Jistebnický zámek čeká na druhou šanci

Městečko Jistebnice se připomíná jako trhová ves od roku 1262. Jeden z jejích původních názvů byl Stebnice, od 14. století byla městem. Původně ji vlastnili Rožmberkové, později vladykové Kozští z Kozího. V polovině 16. století se stala majetkem Lobkoviců a v roce 1829 ji koupil Jan Nádherný. Nejstarší jistebnickou památkou je středověká tvrz z 15. století na břehu Pivovarského rybníka. Z té se zachovalo pouze východní křídlo, dvě půlkruhové bašty a sýpka z 18. století. Tvrz značně poškodila třicetiletá válka, v roce 1638 byla zčásti zbořena. Později sloužila k hospodářským účelům.

Místo parku džungle

Ke středověké tvrzi přibyl v 19. století romantický zámek v novogotickém stylu, který v letech 1878 až 1882 postavil baron Jan Nádherný. Šlechtické sídlo obklopoval od roku 1876 anglický park. Je dílem významného zahradního architekta Františka Thomayera, který byl v poslední čtvrtině 19. století zahradníkem královského města Prahy. Ovlivnil nebo osobně vtiskl podobu pražským parkům, které jsou dodnes neodmyslitelnou součástí hlavního města. V jistebnickém parku zůstaly více než staleté stromy, je památkově chráněný, ale v minulosti ho neblaze poznamenaly dvě okolnosti. Čtyřicetiletá přítomnost armády, po níž tu zůstala řada nevzhledných objektů a náletové dřeviny, kvůli kterým teď připomíná divokou džungli. Kupodivu přežily zámecké interiéry. I dnes tu můžeme obdivovat okna s vitrážemi, kazetové stropy, schodiště s tudorovským oknem či řemeslné detaily dvoukřídlových zámeckých dveří.
Podobný osud, jako má jistebnický zámek, potkal většinu památek na Táborsku. Šlechtické nebo movité rodiny byly v padesátých letech trnem v oku totalitnímu režimu a hledaly si nový domov za hranicemi Československa. Šlechtická sídla zabral stát a přeměnil je na jednotná zemědělská družstva, dětské domovy nebo v nich svůj štáb zbudovala armáda. Výjimkou nebyla ani rodina současného vlastníka Petra Scholleho.
Petr Scholle žil od čtyř let v Brazílii, kam se jeho otec rozhodl emigrovat. Zámek s tvrzí mu stát vrátil v restituci v devadesátých letech. Teplo rodinného krbu ale už dávno vychladlo, útulnost romantického zámku se vytratila a cestu k němu si mohl pomalu prosekávat mačetou. Stejně jako mnoho emigrantů podobného původu se o sebe Petr Scholle dokázal v Brazílii dobře postarat. Povinnost vydělat desítky milionů na opravu rodinného sídla však rozhodně neměl. Zřejmě z těchto důvodů nabídl zámek i tvrz v seriálu České televize Památky na prodej.

Z tvrze kulturní centrum

Vrátit zámku a tvrzi původní důstojnost, oživit krásu parku a všemu vdechnout nový život. Takovým úkolem se zabývala ve své studii mladá architektka a jistebnická rodačka Bohumila Mrzenová. „Chtěla bych v areálu vybudovat Centrum pro aktivní seniory. V tvrzi a nově navržených budovách by bylo nové kulturně společenské srdce areálu s plaveckým bazénem, tělocvičnou a fitness. Nechyběla by kavárna, knihovna, galerie a služby jako kadeřnictví, masáže, lékařské ordinace. Vše i pro obyvatele obce. Ze zámku by se stalo kongresové centrum s ubytováním, které by využívaly firmy pro semináře, večírky a presentační akce,“ říká Mrzenová.
Dát druhou šanci místu, jehož tradice jsme před padesáti lety tak násilně zpřetrhali, je ale bohužel otázkou peněz. Záleží jen na tom, jestli jistebnický zámek a ostatní památky na Táborsku najdou svého investora.