Chomutov / Po staletí ponesou okna kostelů v Kapušanech, Chomutově a ve Výsluní otisk šikovných rukou mladého vitrážisty Vladislava Ungera. Umělecký řemeslník z Chomutova chce dělat vitráže i pro další významné stavby. U nás i v cizině.
Tvorba vitráží v současnosti nezná hranic. Jedno jeho drobné dílo se dostalo až do Španělska. „Kdybych teď dostal zakázku třeba do Saúdské Arábie, neměl bych s tím problém. Už to není jako ve středověku, kdy bylo barevné sklo velmi vzácné a kdy se těžké a křehké vitráže převážely do sto kilometrů vzdáleného města i několik dní. Se zadavatelem je teď možné se spojit přes internet a na počítači mu ukázat návrhy pro daný interiér. Aniž bych tam musel být. Objednanou vitráž jsem potom schopný vyrobit doma na rozměr a poslat ji v bednách na druhý konec světa,“ vysvětluje Unger.
Největší zakázka
Vladislav Unger spolupracoval do roku 2003 s restaurátorem nástěnných maleb na synagogách v Boskovicích a Dolních Kounicích, čínském salonku na zámku v Kunštátě a v kostele sv. Ondřeje v Roubanině. Samostatně zhotovil vitráž pro kostel sv. Martina v Kapušanech u Prešova.
Od té doby je na volné noze a vyrobil například vitrážová okna pro kostel sv. Václava ve Výsluní. „To byla, co do prostoru, má dosud největší zakázka. Ve slovenském kostele jsem zase mohl pracovat s větší barevnou plochou,“ vzpomíná pětatřiatřicetiletý autor.
Říká, že ve Výsluní to přehnal se složitostí předlohy velkých oken. „Kvůli nízkému rozpočtu jsem pak musel improvizovat s materiálem. Dneska bych to řešil zcela jinak,“ pousmál se Unger. Patří totiž mezi umělce, kteří se svým dílem nikdy nejsou úplně spokojeni. Loni na podzim tam dodělával vitráže hlavní chrámové lodi a přišla mu další zakázka. Na renovaci vitrážového okna pro pravoslavný kostel sv. Ducha v Chomutově. U zdánlivě obyčejné, nejméně sto deset let staré vitráže se pořádně zapotil. „Šestiúhelníky kulatého okna byly vyřezané z milimetr tenkých, ručně vytáčených terčíků. Mimořádně křehkých,“ zdůrazňuje.
Složitý proces
Jak je vidět v jeho dílně, zrození vitráže je poměrně složitý proces. Většina lidí by nejspíš na takovou práci neměla trpělivost. Umělecký návrh se nejprve dvakrát překreslí do skutečné velikosti, jedna předloha se rozstříhá na šablony, podle nichž se vykrajují jednotlivé dílky budoucí mozaiky z tabulí katedrálového skla příslušné barvy. Vzniklé střípky bývají kostrbaté, proto je ještě zabrousí, aby zapadly během skládání do tvárného olověného profilu na druhé předloze.
Kromě toho, že se zabývá vitrážemi, studuje Unger v ateliéru interaktivních médií na ústecké fakultě umění a designu. „Práce s digitálním médiem mě baví stejně jako vitráže. Obojí jsem se pokusil v létě propojit v jezuitském kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Do barokního oltáře jsem umístil zapůjčené torzo staré vitráže svatého Expedita, kterou jsem v dílně opravil. Na místo obličeje světce jsem promítal naskenované tváře návštěvníků výstavy,“ popisuje nezvyklou metodu. V digitálním světě do sebe musí moduly přesně zapadat. „Jako střepy skla do mozaiky vitráže,“ dodává Unger.
