Jako student jezdil do školy taxíkem | E15.cz

Jako student jezdil do školy taxíkem

Architekt Otakar Jankovec měl v době totality za úkol záchranu Starého města v Táboře. Většina domů také díky němu stojí. Židovskou synagogu ale neušetřil.

Táborský gynekolog Petr Vošta se stal podle ankety Sedmičky osobností města. S právem zvolit dalšího člověka, kterého Sedmička představí. Zvolil architekta Otakara Jankovce. Ten řídil od roku 1969 po patnáct let záchranu historického jádra v Táboře.

Kde se vzala u Otakara Jankovce touha stát se architektem, sám neví. Snad mu nějaké vlohy předal v genech pradědeček, který byl zedník. „Možná, bylo znamením i to, že jsem se narodil na den přesně, sto let po něm,“ žertuje Jankovec, který pochází ze slovenských Košic.

Po první světové válce do Košic odjel Jankovcův děda i otec, ale před druhou světovou válkou musela rodina zpět do Čech. „Se vznikem Slovenského štátu zavládla na Slovensku protičeská nálada a donutili nás k vystěhování,“ vysvětluje. V šestnácti se tak ocitl v Praze.

V Ječné ulici vystudoval Masarykovu reálku. Protože byly za války vysoké školy zavřené, udělal si ještě stavební průmyslovku. Zbytek války pracoval jako totálně nasazený v čakovické Avii a až poté se přihlásil na studium architektury.

Přivydělával si v renomovaných architektonických kancelářích a přesto, že musel šetřit, jezdil do školy taxíkem. „Uměl jsem rychle rýsovat, takže mě chtěli tam, kde byl fofr. Když jsem chtěl stihnout přednášku v Dejvicích, vyplatilo se mi udělat svoji práci, za kterou bylo pětatřicet korun na hodinu, a potom jet rychle za dvacku taxíkem. Tramvají to trvalo tři čtvrtě hodiny, a já tak ušetřil čas pro práci a zbylo mi víc peněz,“ vzpomíná Jankovec.

Po dvou letech vojny dostal v roce 1950 několik nabídek k práci. „Zvítězil Tábor. Nastoupil jsem do místního Stavoprojektu. Málo se ví, že tahle první projektová organizace v Československu vznikla právě v Táboře,“ říká.

Peněz bylo dost

Po osmnácti letech ve Stavoprojektu ho požádal předseda národního výboru, jestli by se nechtěl ujmout záchrany Starého města. Bylo totiž v havarijním stavu. „Plácli jsme si a já nastoupil do nové organizace Táborprojekt. Stav Starého města byl kritický. Šlo i o životy lidí. Museli jsme začít od podzemních chodeb. Domy stojí na skále, která se drolila pod rukama. Bylo nutné řešit i kanalizaci a zásobování vodou. Ve městě byly jen suché záchody a žumpy,“ vysvětluje.

Pro záchranu a pak obnovu historického jádra posílalo ministerstvo financí na účet města peníze. Tábor byl totiž s dalšími sedmi městy v Československu vybraný, aby se mu věnovala zvláštní péče. Proto sem šlo tolik peněz.

I když se podařila obnova mnoha domů na Starém městě, doporučil Jankovec demolici synagogy. Většina táborských ji zná už jen z obrázků. „Od roku 1935 nesloužila jako modlitebna, ale jako skladiště. Židé ji chtěli dát městu za korunu. Záchrana by stála šest milionů a my za ty peníze mohli zachránit domy, které svému účelu sloužily,“ obhajuje se Jankovec. Zmizela i stará kovárna před branami města. Stála na místě dnešní redakce Sedmičky.

„Byl to baráček obestavěný novými domy. Nikdo tam nebydlel. Vždy se muselo posuzovat, jaký dům má smysl zachraňovat, abychom do něj nestrkali zbytečně peníze,“ dodává Jankovec, který je od roku 1984 v důchodu a věnuje se odborné práci.

Za další osobnost, kterou Sedmička představí, zvolil vedoucího botanické zahrady Radoslava Kacerovského.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!