I přes vodopády řeky plynou d ál... V Ústí víc než jinde v zemi

Na jedné straně smog a továrny, na druhé pak krásné hory, lesy a vodopády. Výlet z města kontrastů může začít.

Téměř dvacet vodopádů najdou lidé v samotném Ústí nad Labem a v jeho nejbližším okolí. Díky tomuto počtu město konkuruje například i horským oblastem, jako jsou Krkonoše či Jeseníky.
„Nikdy bych nevěřil, že je v Ústí tolik vodopádů, doposud jsem znal jen čtyři,“ říká Ústečan Tomáš Marek.
Ústecký prim drží Vaňovský vodopád, který patří spolu s Bertiným k těm nejnavštěvovanějším.

Král Českého středohoří

Nejvyšším vodopádem v Ústí a v celém Českém středohoří je vodopád Výří. S výškou osmačtyřicet metrů se umístil na páté příčce v seznamu vodopádů celé České republiky. Paradoxem zůstává, že o něm ví jen malé procento Ústečanů. Hlavním důvodem je nepřístupnost místního terénu. Protéká Výřími skalami, odtud přebral také svůj název. Turisté, kteří se nedají zastrašit nepohodlnými cestami, jej naleznou v Průčelské rokli u Brné nad naučnou stezkou.
Stříbrná příčka ve výšce ústeckých vodopádů patří tomu Vaňovskému. V oblíbenosti a celkové proslulosti se však řadí na první místo přírodních krás města. „K Vaňovskému vodopádu chodím velmi ráda. Žiji v Londýně, ale když přijedu domů, jdu se sem projít. Je to tak blízko města, a přesto se tu člověk cítí volně,“ říká rodačka z Ústí nad Labem Helena Vacková.
Se svými šestadvaceti metry si drží jedenáctou příčku mezi nejvyššími českými vodopády.
Návštěvníci města či Ústečané, kteří by se k němu chtěli podívat, mohou využít nové lanovky z centra města a směrem od Větruše se vydat po nedávno zrekonstruované lesní cestě.
V minulosti tam byla výletní restaurace. V roce 1925 ji ale strhla velká voda.
Klub českých turistů a občanské sdružení České středohoří sobě začaly v loňském roce jednat s magistrátem Ústí právě o lepší dostupnosti přírodních scenérií.
„Snažíme se najít společnou řeč s novým vedením města, aby se finančně podílelo na jejich zpřístupnění,“ říká člen Klubu českých turistů Karel Punčochář.

Přímo před nosem

Poslední volby, které přinesly několik změn, včetně zrušení odboru cestovního ruchu na ústeckém magistrátu, však řešení oddalují. „V minulém roce jsme se zúčastnili jednání na magistrátu, a dokonce jsme šli na společné obchůzky, ale volby další jednání posunuly,“ vysvětluje Jan Kvapil ze sdružení České středohoří sobě.
Na krátkou procházku se vyplatí zajít do Bertina údolí, kde padající vodní stužky Stříbrnického potoka vytvářejí malý umělý vodopád. Pěkný okruh muže začít na Mírovém náměstí. Odtud se výletníci vydají směrem na Mariánskou skálu a právě Bertiným údolím se vrátí zpět na náměstí.
Na konci devatenáctého století si toto zákoutí oblíbila Bertha Schaffnerová, manželka tehdejšího ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu Maxe Schaffnera. Na její popud údolí zvelebili lavičkami a altánky a podědilo i její jméno. Přímo ve městě naleznou turisté další vodopád, a to jen malý kousek od panelového monstra na Doběticích. Po pár desítkách metrů se ocitnou v údolí, kde je překvapí sice nevelký, ale přesto zajímavý Dobětický vodopád.

Pískomil mezi soptíky

Z hlediska geologického je mezi ústeckými vodopády výjimečný vodopád v rokli Kamenného potoka, který nechává vodu padat z výšky asi pěti metrů. Jeho základ tvoří pískovec. Všechny ostatní mají podklad tvořený horninami sopečného původu. Milovníci přírody ho mohou najít kousek od Mojžíře.
Přesto, že je cesta povede lesem prudce do kopce, zvládne ji téměř každý. Vodopád je zajímavý při pohledu ze shora i zdola. Sestup je poměrně náročný.
„Svojí robustností a celkovou velikostí mě tento vodopád nadchnul. Člověk nemusí jezdit kilometry daleko, aby našel něco kouzelného, a také místo, kam se bude rád vracet,“ říká Ústečanka Hana Netrhová.
Ústecká čtvrť Mojžíř nabízí ještě další vodopád. Zhruba půl hodinky od rokle Kamenného potoka protéká malým údolím Blanský potok. K vodopádu se turisté dostanou, pokud půjdou od kostela kolem hřbitova po lesní pěšině. Zabere jim to zhruba deset minut. Vodopád má celkem malý průtok.
K jedněm z nejkrásnějších patří vodopád na Pekelském potoce. Dosahuje výšky zhruba sedmi metrů. Návštěvníci se k němu dostanou z Krásného Března cestou směrem na Žežice. Pár metrů pod osadou Mlýniště odbočí doprava. Cesta je trošku strmá a vyžaduje i pár přeskoků přes potok.
Bohužel mnozí lidé atraktivní a příjemná místa zanášejí odpadem. Pohádka se tak mění v horor a romantická zákoutí vyplňují zrezivělé plechovky či obří pneumatiky.
„Občas odsud někdo nějaký nepořádek odnese. Ale dokud nezačnou lidé přemýšlet jinak, tak je to poněkud sisyfovská práce. Zvlášť, když některé lokality jsou v bezprostřední blízkosti garáží. Jako například Bertino údolí,“ vysvětluje Kvapil.

Neznámé a ztracené

Další vodopád, který stojí za to navštívit, je třeba ten Budovský. Je nedaleko obce Budov ve Vlčí rokli. Pro malý průtok vody je oblíbený zejména v zimě, kdy se promění v kolosální ledové dílo a vytváří masivní sloup ledu. Je však těžce dostupný, místy je cesta až nebezpečná.
Na stejné straně Labe padá z výšky asi sedmi metrů vodopád v Olšinkách, který výškově rozděluje Kojetický potok. Lidé k němu ale nesmějí, protože je v hluboké rokli za soukromým pozemkem.
K téměř zapomenutým patří vodnatý vodopád nad Čertovým mlýnem, který leží v rokli Podlešínského potoka. O jeho „znovuobjevení“ se postarali autoři publikace Vodopády na Ústecku.
Na www.vodopady.info najdou zájemci podrobné informace o vodopádech v celé republice.