Kašpárek zve do říše pohádek už 90 let | E15.cz

Kašpárek zve do říše pohádek už 90 let

Loutky a kulisy se dědí po několik generací. Kašpárkova říše obstála i v konkurenci počítačů a slaví devadesát let.

Pětačtyřicet let byl Zdarek Pop principálem Kašpárkovy říše ve Slovanském domě. Když před dvěma lety zemřel, převzal štafetu jeho syn Aleš. „S loutkami jsem vyrůstal. Tatínek vedl divadlo a většinu loutek sám vyráběl. Z dětství si pamatuji, jak se u nás na kredenci maloval Bajaja. Doma nám ale představení nehrál, na to nebyl čas,“ vzpomíná Aleš Pop.

Jeho rodiče se poznali v přerovském loutkovém divadle, vztah k umění má i maminka, která šila maňásky i oblečení na marionety. „Přestože je jí přes osmdesát, stále chodí na naše představení a ukazuje loutkohercům, co ještě mohou udělat či zlepšit,“ dodává třiapadesátiletý Pop.

Protože má blízko k technice, pracuje jako správce počítačové sítě, v divadle fungoval hlavně jako zvukař a osvětlovač. Po smrti otce dostal na starosti chod celého souboru, v němž působí na třicet nadšených amatérů.

Hvězda kašpárek

Vybrat pohádku, vyrobit loutku, dekorace a připravit scénu zabere stovky hodin. Přitom velké marionety váží bezmála dvě kila a jejich vodění je náročné i na koordinaci pohybů. „Loutka má nejméně šest nití. Trvá několik let než získáte potřebný cvik,“ vysvětluje Aleš Pop.

V olomouckém divadle se za devadesát let existence nashromáždily stovky loutek. A všechny, včetně těch z roku 1920, jsou funkční. Některé pouze mění kvůli nové roli oblečení nebo paruku. Jednoznačně nejvíc představení ovšem odehrál kašpárek. Pokud neúčinkuje v pohádce, alespoň děti na začátku přivítá.

Na každou sezonu připraví soubor jednu až dvě premiéry. A repertoár doplní staršími pohádkami. Ty se však opakují nejdříve za čtyři roky. Mezitím se totiž obmění publikum a přijdou děti, které je dosud neviděly. „Většinou se snažíme inscenace oživit a méně používat playback, protože to škodí úrovni mluveného projevu i přímému kontaktu s divákem,“ vysvětluje principál.

Stále mladší publikum

V repertoáru souboru jsou zastoupené tradiční pohádky i novější, modernější inscenace. Vkus dětského diváka se nemění, mezi stálice a nejoblíbenější patří O pejskovi a kočičce, Perníkové chaloupce nebo Červené karkulce.

Všechna loutková divadla se však potýkají s problémem, že přichází stále mladší děti. Školáci starší šesti let už do Kašpárkovy říše většinou cestu nenajdou. „Mrzí nás to, protože máme krásné klasické pohádky, kde jsou texty ve verších, ale nemůžeme je hrát, protože menší děti nejsou schopné vnímat poezii příběhu a udržet pozornost,“ říká Pop, podle kterého se i v konkurenci televize a počítačů daří udržet vysokou návštěvnost.

Nemění se ani reakce dětí. Nechají se vtáhnout do děje, vykřikují a pomáhají dobru zvítězit nad zlem. „U některých textů ale musíme škrtat a krátit. Dřív mohla mít postava i minutový monolog, teď děti po deseti vteřinách ztrácí pozornost,“ dodává vedoucí souboru.

Přesto podle něj loutky malé diváky stále fascinují a rozvíjejí jejich fantazii. „Někdy je to opravdu spíš řehole, když ve svém volnu několikrát týdně jdete na zkoušku a v neděli odpoledne na představení. Ale vystřídalo se u nás už několik generací a ten dobrý pocit, že v sále zase sedí děti, všechno vynahradí,“ vysvětluje principál, jenž věří, že v rodinné tradici budou pokračovat i jeho synové.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!