Hyka objevoval kolébku hokeje

Boleslavský hokejový talent Tomáš Hyka se na přelomu roku zúčastnil neoficiálního mistrovství světa hráčů do sedmnácti let v kanadském Timminsu.

Prestižní hokejový turnaj U17 Hockey Challenge, který se každoročně koná v Kanadě, je považován za neoficiální mistrovství světa hráčů ve věkové kategorii do sedmnácti let. Letos se turnaje zúčastnil na přelomu roku společně s českou reprezentací i útočník BK Mladá Boleslav Tomáš Hyka. Pravidelně nastupoval ve druhé formaci a v závěrečném utkání proti Finsku si dokonce připsal vítězný gól.

Prozraďte, co považujete za největší zážitek?
Bylo super vidět, na jaké úrovni jsou momentálně hráči v zahraničí. Mentalita lidí a jejich práce je úplně jiná, než naše.

Takže se to nedá srovnávat s tím, s čím se setkáváte v Česku na klubové úrovni? Vůbec ne. Lidé v Kanadě jsou do hokeje daleko víc zapálení.

Nakonec česká reprezentace obsadila deváté místo z deseti účastníků. Jste s tím spokojený? Myslím si, že jsme předváděli dobré výkony, ale nedokázali jsme dávat góly. To je náš velký problém.

Byl pro vás turnaj v Kanadě v něčem jiný proti ostatním reprezentačním akcím?
Atmosféra byla úplně jiná a soupeři předváděli lepší styl hry. Museli jsme se srovnat také s jinými rozměry hřiště.

Kolik diváků si na vaše utkání našlo cestu? Pokaždé bylo vyprodáno, takže zápasy sledovalo okolo tří tisíc fanoušků. I na náš poslední zápas o devátou pozici bylo úplně plno.

V Kanadě jste mimochodem trávili i Silvestr. Jak jste ho prožili?
Ten den jsme zrovna hráli, takže jsme ho strávili na cestě v autobuse. Řekli jsme si jen: „Šťastný nový rok.“ Pak už jsme se připravovali na další zápas.

Návrat do Česka byl hodně komplikovaný. Na letišti v Londýně jste zůstali neplánovaně padesát hodin. Co se přihodilo? Zrušili nám tři lety. První kvůli sněhu a u těch dalších už nám ani neřekli, v čem byl problém. Stále jsme čekali, jestli nás odbaví. Chodili jsme sem a tam a hlavně jsme byli celý den bez jídla. Hrůza!

Na co jste se těšil nejvíc domů? Scházela mi už pořádná česká kuchyně, ale hlavně jsem se těšil na rodiče, které jsem dlouho neviděl.