Ruku podávají jako první. Mluví jako dospělí. Žádná otázka se jim nezdá hloupá. Mají vždy rychlou odpověď.
Zatímco jejich vrstevníci prohánějí míč nebo randí, oni zasedají do parlamentních lavic a řeší problémy školy, města, kraje nebo celého Česka. Dětští politici.
Předseda nároďáku
Jejich nejvyšším šéfem je Mostečan Tomáš Botlík. Členové parlamentu ho zvolili za předsedu Národního parlamentu dětí a mládeže pro tenhle školní rok. Osmnáctiletý student gymnázia se od jiných teenagerů moc neliší. Vlastně ani nevypadá jako politik. Nenosí oblek, ale džíny a mikinu. Jen se vyjadřuje jinak. Spisovně a věcně.
„Politika mě zajímá už od základky. Ve školním parlamentu se řešily takové věci jako nedostatek toaleťáku nebo že chceme dva druhy jídel a vyměnit ve třídě okna,“ nastiňuje s mírnou nadsázkou.
Pak přišla vyšší instituce, městský parlament, do něhož školy delegují některé žáky. Před dvěma lety ho kolegové zvolili hejtmanem krajského parlamentu a loni stanul na samém vrcholu dětské politiky.
Ambiciózní mladík přesto tvrdí, že jako profesionální politik by pracovat nechtěl. „Občas si říkám, jestli by to bylo pro moje nervy. Na druhou stranu bych chtěl změnit některé věci, když se mi nelíbí,“ připouští Botlík.
Politika a práce s dětmi v jiných parlamentech mu zabírá tři až čtyři hodiny denně. „Baví mě, je to můj cíl. Učím děti, jak napsat článek, jak založit webovky, jak komunikovat,“ vysvětluje.
Rodiče prý zpočátku jeho aktivitě fandili. „Říkali, jen to dělej. Nevěděli, do čeho jdu,“ vzpomíná na začátek své politické kariéry. Teď už tak nadšení nejsou. Ptají se ho, proč to dělá a co z toho má.
Skoro každý víkend je pryč. Na dětských setkáních po republice nebo i v zahraničí. Stejně jako vrcholní politici ale tráví nejvíce času v Praze.
Je pyšný na to, že když začínal v městském parlamentu dětí, podařilo se jim prosadit v Mostě skatepark, opravu školního hřiště a zasadit se o několik nových laviček. Řeší ale s primátorem i zásadnější věci. Jak mohou mladí lidé trávit v Mostě volný čas nebo jak je to ve městě se středoškolským vzděláním. „Třeba jestli je nutné, aby studenti museli cestovat za vzděláním do jiných měst,“ přibližuje Botlík.
Politické debaty v televizi ho přestávají bavit, stejně jako přenosy ze sněmovny. „Ztrácím o našich vrcholných politicích iluze. Zjišťuji, že jejich informovanost o dění v jednotlivých resortech není tak dokonalá,“ zamýšlí se. Nejspíš i proto nemá mezi současnými českými politiky žádný vzor.
Hodiny práce
Patnáctiletého Patrika Hlebu politika baví odmala. „Dělám ji už šest let. Rodiče to berou jako moji každodenní práci. Ve volbách mi drželi palce,“ dodává úřadující předseda Městského parlamentu dětí a mládeže v Mostě.
Nedávno například s kolegy sestavili anketu, kterou rozešlou do škol. „Chceme od deváťáků procentuálně zjistit, jestli využili možnost všech tří přihlášek na střední školy,“ vysvětluje blonďák v kostkované košili. Až se jim vrátí ze škol odpovědi, sestaví graf, který umístí na parlamentní webové stránky. „Jsem také deváťák, i já jsem se hlásil na střední školy a přišlo mi, že nemám dost informací,“ odpovídá bez dlouhého přemýšlení.
Na velkou politiku zatím nepomýšlí. „To proto, že ji lidé vnímají negativně,“ argumentuje. Přiznává ale, že jisté ambice má v komunální politice. „Neříkám, že bych chtěl být rovnou primátorem. I když to by asi nebylo špatné. Na to mám ale ještě čas,“ směje se.
Jeho zástupce, šestnáctiletý Ondřej Pabišta, o vysokou politiku také moc nestojí. Ta dětská ho ale naplňuje. „Nabízím mladším možnost dělat něco jiného než chodit kouřit do parku. Líbí se mi, když vidím, že to děti v parlamentu baví,“ říká.
Práce spojená s městským parlamentem mu zabírá přes polovinu volného času, který by mohl využít jinak. Třeba venku s kamarády. „Pořád musím něco prospěšného dělat. Každý den se něco děje,“ podotýká.
O dva roky mladší Barbora Horáčková se díky parlamentu cítí být výjimečná. „Zajímám se o názory jiných. To dnes dělá málokdo,“ míní. Od té doby, co dělá dětskou politiku, se k ní prý spolužáci chovají jinak. „Chodí se se mnou radit, což dříve nedělali. Vědí, že jim pomůžu prosadit jejich zájmy,“ dodává. Vrcholná politika není její doménou, i když, jak přiznává, ta senátní není špatná.
To třináctiletá Barbora Poláčková si už linkuje svou politickou dráhu. „Baví mě být důležitou osobou. Zásluhou dětského parlamentu se navíc dostanu třeba na prohlídku senátu,“ pochvaluje si. Doma ji všichni oslovují političko. „I jim by se líbilo, kdybych měla takovou práci. Já se tomu nebráním, jsou za to dobré peníze,“ usmívá se.
Než šla Tereza Matuszná do školního parlamentu, byla spíše zakřiknutá. „Byla jsem taková puťka. Bála jsem se něco říct nahlas, to teď jsem průbojná,“ dává o sobě vědět. Spousta lidí si podle ní myslí, že děti ve svých parlamentech jenom plkají, vymýšlí si blbosti a snaží se dohadovat. „To není pravda. Chceme veřejně říkat svůj názor a mít zpětnou vazbu,“ upozorňuje.
I čtrnáctiletou Kristýnu Blažejovou rodiče chválí, že je šikovná. „Prostřednictvím městského parlamentu jsme už mohli své názory a podněty říct třeba primátorovi. Zpracovávali jsme různé ankety a dělali soutěže s dětmi z jiných škol,“ říká. Do vysoké politiky se jí ale nechce.
Stejně smýšlí o rok starší Jaroslava Machová. „Můj život se bude ubírat úplně jiným směrem, mám ráda biologii. Naši jsou radši, že jsem v parlamentu, než abych se někde flákala,“ přiznává školačka. Jen děda si z ní prý dělá srandu. „Říká, že když budu politička, měla bych prosadit vyšší důchody. Babička a rodiče mě ale berou vážně,“ uzavírá čtrnáctiletá dívka.
Parlamety dětí, jak to chodí
Školní parlamenty dětí a mládeže:
V Mostě má své parlamenty deset škol, většinou základních, ale jsou mezi nimi i střední. Každá škola deleguje dvě děti do městského parlamentu.
Městský parlament dětí a mládeže v Mostě:
Má třináct stálých členů, osm děvčat a pět chlapců. Schází se minimálně jednou za měsíc.
Krajský parlament dětí a mládeže:
Městský parlament deleguje čtyři lidi do krajského parlamentu. Volby se konají vždy jednou za rok.
Národní parlament dětí a mládeže:
Má celorepublikovu působnost. Krajské parlamenty do něj vysílají celkem sedm delegátů. Dva pak jsou v předsednictvu a pět jich sedí v radě.
Všechny funkce v parlamentech mají platnost jeden školní rok, do dalších voleb.
www.participace.cz/npdm/
