I mistr tesař ze střechy spadne | E15.cz

I mistr tesař ze střechy spadne

Tesař Helmut Řapek postavil desítky střech karvinských domů, pracoval i na kostelích. Jeho elán a pracovní nasazení, mu mohou závidět i mnohem mladší kolegové.

Na svém dortu zanedlouho sfoukne sedmdesát svíček. Tesař Helmut Řapek má hodně práce a nezdolný elán. Po střechách skáče jako kamzík a jeho rukama prošla spousta karvinských střech. Do Československa přijel s rodiči a prarodiči z Německa, kteří zde odjeli v roce 1969 za prací. Usadili se v Karviné. „Rodinu mám taky v Rakousku, babičku jsem měl v Jugoslávii a vzal jsem si polku. Život je prostě pestrý,“ říká s úsměvem Helmut Řapek. Příjmením se původně jmenoval Rapek. „Jenže Rapek neznělo moc česky, tak mi tam úředníci přidali háček,“ vysvětluje tesař. Vystudoval průmyslovku, pracoval jako důlní technik a první svou střechu postavil, když mu bylo šestnáct let. „Když se rozhlédnete po Karviné, tak spoustu střech jsem opravoval, nebo stavěl. Řada lidí nemá práci, ale já si stěžovat nemůžu. Pořád mám co dělat,“ uvádí s elánem Řapek.
Ve výšce sedmdesáti metrů opravoval například Mariánský kostel ve Frýdku-Místku, nebo kostel v Kozlovicích. „Střechy na kostelích nespravuji z lešení zespoda. Dělám to tak, že těsně pod věží postavím římsu, zabezpečím kolegy provazem, se kterým tu římsu celou obejdu a pak se pustím do práce,“ vysvětluje Řapek. Kdyby mohli lidé běžně nahlédnout do uložených schránek ve věžích kostela, našli by v nich Řapkovo jméno. „V každém kostele se ukládá tuba, ve které jsou například staré mince a listiny. Na nich je uvedeno, kdy se kostel naposledy opravoval, a kdo ho opravoval. Památkáři si lejstra okopírují a se starými tam vloží nové listiny. Takže jako tesař, jsem tam uvedený i já,“ potvrzuje Helmut Řapek. Jeho rukama prošly i střechy srubů na Bílém kříži, střechy na Slovensku, ale i střecha fryštátského Lottyhausu. Ke své práci nepotřebuje jen pilu, kladivo, hřebíky, metr a tužku. Nejdůležitější je podle tesaře hlava. „Žádnou práci neberu jako těžkou. Ale musí mě bavit. Nejraději stavím střechy z gruntu, úplně nové. Tam si musím hodně zapřemýšlet. Opravit střechu totiž zvládne každý trouba. Práce, která není tvůrčí, mě začíná nudit a pak dělám chyby,“ upřesňuje mistr. Helmutovi výšky nevadí, nemá z nich vůbec strach. „Vůbec se nebojím. V životě jsem ze střechy spadl asi třikrát, ale neměl jsem nic zlomeného. Jen jsem byl samá modřina a naraženina,“ říká Řapek. Tento elánem nabitý člověk má nasmlouvané se svými kolegy stavby střech až do podzimu. „Opravdu se nenudím. I když mě někdy bolí celé tělo, ale kdyby mě nebolelo, byl bych mrtvý. Jedno přání bych si však chtěl splnit, než tesařinu pověsím na hřebík. Chtěl bych vylézt do výšky sedmdesáti metrů a opravit ještě jednu střechu kostela,“ dodává Helmut Řapek.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!