Kajnarova mise pokračuje | E15.cz

Kajnarova mise pokračuje

Petr Kajnar zůstává, čím byl. Ostravským primátorem. Sedmičce prozradil, co to pro něj znamená a co na to říká rodina.

Ostravané si nemusejí zvykat na nové jméno. V čele města je dál sociální demokrat Petr Kajnar. Jeho strana poprvé v historii vyhrála volby do ostravského zastupitelstva a muž, který ji do voleb vedl, má právo zůstat, kde seděl i uplynulé čtyři roky. V křesle primátora. „Usiloval jsem o to, ale nejsem člověk, který se raduje, když vyhraje. Kdykoli o něco usiluju, je to jenom cesta k cíli. Doléhá na mě odpovědnost,“ říká staronový primátor. Primátorem bude už podruhé. A nervozita?
„Už před čtyřmi lety jsem věděl, do čeho jdu, protože jsem předtím působil jako investiční náměstek primátora. Jako náměstek jsem si ujasnil, co člověk může dokázat. Co jde prosadit, s čím lze pohnout a s čím ne,“ říká Kajnar. Ví, že je jen na něm, zda dokáže možnosti, které má jako primátor, využít. „Je to moje vnitřní odpovědnost. Během uplynulých čtyř let přišla krize a polovina toho, co jsme chtěli, se nepovedla. Nemám pocit, že mám splněno. Rád bych ty věci dokončil,“ míní Kajnar. A mluví především o špatném vzduchu a nedostatku elektřiny v Ostravě. „A to není zdaleka všechno. Je tu dalších minimálně tisíc věcí, které by se daly zlepšit. Připravit plochy pro investory, rozvinout vědecko-technologický park, vyřešit dopravu a spousta jiného,“ vyjmenovává primátor.

Kajnar: Nemít malé děti, žena by mě asi dávno vyhodila

Protože to chceš, přeji ti to. Ale byla bych ráda, kdybys neuspěl. Tato slova řekla Petru Kajnarovi jeho žena po volbách.
Ostravský primátor má před sebou další čtyři roky úřadování. Ví, že musí obětovat kus svého soukromí a moc si neužije svých dvou malých dětí. Ale politika je jako bitva. Petr Kajnar spojil život s tím, co dělá. A politice věnoval tolik, že kdyby teď přestal, všechno by podle něj přišlo vniveč.

Co na vaše zvolení říká vaše paní?

Ona tu tíhu nese. Cítím, že je to vůči ní nefér. Ale v politice to tak je. Jsem s rodinou mnohem míň, než bych chtěl. Obětujete hodně a dáváte do toho, co můžete.

Nebojíte se, že vás to bude stát vztah?

Mám dojem, že kdybychom neměli dvě malé děti, už by mě žena dávno vyhodila. Můj řidič má měsíčně 150 až dvě stě hodin přesčasů. Práce na radnici a práce pro stranu, to jsou celé dny a mnohdy i víkendy, především soboty. Zbývají neděle. Dokážu si je užít.

Jaký jste táta?

Máme doma tradiční rozdělení úloh. Maminka je ta laskavější, já jako otec ten přísnější. Synům jsou tři a pět let a jsou to pěkní dacani. Umějí řádit a přiznávám, občas na ně i zavrčím. Začnou tím, že vytáhnou věci ze spížky a pustí se do vaření, všechno to vysypou na zem. Já jdu uklízet nepořádek, zatímco oni se rozprchnou jeden do pokoje, druhý do koupelny. A vytvářejí spoušť geometrickou řadou. Žena mě s nimi nerada nechává samotného. Musí po nás dlouho uklízet.

Když to sečteme, máte s vaší druhou ženou dohromady šest dětí. Oba dvě z prvních manželství a další dvě spolu. Jsme starší a oba podruhé v manželství. Víc si toho vážíme, víc to všechno umíme ocenit. Ale taky jsme unavenější. Je to náročnější, než to bylo. Nemáme babičky na hlídání. Babičky už potřebují, abychom se o ně sami starali.

Máte výčitky svědomí, že jste se syny tak málo?

Vím, že bych s nimi měl být víc, ale taky mám dojem, že se některé věci opakují: můj otec byl stejný. Byl to architekt a taky přišel domů málokdy před osmou. Když se mi to povede a jsem doma do osmi, čtu jim. Snažím se jim věnovat naplno. Učím je jezdit na kole. Koupu je, převlíkám. Naučil jsem se nenechat si diktovat tempo. Například telefon mám neustále na tiché vyzvánění. Jinak bych se zbláznil. Volám zpátky, když mám čas. Kdyby se dělo něco opravdu zásadního, ti, kdo potřebují, si mě umějí najít. Mají například číslo na mou ženu.

Když je primátorování taková honička, proč ho děláte? Pro peníze?

Jako primátor mám něco kolem sedmdesáti tisíc a v životě už jsem vydělával víc. Politiku dělám proto, že pokud jste v pozicích, které vám to umožní, dají se dělat smysluplné věci. A když se mi podaří něco udělat, prosadit, jsem doopravdy šťastný.

Jaký je ostravský primátor uvnitř?

Snažím se být vyrovnaný, opírat se o rozum, a většinou se mi to i daří. I když povahou jsem cholerik, ale jak stárnu, jsem klidnější. Je to výsledek mého celoživotního úsilí. Dnes jsem schopný velkého sebeovládání.

Naučila vás to politika?

Politika mě naučila pokoře a trpělivosti. Naučil jsem se podřídit své chování cíli, od pracovního nasazení až po zvládání emocí. Naučil jsem se nemít nic nikomu za zlé a nepamatovat si špatné vlastnosti lidí. Není důležité, jestli vypadám v dané chvíli jako ten slabší. Jsem tu, abych prosadil, co prosadit chci. V politice se potkáváte s lidmi, s nimž byste se jinak nikdy nebavil. Ale nemůžete jim říct, že je považujete za nepřijatelné. Nebavit se, to si můžete dovolit k sousedovi na chatě, ale ne v politice. Politika není v rukavičkách. S takovou byste se v ní za chvilku nebavil s nikým.

Jaká byste chtěl, aby byla Ostrava za další čtyři roky?

Těšila by mě nezaměstnanost kolem osmi devíti procent. Rád bych, aby se začala stavět koncertní síň, galerie. Vím, že má Ostrava své nedostatky. Možná jsou i pěknější města. Ale taky vidím, že se město začíná trochu hojit, že se mění. A to mě těší.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!