Zakončení trampské sezony a spočinutí v předvánočním shonu byl podtitul akce, kterou členové trampské osady Kamarádi Staré řeky připravili v sále České pojišťovny na čtvrtek 10. prosince. Přišli i pamětníci zrodu trampingu v českých zemích, stejně tak jako čundráci, které bere u srdce zvuk kytar a sborového zpěvu.
Jak se osada Kamarádů Staré řeky rodila a kam až sahají její kořeny?
Romantičtí milovníci vandrování kolem řeky
Berounka neboli Stará řeka je Mekkou všech trampů, podobně jako řeky Vltava nebo Sázava, už od samotných počátků hnutí v někdejším Československu. Tento způsob života zaznamenali pamětníci už v období po první světové válce. Na Berounsku vyznavači svobodného vandrování začali pořádat sešlosti a zakládat trampské osady ve třicátých letech.
Charaktery prověřila okupace
V šedesátých letech už byla v kraji křivoklátských lesů osada vedle osady. Kromě jiných například Blonďáci, Delaware, Osada puntíkatých šátků, Týřov, Zlatá Palma, Zlatá podkova, Alcazar, Toulavé mládí, Grink, Jižní kříž, Soumrak a Indián. Později pak Litava, Sobí údolí nebo Sanites of Army. Zatímco některé s postupem let zanikly, jejich členové často vstupovali do osady Kamarádů Staré řeky.
Myšlenka založit trampskou osadu padla v roce 1966, když berounští trampové vyrazili do Jirkova na potlach osady Vlci severu. Šlo jen o to, jaký zvolit název.
„Muselo to být něco, co nás všechny spojuje. A tím byla Berounka. Takže Keny a Redy navrhli název Kamarádi Staré řeky. Keny vytvořil domovenku a vlajku, sheriffem jsme zvolili Reďáka, zástupcem Kaďana, pokladníkem Pedra a kroniku vedl Sifon,“ vzpomíná někdejší šerif osady Kamarádi Staré řeky Pavel Petříček v knize Střípky z historie trampského hnutí nejen na Berounce.
První potlach byl ve Žloukovicích roku 1966. Klubovní život se dával do pohybu. Osadníci jezdili do chat na Sokolí u Křivoklátu, přicházeli noví členové a jiní z různých důvodů věšeli maskáče na hřebík. Po lednovém plénu Ústředního výboru Komunistické strany Československa v osmašedesátém roce obnovil činnost Junák.
Pak přišel srpen a vojska Varšavské smlouvy vrátila život do zajetých kolejí. Skautský oddíl a osada ale žily vlastním životem.
„V té době se odhalovaly charaktery. V Berouně byla okupační vojska na Veselé, velitelství měla v budově Svazarmu naproti kinu. Okupační velitel města Berouna byl tovarišč Rumdajev, Berouňáky zvaný Rumcajs, okupační vojsko bylo i v našich milovaných Žloukovicích,“ vzpomíná na těžké chvíle nejen trampingu na Berounsku Petříček.
Navzdory společenskému marasmu jezdili trampové na Starou řeku dál. Celé období několika let po okupaci zaznamenali tenkrát v kronice 3. skautského oddílu osmi až dvanáctiletí kluci.
V sedmdesátém roce se na potlachu Kamarádů Staré řeky sešlo neuvěřitelných dvě stě lidí v zeleném. Osada pořádala potlachy, sleziny a merendy, mikulášské nadílky pro děti a silvestrovské veselice pro dospělé. A pořádá je dodnes.
Osadní hraní
za nocí bez spaní
Stejně jako patří k trampingu oheň, patří k táboráku kytary a zpěv.
„Spojovalo nás motto: Láskou naší je příroda, příkazem budiž nám kamarádství. Naším nezdolným poutem byla vždy trampská písnička,“ říká Josef Patera, pravověrný tramp zvaný Baron, který v osadním bandu hraje na mandolínu a mandolínové banjo.
Táborákové brnkání Niagáry a odrhovaček postupem let nejlepší hudebníky omrzelo. Začali proto formovat kapelu.
V roce 1972 se berounským skautům podařilo zorganizovat pod skrytým názvem skautský ples. Tehdejší šerif Kamarádů Staré řeky akci pořádal, a tak rozhodl, že si na plese zahraje i kapela Kamarádi Staré řeky.
První velký koncert uspořádali na Plzeňce
Velikost sálu berounské Plzeňky přinutila trampy zkoušet měsíc před vystoupením. „Byl to pátek, přišli jsme o hodinu dříve, naladili nástroje, poprvé v životě zkusili zpívat do mikrofonu a rychle jsme šli zpátky do šatny doladit a rozezpívat se. Zpěvák a kytarista Venca Papert-Bejbina ale nedorazil. Nakonec jsme se dozvěděli, že si spletl den a vstupu na Plzeňku se u pořadatelů marně dožadoval druhý den, kdy měli v sále ples členové KSČ. Dodnes přesvědčivě tvrdí, že mu termín koncertu někdo špatně nahlásil,“ tvrdí kamarádi z party. Trampskou kapelu Kamarádi Staré řeky nicméně diváci náležitě ocenili.
Střelci v klubu mládeže
představovali osobnosti
Z mnoha hudebníků, kteří skupinou prošli, se časem zformovaly kapely Kasaři, později Shooters a nakonec úspěšná skupina s názvem Střelci, s níž pak v klubu mládeže Pod Homolkou vystoupilo v měsíčním seriálovém programu mnoho osobností nejen ze světa folku a country.
„Michal Tučný s námi odehrál první vystoupení v Berouně. Měli jsme tu čest zahrát si i s dalšími veličinami country music, jako byl Tomáš Linka, Mirek Hofman, Vít Tučný, Jarka Hadrabová z Rangers, Ivan Hovorka z Country beatu Jiřího Brabce. Jako hosté přišli i Václav Štekl, dramaturg České televize Zdeněk Všelicha, filmový historik a spisovatel Ondřej Suchý, spisovatel Antonín Pokorný alias Pytlák Říha. Také již nežijící kamarádi z osady Červánek, duo Jirka Veřtat Gibson a Pepa Kníže Fífák,“ vyjmenovává Patera.
Na potlachy jezdil s Kamarády Staré řeky písničkář Josef Fousek zvaný Fousadlo. S pravověrnými trampy hrál i kytarový virtuos Štěpán Rak.
Kapela dodnes pravidelně koncertuje.
„Na náš letošní vánoční večírek přijala pozvání vynikající trampská zpěvačka Jitka Vrbová, která tam pokřtí své nové album. Sami jsme nedávno dotočili druhé cédéčko a dělá nám radost, že naše písničky hraje Český rozhlas nebo Radio Country. Velkou ctí je pro osadu také pozvání šerifa osady Ztracená naděje Franty Hacekra na oslavy devadesátého výročí trampského hnutí u nás. V pojišťovně mimochodem uvítáme také šerifa Ztracenky,“ podotýká Josef Patera zvaný Baron, který v osadní kapele odjakživa hrál na mandolínu.
Slezina v sále pojišťovny
oslavou všech Kamarádů
Kamarády Staré řeky spojuje muzika. Nejskalnější trampové z osady se i v dobách útlumu scházeli na pravidelných setkáních v hospodě U Jelena, v kempu Pod Plešivcem. Později pořádali sleziny v závodské hospodě Rudolfinum, která je mezi trampy známá také jako Mexiko.
„Při neplánovaných večerech hrají občas společně dva kontrabasy, čtyři banja, tři mandolíny, pět kytar nebo čtvery housle. A všichni stejně přidají forte nebo ztlumí pianissimo. Tak tichounce, jako když Stará řeka šumí, až to v člověku vzbudí cit, který v mnohých lidských duších jakoby s novým tisíciletím odumřel,“ vyznává se Patera.
Své hudební i trampské přání shrnul v knize Kamarádů Staré řeky. „Ať i v naší osadě vládne nezdolný duch kamarádství. Ať naše písničky přinášejí radost všem, kteří ji potřebují a dovedou i sami rozdat, ať písničky od Staré řeky přetrvají dlouhé věky,“ napsal Patera.
Všem, na které se se vstupenkami do pojišťovny nedostalo, se Kamarádi Staré řeky omlouvají slovy Josefa Patery:
„Kamarádi Staré řeky přejí všem poklidné Vánoce, hezkého Silvestra, hlavně zdraví a suchou stezku do nového roku 2010.“
S využitím knihy Kamarádi Staré řeky aneb Střípky z historie trampského hnutí nejen na Berounce.
Kapela Kamrádů staré řeky hraje ve složení
Jarda Ejem hraje na kytaru a zpívá.
Honza Ferauenberg hraje na kytaru a zpívá výrazným barytonem.
Julius Góra hraje na ty nejtenčí houslové struny.
Jarda Pařízek drží spodní linky kontrabasem.
Pepík Patera hraje na mandolínu nebo na mandolínové banjo.
