Iveta Lesníková: Jsme každý jiný, ale perfektně se doplňujeme

Ivetě Lesníkové její kamarádky z legrace přejí k svátku, když je Marcely. „Vzájemně se s manželem dobře doplňujeme. Jsme sehraný pár,“ usmívá se třiačtyřicetiletá manželka známého ostravského zpěváka Marcela „Woodmana“ Lesníka. Před čtvrt rokem jí zatrnulo – Marcel skončil s infarktem v nemocnici. „Práce pro něj byla vždycky na první místě. Rodina až pak. To jsem nedokázala nikdy změnit, zařídil to až osud,“ říká Lesníková.

Stála jste někdy na pódiu před mikrofonem?

Ne.

Nikdy jste to nechtěla zkusit?

Určitě ne. Vždycky jsem stála na té druhé straně, pod pódiem. Kdysi jsme jezdily jako dobré manželky poctivě s kapelou. Jako správné fanynky. Odjezdily jsme si tak řadu let a potom jsme to vzdaly.

Nikdy vás Marcel nedotáhl na pódium?

Mě určitě ne, ale dotáhl tam syna. Když měl pět let, tak hrál s manželem někde na saxofon. A dcera také hrála na saxofon a vystupovala s rock´n´roll bandem v Praze před Ray Charlesem. Já bych tam nikdy nevlezla.

Co by se vám stalo, kdybyste musela vyjít na pódium?

Nevím. Prostě nejsem extrovertní typ. Zkrátka nejsem ten typ. Jsem v podstatě pravý opak svého muže.

V tom případě ho ideálně doplňujete?

Asi to tak bývá s partnerskými vztahy, že si lidé navzájem hledají svůj opak.

Je náročné žít se známým zpěvákem?

Vzala jsem si ho v době, když ho ještě nikdo neznal. Měl svou kapelu, hráli na různých festivalech, tehdy ještě rock´n´roll band neexistoval. Věděla jsem, že jdu do vztahu s muzikantem, ale tehdy to bylo ještě takové amatérské, kdy chodil na vysokou školu a pracoval.

Bývá vůbec doma? Je hodně vytížený. Kapela, firma.

Ale jo. Vzhledem k tomu, že spolu teď pracujeme, dělám manažerku našeho klubu Garáž, tak se vidíme často. Navíc Marcel už má svůj věk, kdy občas tráví čas i doma. Ze začátku to tak nebylo. Když se rozbíhala firma, tak to bylo náročné. Máme třiapůlletou dceru, tak to vše pojal jinak, zodpovědněji. On sice byl zodpovědný vždycky, ale práce byla vždycky na prvním místě. Teď už to je trochu jiné.

Takže už pro něj práce není na prvním místě?

Cítím to tak. Když má čas volný, tak se ho snaží trávit doma.

Pravověrný rocker se s přibývajícím věkem uklidnil?

Trochu ano, především poté, co onemocněl. Měl menší kolaps, po něm život přehodnotil.

Co se mu stalo?

Před třemi měsíci měl infarkt. Bylo toho na něj už asi hodně. Nebylo to tím, že by žil vyloženě nezdravým způsobem. Sportuje, moc nepije, nekouří. Zřejmě to opravdu bylo v důsledku psychického vyčerpání.

Změnilo to i kapelu?

Stoprocentně. Je to jejich kapelník, ze dne na den onemocněl a málem umřel. Všichni z toho byli jako opaření. Neviděla jsem nikdy takovou změnu, a to s manželem žiji pětadvacet let. Navíc už před rokem jeden z kluků z kapely taky vážně onemocněl, takže už tenkrát šli kluci do sebe. A teď Marcel. Uvědomili si, že život není jen o tom se za něčím štvát. Všichni přehodnotili své životy.

Přestal z nich někdo kouřit?

No, to úplně asi ne, ale manžel například kouřil doutníky a s tím už přestal. No ale vím, že kluci začali chodit na preventivní lékařské prohlídky.

Manžel životosprávu dodržuje?

Až jsem z toho nervózní. Vstane o dvě hodiny dříve, vezme si trekové hole a vyrazí do lesa. Když se vrátí, sedne na rotoped, posiluje, večer jde plavat. Vzal to zodpovědně. Tahá mě z lůžka, protože chce, abych ho následovala. Zatím tomu čelím. Vzal to vážně. Ale on byl vždycky takový, jakmile se do něčeho zakousl, tak za tím šel.