Kdo napeče? Půjčená babička | E15.cz

Kdo napeče? Půjčená babička

V Brně má začít unikátní projekt adopce babiček a dědečků. Zájem je i mezi mladými rodinami.

Šedesátiletá Jaroslava Krušinová patří mezi aktivní babičky. Přestože si na nedostatek času nemůže stěžovat, protože má čtyři vnoučata, nevylučuje, že by pomohla s dětmi i cizí rodině. Příležitost jí k tomu dá brněnské Centrum pro rodinu a sociální péči. Chystá projekt, jemuž se v zákulisí říká adopce babiček.

„Je to bezvadný nápad. Existuje přece spousta rodin, které mají babičky daleko, a nemá jim kdo pomoct. A je také hodně babiček, které zůstaly samy a rády by ještě přiložily ruce k dílu,“ myslí si Krušinová o brněnském projektu, do kterého se chce zapojit.

Ředitel Centra pro rodinu a sociální péči Vít Janků je zatím z projektu rozpačitý. Už kvůli tomu, že podobné plány v jiných českých městech příliš neuspěly. „Pokud bych se však měl dívat na ohlasy, měl by mít projekt přezdívaný adopce babiček v Brně úspěch. Do centra nám navíc přišlo několik e-mailů od mladých rodin, v nichž mají o náhradní babičky zájem,“ tvrdí Janků. Projekt by měl začít fungovat na začátku příštího roku.

Ambiciózní představa počítá s tím, že většina důchodců patří mezi aktivní lidi a chtějí si života užít. Chodí do počítačových nebo jazykových kurzů a trénují si paměť. „Právě na těchto sezeních myšlenka adopcí babiček vznikla. Mluvily se mnou starší ženy, které chtěly být někomu prospěšné. O pomoc rodinám do poloviny listopadu projevilo zájem asi patnáct důchodců. Mezi nimi jsou dokonce i muži,“ podotýká Janků.

Adopce babiček a dědečků však neznamená, že staří lidé budou v mladé rodině hned vařit, prát a uklízet. Nejprve se spolu musí seznámit na speciálních akcích, které bude pořádat Centrum pro rodinu a sociální péči. „Pak bude jen na starší generaci, jak velkou a intenzivní spolupráci naplánuje a jakou rodinu si k pomáhání vybere,“ přibližuje jeden z tvůrců projektu, bývalý náměstek brněnského primátora Daniel Rychnovský.

Lidé mají zájem

Dát dohromady cizí lidi a udělat z nich adoptivní rodinu naruby, se zdá být dobrým nápadem i pro mladé páry. Především pak ty, jež jsou vytíženy zaměstnáním. „Kdybych měla někoho, kdo mi občas vyzvedne děti ze školky, nakoupí, připraví večeři nebo dětem povypráví na dobrou noc pohádku, byla bych šťastná,“ říká například sedmadvacetiletá Anna Dohnalová.

Něco takového láká i důchodkyni Krušinovou. Více než někde vysedávat se svými vrstevnicemi. „Jsem raději s dětmi. Moje nejstarší vnouče má už třináct let a jednou odrostou i mladší. Tak proč to nezkusit,“ plánuje Krušinová.

V roli adoptivní babičky ale vidí dva háčky. „Neumím si představit, že bych šla do úplně cizího bytu k neznámým lidem. Ledaže by se za rodinu centrum zaručilo,“ přemítá Krušinová. Druhým háčkem podle ní je, že se děti na babičku mohou upnout. Stejně tak jako si starý člověk může zvyknout na novou rodinu. Případné rozloučení by tak mohlo být pro obě strany smutné.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!