Kaberle o synovi: Měl být slušnej kluk | E15.cz

Kaberle o synovi: Měl být slušnej kluk

Pavel Loněk

Nejúspěšnější sportovní rodina na Kladensku. František Kaberle senior a František Kaberle junior. Dohromady sedminásobní mistři světa v hokeji.

Babička Libuška se zlobí: „Neumějí dávat branky,“ říká na adresu hokejistů Kladna jedna z jejich nejvěrnějších fanynek. František Kaberle mladší, obránce týmu v extralize, se vždycky obával, že to s ní snad jednou sekne.
S tátou a synem Kaberlovými jsme seděli v jejich rodinném domku ve Velké Dobré a labrador Oskar nám nosil přezůvky. Jen tak pro pořádek.

Měl být z Františka hokejista?
Táta: Hlavně měl být slušnej kluk. Nezáleželo mi tolik na tom, jestli z něj bude hokejista, netlačil jsem ho do toho. Ale nějaký geny rodičů má. Odmalička tíhl k hokeji. Bral jsem ho jako kluka do kabiny. Sport byl životní styl naší rodiny.
Syn: Odmalička jsem vyrůstal v hokejovém prostředí. Do kabiny mě táta brával a já jsem zblízka sledoval kladenské hokejové legendy. Pospíšila, Nováka, Nového, Vinše a další hráče.

Nikdy jste nepřemýšleli o tom, že by nehrál hokej?
Táta: Mladej se rozhodl tak brzy, že jsem o tom ani neměl čas přemýšlet. Jak se postavil na nohy, hned dostal hokejku, balon. Ani si nehrál s autíčkama. Ale kdybych už uvažoval o něčem jiném, tak by se mi pro něj líbil tenis.
Syn: Já si fakt nedovedu představit, že bych dělal něco jinýho. No, mám hutnickou průmyslovku, ta byla blízko stadionu. Ale na Kladně hutě stejně zrušili.

Obdivovali jste nějakého hokejistu?
Táta: Frantu Pospíšila. To byl můj vzor. A taky Honzu Suchého, Potsche a Tikala. Suchý pochytal spoustu střel tělem. I Franta Tikal padal do střel. Ještě když hrál za veterány.
Syn: Doma Hořavu, v Americe Paula Coffeyho.

Když jste na Kladně začínali, za kolik jste vlastně hráli?
Táta: Do ligovýho mužstva si mě trenér Prošek vytáhl v roce 1970. Stejně jako ostatní hráči jsem nastoupil do SONP Kladno, oddělení propagace, za nástupní plat tisíc šest set korun hrubého. A vážil jsem si toho.
Syn: Já dostal patnáct set a nějaký diety.
Táta: Tam totiž hrozilo, že kluci budou brát na pásek zdravou stravu, a tak dostávali asi pět set kalorné.

V týmu Carolina Huricanes měl František roční plat přes dva miliony dolarů. Kdyby mu Kladno dalo třeba 1,8 milionu, přemlouval byste ho, aby zůstal doma?
Táta: Korun? Pan redaktor zřejmě dostal horečku (obrací se na fotoreportérku Karolinu).

Ne, dolarů.
Táta: Horečka trvá.
Syn: Já už tomu rozumím. Odešel bych stejně, protože jsem chtěl hrál nejlepší ligu na světě.
Táta: Jasně. To si nenechá ujít nikdo.
Čím bylo charakteristické hokejové Kladno za vás? Táta: Všichni se nás ptali, čím to je?

Co?
Táta: No, že jsme byli takový bojovný, kamarádský mužstvo. Asi to bylo tím, že jsme byli z jednoho regionu. Kluci z vesnic v okolí Kladna. Eda Novák z Buštěhradu, Čermák ze Žiliny, Nový z Žehrovic, Kolísek z Lán. Dovedli jsme za to vzít a uměli se rvát o výsledek. Syn: Tohle už moc dneska neexistuje. Za táty byli hráči, co hráli celý život v jednom mančaftu. Téměř se nepřestupovalo.
Táta: Otevřely se hranice a hráči odcházeli ven. Do kvalitnějších mužstev a kvůli penězům. Jenže, když si to vezmeš, tak Patýs Patera, Prochy Procházka, i náš Franta, se rádi vracejí domů. Dohrát kariéru tady. A třeba získat titul.
Co jsi zdědil po tátovi? Jaké vlastnosti?
Syn: Povahu mám spíš po mámě. Jsem klidnější. To brácha Tomáš je celej táta. Nervák. Sportovní geny ale mám asi po tátovi. A doufám, že jednou neztloustnu jako on o padesát kilo!

Jezdil jste za synem Františkem do Ameriky? Třeba když Huricanes vyhráli Stanley Cup?
Táta: Jezdil. A trenér Laviolette mě prosil, abych nejezdil domů. Nosil jsem jim štěstí. Novináři se mě ptali, jestli jsem taky sportoval. Tak jsem řekl, že jsem mistrem světa. To jim bylo jedno. Slyšeli na to, že jsem hrál na Kanadském poháru v roce 1976. A když jsem jim řekl, že jsme s mým Kladnem v roce 1978 porazili Toronto Maple Leafs 8:5, tak si ti novináři mysleli, že jsem se asi zbláznil.

Tak táta nedělal v Americe ostudu?
Syn: Ani ne. Jenom občas usnul na tribuně.
Táta: Kecáš jak Palackej!

Syn se vrátil z Ameriky domů. Doporučoval jste mu návrat do Kladna?
Táta: Myslel jsem si, že by mohl ještě rok hrát v NHL. Ale on měl obavu, že by už nehrál roli, na jakou byl zvyklý.
Syn: NHL jsem zavrhl. Nechtěl jsem hrát šestého, sedmého beka. Měl jsem nabídku z Omsku, ale to bylo ještě pod smlouvou s Carolinou. Rád jsem se vrátil. Chtěl jsem už být doma. A hrát někde jinde? Uvidíme po sezoně, ale přišlo by mi to takový divný.

Autor: Pavel Loněk
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!