Kabelkám a Škodovce odzvonilo. Košile jedou dál

Mnohé klatovské podniky, jejichž výrobky znal celý svět, propouštějí lidi a snižují výrobu. Některé už zkrachovaly.

Kabelky, peněženky, kufříky a klíčenky z Kozaku. Pánské košile z Joky. Maso a uzeniny ze Šumavského masokombinátu. Mražená drůbež a drůbeží výrobky z Drůbežářských závodů. A součástky pecí pro hutní a strojírenský průmysl ze Škodovky. Všechny uvedené výrobky mají jedno společné. Vyráběly se ve firmách v Klatovech. Mnohé z nich jsou už však minulostí. Lidé zůstali bez práce, zchátralé budovy nikdo nechce. Některé omezily výrobu, propustily část zaměstnanců. Jiné pořád vyrábějí.

Joka

„Když jsem chodil kolem Šumavanu na šestou do práce, pokaždé byla obrovská šestipatrová budova osvícená odspodu až po střechu. Ale to už je dávno,“ vzpomíná na tehdejší Šumavan, dnešní firmu Joka, Jiří Holý z Klatov. Počátek firmy se datuje do roku 1866. Po privatizaci v roce 1992 ji zpět získala rodina Vodičkova.

Největší producent pánských košil v České republice se mohl chlubit ročním objemem čtyři sta tisíc kusů. Polovina z toho šla do zahraničí. Značka Joka – logo se siluetou Klatov – pochází z roku 1935 a zaregistrovalo si ji dvacet zemí světa. Ale přišel říjen 2007. Vedení přiznalo ztrátovost a firma vyhlásila sama na sebe konkurz. Zaměstnance a všechny skladové zásoby odkoupil dlouholetý partner Joky, firma Joss&Löwenstein.

„Máme pětašedesát zaměstnanců. Ročně vyrobíme kolem šedesáti tisíc košil. Na zahraniční trh jde deset procent. Vyrábíme ve velké hale, ale obsadili jsme zhruba třetinu objektu,“ potvrdil aktuální situaci v Joce jednatel pražské společnosti Fidea consulting, která vlastní firmu Joss&Löwenstein, Jan Vrátný.

Kozak

Když se řekne Kozak, vzpomene si Klára Drhalová na svá studentská léta. Dnes maminka dvou dětí trávila v době studií v Kozaku všechny letní prázdniny. „Pracovala tam tehdy moje maminka. V červnu vždycky řekla: Dojednala jsem ti brigádu u nás. Bylo to na tři týdny a já si dodnes pamatuju, jak jsem milovala vůni všech kožených pásků, kabelek a peněženek ve skladu,“ líčí Drhalová.

Kozak vyráběl až do konce roku 1998. V prosinci šel do konkurzu. Už rok předtím ale vedení firmy přiznalo záporné hospodaření ve výši dvaceti milionů korun. Tehdejší konkurzní správce Josef Hříšný se následujících téměř sedm let snažil o to, aby čtyři stovky věřitelů dostaly zpět své pohledávky. Největší problém byl s prodejem budov. Nakonec i ty se podařilo rozprodat nebo pronajmout. A to včetně pětipatrové výrobní haly nového závodu.

Masokombinát

Jedním z klatovských podniků, jehož jméno v posledních dnech plní stránky novin, je masokombinát. Po ročním fungování pod hlavičkou plzeňské firmy Spin žije přes sto padesát zaměstnanců opět v nejistotě. Podaří se obnovit výrobu, najde se nový vlastník, nebo už opravdu firma ve městě skončí? Od poloviny února totiž všichni pracovníci mají v ruce výpověď.

„Od dubna 2009 se nám výroba dařila. Ale nesehnali jsme peníze na nákup budov, tam jsme v pronájmu,“ uvedl důvody propouštění většinový vlastník a prokurista Jaroslav Komora. Šumavský masokombinát provází snad nejdelší historie podniku v Klatovech. Založení městských jatek se datuje do roku 1899. V roce 1979 už se mohla firma honosit podtitulem masokombinátu s nejmodernějším vybavením v tehdejším Západočeském kraji. V roce 1999 ale hvězda klatovskému masokombinátu začíná pohasínat. O rok později přichází první konkurz. O tři roky později další. V roli konkurzní správkyně figuruje jméno Luďi Šabatové.

Klatovský podnik nabízí za minimální cenu osmdesát milionů. Stejná žena, která se pokusila o pár let později v roli správkyně Plzeňské banky poslat na svůj soukromý účet do Švýcarska 750 milionů korun. Pod jménem Šumavský masokombinát fungoval podnik až dosud. Zda výroba skončí, nebo opět přijde spasitel, se rozhodne už za pár dnů.

Škodovka

Skončil i jeden z dalších velkých výrobních závodů v Klatovech, Škodovka. Tradičního výrobce pecí pro hutnictví a strojírenství dnes připomíná už jen jméno v záhlaví obchodního centra. To vyrostlo na místě tehdejší Schifauerovy továrny. A řadě Klatovanů leží bourání bývalé Škodovky a stavba dalšího hypermarketu, navíc nedaleko centra, ještě teď v žaludku.

„Můj strýc tam pracoval třicet let. Alespoň název Škodovka si ti, kteří obchody stavěli, mohli odpustit,“ zlobí se Jan Nový. Naopak ředitel Ivan Hlaváček z developerské firmy InterCora tvrdí, že ponechat nákupnímu centru bývalý název známého podniku byl záměr. Strojnickou dílnu založil v Klatovech v roce 1854 Leopold Schifauer. O osm let později už měla čtyřicet zaměstnanců. Během první světové války se v ní vyráběly zbraně a střelivo. Po druhé světové válce, konkrétně v roce 1958, byl znárodněný podnik začleněn do podniku Škoda v Plzni. V konkurzu se ocitl v roce 2002.