Dříve se setkávali s pohrdáním ostatních řidičů. V poslední době se výsměch mění v obdiv. Majitelé aut vyrobených ještě v éře socialismu jsou většinou na své vozy hrdí bez ohledu na okolí. Navíc mají před ostatními navrch. Taková auta se obejdou bez značkového servisu. Majitelé na opravu stačí s obyčejným nářadím. „Když je nějaký problém, dám tam součástku z kombajnu a jezdím dál,“ říká majitel žlutého žigulíku Václav Skohoutil z Hradce Králové.
Jedno mají majitelé starých škodovek, žigulíků, trabantů, wartburgů či zastav nebo dacií společné. Svá auta by za nová neměnili. A často jsou věrní jediné značce.
V ulicích Hradce jezdí žigulíkem z roku 1979 také Václav Skohoutil. Značku Lada i typ 1200 Žiguli dobře zná. „Je to dělník a držák. Mám už čtvrtého v řadě, najezdil jsem s nimi asi sedmdesát tisíc kilometrů. Jezdí na plyn, takže provoz je velmi levný. Jezdím po Hradci i na chalupu do Krkonoš nebo na ryby na přehradu Rozkoš. Cestou stále ještě potkávám spoustu bláznů ve starých autech,“ říká sedmašedesátiletý Skohoutil, který chce s více než třicet let starým autem jezdit ještě alespoň tři roky. O prodeji nechce slyšet, i když zájemci se hlásí.
„Kupců mám hromadu, mají to ale marné. Auto mne stálo dva a půl tisíce, ale je v tom zařízení na plyn za třináct tisíc. Počítám, že ještě jednou technickou kontrolou projdu, a potom se uvidí,“ říká Skohoutil, který má řidičský průkaz od roku 1963.
Stejný rok má v řidičáku zapsaný i Zbislav Kocián z Hradce Králové, který je celý život věrný značce Škoda. Nyní má již druhý rapid z roku 1986, předtím jezdil starou oktávií. Škodovky zná dokonale. „Nepotřebuji běhat po servisech, stačí vytáhnout kladivo a šroubovák,“ říká Kocián.
O kvalitě většiny starších aut vyrobených před rokem 1989, které jsou v provozu, vypovídá i to, že s nimi policisté při kontrolách většinou nemají problém. „Technický stav těchto aut, která jsou v provozu, není špatný. Setkáváme se s tím, že nemají provedenou pravidelnou technickou kontrolu včetně emisí. Není to však pouze jejich doména. Týká se to i novějších vozidel. A děravé může být i výrazně mladší auto. Důvodem propadlé technické kontroly je často obyčejná zapomnětlivost,“ zastává se řidičů David Bulis z dopravního policejního inspektorátu v Hradci Králové. Přiznává, že dobře udržovaná stará auta obdivuje. Zároveň však upozorňuje, že je třeba si na ně přece jenom dávat na silnicích pozor. „Řidiči musejí počítat třeba s tím, že starší auta nebrzdí tak dobře jako novější vozidla. Proto je riziko před ně se zařadit a šlápnout na brzdu. Rozhodně se však nedá říci, že by častěji bourala. V tom jsou nastejno s novými vozidly,“ říká Bulis.
Majitelé starých aut si stěžují na piráty silnic
Ironickým narážkám jsou řidiči více než dvacetiletých aut vystavováni stále, i když možná méně než dříve. Jejich kolegové v novějších vozech těžko snášejí nucený pohled na plata vajíček za zadním sklem.
„Je pravda, že starší řidiči těchto aut na silnicích občas překážejí. Jedou si svojí šedesátkou a brzdí provoz. Horší to může být i s jejich reakcemi, ale na druhou stranu většinou důsledně dodržují pravidelné lékařské prohlídky,“ říká šéf východočeské dopravní policie Karel Bušta.
Nevraživost jde i opačným směrem. „Jezdím povolenou rychlostí, což se ostatním nelíbí. Předjíždějí mne a tlačí do příkopu. Všichni chtějí závodit,“ stěžuje si Zbislav Kocián. Logickým pokračováním řady jeho škodovek by měla být Škoda Favorit. O tom však Kocián nechce ani slyšet.
„To už nejsou auta. V zimě ve sněhu pořádně nejezdí, protože mají velký výkon. Gumy jsou široké. Já jsem nikdy neměl problém dojet kamkoli, třeba i v zimě na letních gumách,“ přiznává Kocián, který se pravidelně účastní i závodů a má v garáži i bezvadně udržovaný skútr značky Čezeta přezdívaný prase, a to podle charakteristického světla v kapotě. Jednatřicetiletý Martin Hruška z Kratonoh má v garáži perfektně udržovaný Wartburg 1000 typu 312, který se vyráběl v letech 1965 až 1967. Autoelektrikář hradeckého dopravního podniku s ním vyráží několikrát do roka a pouze za hezkého počasí. „Je to originál, všechno je původní, včetně pneumatik. Najeto má jen sedmačtyřicet tisíc kilometrů. Jezdím jenom za sluníčka po okolí, přibližně osmkrát do roka. Mám ho od roku 2000 a zatím jsem měl dva technické problémy. Jednou šlo o převodovku, podruhé jsem měl problém s poloosou, když jsme jeli před šesti lety z bratrovy svatby. Obstaral jsem si novou a sám si to opravil. Vždy jsem obdivoval starší věci, k patnáctým narozeninám jsem od dědy dostal Jawu 250,“ říká Hruška. Zaoblená karoserie východoněmeckého vozu budí pozornost. Osobitá přední maska a ladné křivky vozu vyvolávají vzpomínky pamětníků. „Zejména starší lidé si auta všímají. Vždyť bude za pár let veteránem. Mladí zase bývají překvapení, že za volantem sedí mladý řidič,“ říká Hruška. O prodeji nechce ani slyšet. „Možná až mi bude šedesát, ale levné to rozhodně nebude,“ dodává.
Okruh majitelů trabantů či embéček je vyhraněný
V posledních zhruba pěti letech se počet starších aut na silnicích výrazně snížil. Vyhranil se i okruh jejich majitelů.
„Často jde o velmi mladé nebo naopak starší řidiče. Pokud jejich vozidla splňují technické požadavky, nemáme s nimi žádný problém. Vyložené vraky ze silnic téměř zmizely,“ říká dopravní policista Bulis. Kolegové jeho slova potvrzují. „Vraky většinou stojí na místě. Auta, která jezdí, bývají z devadesáti procent bez problémů. Řidiči je udržují a starají se o ně. Navíc technické kontroly se dnes nedají obejít. Co chytneme, bývá v pořádku. Výjimky se samozřejmě najdou. Stává se, že při kontrole zjistíme jinou registrační značku nebo ukradené a přelepené známky týkající se kontroly. Ale to je malé procento a jde o jiný typ řidičů, než jsou zodpovědní majitelé,“ vysvětluje Bušta. Když se řekne wartburg, mnoha lidem se zároveň vybaví slovo trabant. Poté si pamětníci vzpomenou třeba na pohled do východoněmeckých ulic, kde většinou bílé trabanty dominovaly. I u nás patřil trabant k nejčastějším značkám automobilů. Dnes je všechno jinak. Trabant se stal vzácností.
„Je jich málo. Sám jsem s trabantem jezdil a vím, že třeba spotřeba je hodně závislá na způsobu jízdy a může se vyšplhat i na deset litrů na sto kilometrů. To může být při současných cenách pohonných hmot jeden z důvodů. Navíc se na nich podepsal zub času. Rámy mají kovové, a pokud nejsou garážované, mají problémy s korozí. Dlouho jsem trabanta neviděl,“ říká David Bulis.
