny letopočtu Řím teprve upevňoval svůj vliv v podunajských provinciích a na území současného Královéhradeckéjo žili lidé poměrně klidně bez větších válečných konfliktů. Vliv Říma byl na Hradecku zanedbatelný, protože bylo od jihu izolované Českomoravskou vrchovinou. V době římské, tedy v prvních staletích nového letopočtu, tu byl spíše severní vliv, kde na území dnešního Polska žili Lugiové a Vandalové.
Keltové odešli z kraje kolem poloviny 1. století před naším letopočtem a zbytek keltské populace se smísil s nově příchozí populací Germánů. Ti vrhli území dnešního kraje, co se týče úrovně řemesel, o dvě stě let zpátky. Přesto je z této doby v regionu celá řada zajímavých nálezů.
„Z doby římské je třeba nádherná stříbrná spona z Lochenic. Byla vyrobena přímo na území Římské říše. Jak se sem podobné věci v této době dostávaly se můžeme jen dohadovat. Mohlo jít o luxusní zboží obchodníků nebo si je přiváželi germánští žoldnéři, kteří bojovali v římských legiích,“ uvádí Novák.
Velkou zajímavostí z doby římské je sídliště v Osicích u Hradce Králové. Archeologové ho objevili před několika lety při stavbě dálnice. „Osada je zajímavá tím, že tam byla celá baterie pecí neznámého účelu a několik naprosto netypických šest metrů hlubokých jam. Mohlo jít o výrobní centrum spojené s kontrolou území,“ říká Novák.
V následujících čtyřech staletích patřilo Královéhradecko a okolí spíše k periférii. Až v 10. století se v čele s hradeckým slovanským hradištěm stává region jedním z hlavních center rodícího se českého státu.
UNIKÁTNÍ OBJEVY ZA POSLEDNÍCH DVACET LET
• Knížecí hrob z Chýště Žárový komorový hrob z pozdní doby železné souvisí s výstavbou D11.
• Studny z Libišan Na poměrně malém území vědci objevili několik studní. Objevení souvisí s výstavbou dálnice D11.
• Výrobní centrum v Osicích Na strategickém návrší objevili sídliště, které nebylo opevněné, jen uprostřed byly základy masivní strážní věže. Osada je zajímavá tím, že tam byla celá baterie pecí neznámého účelu a několik hlubokých jam. Objevení souvisí s výstavbou dálnice D11.
• Neolitické a halštatské sídliště v Jaroměři Rozsáhlé sídliště z mladší doby kamenné patřilo kultuře s vypíchanou keramikou.
• Kruhové neolitické svatyně Největší z pěti neolitických kultovních areálů na severním okraji Hradce Králové byl objeven v Plotištích nad Labem. Měl průměr 115 metrů, po obvodu tři příkopy a čtyři brány do areálu kruhového půdorysu byly orientované podle světových stran.
• Hradiště nálevkovitých pohárů v Hradci Vědci potvrdili existenci hradiště kultury nálevkovitých pohárů na celém hradeckém návrší. Jedná se o první opevnění na území historického centra Hradce Králové a nejstarší hradiště takového rozsahu ve východních Čechách.
• Poklad zbraní z Bydžovska Soubor zbraní z období, kdy na území kraje žili Keltové. Podařilo se najít meče, kopí, části výzbroje. Jedná se o náhodný nález z Novobydžovska.
