Hurá na cimbuří!
Jo, hrady, to je moje. Výlety po několik staletí starých stavbách, které vyčuhují z lesů a rozvážně koukají do krajiny pod sebou, se mi prostě vryly pod kůži. Asi to začalo tehdy, když mne jako malého špunta brávala babička na mé první turistické túry. Start byl u kolejí v Třísově a cíl na Dívčáku. Tedy správně na Dívčím kameni. Postupem věku jsme s babičkou přidávali kilometry a chodili jsme už dokonce z Vrábče, pěkně podél vody. Zříceninu hradu nad Vltavou tak znám opravdu dokonale.
Už vám ale neřeknu, proč mám raději hrady než zámky, sám nevím. Je to snad možná tím, že když na hrad přijedu, tak si trochu představuji, jakou musela stavba takových sídel dát tehdy práci. Bez přesných počítačů, s dřevěnými jeřáby či lešením. U mnohých hradů máte vůbec co dělat, abyste na ně vylezli jen tak či s batohem na zádech. Ještě k tomu s sebou na kárce tahat těžké kameny na stavbu. Nepěkná představa. V dnešní době si už ale na ochozy a cimbuří jezdíme odpočinout, rozhlédnout se do krajiny a zkusit nasát atmosféru tehdejší doby.
Takže se už teď těším, až se do toho sluníčko zase trochu opře a já budu moci vyrazit opět na nějaký ten hrad. Ani tak nevadí, že už jsem tam byl. Jednou, dvakrát či třikrát. Pokaždé si tam najdete něco jiného, co vás bude zajímat. A právě jižní Čechy skýtají hned několik možností, kam se vypravit na výlet.
Úplní hradní začátečníci mohou vyrazit klidně na oblíbený Dívčák, zkušenější si poradí bez problémů i s Landštejnem či Helfenburkem u Vodňan. To ale nechám samozřejmě na vás, důležité je ale opravdu vyrazit za českou historií.
