Ocenění pro svá vína sbírá na výstavách po desítkách ročně. Letos v prvním ročníku soutěže získal titul Vinařství roku, což hustopečskému vinaři Miloši Michlovskému vyneslo místo v Síni slávy vinařství České republiky, zřízené v Národním vinařském centru ve Valticích. Kdy jste vyrobil svůj první litr vína? V osmé třídě, vědro padesát litrů. Sám, i když pod dohledem otce. Ale od chvíle, kdy jsem nastoupil do školy do Valtic, už mě nechával dělat vše sám.
Jaká byla nejdůležitější nebo základní rada, kterou vám otec k vinařině dal? Bylo jich více a dával mi je průběžně. Od čtvrté třídy jsem věděl, že chci jít na vinařinu, ani jsem neměl v záloze žádné jiné školy a obory. Největší radou bylo asi to, že jsem s ním víno dělával, že mi to přímo ukázal a řekl, co a jak. Co se týče vinařského sklepa, tak říkal: Čistota, čistota, čistota. Zdůrazňoval, že když budu chtít já na hodech tancovat pod májkou, tak musí i vinohrad tancovat, že když vinohrad bude v pořádku, můžu na hody. Jestli ne, tak ať na hody nechodím.
Studoval jste zemědělskou akademii v Moskvě. Tam ale v okolí moc vinohradů není. Každý se diví, jak jsem se mohl v Moskvě naučit vinařině. Ale tehdejší Sovětský svaz měl přes milion hektarů vinohradů, to je téměř na současné úrovni Francie či Španělska. Byla to hlavně Gruzie, odkud réva a kultura vinařiny historicky pochází. Byl jsem na praxi na Jaltě. Když jsem byl na katedře vinohradnictví, jak to začalo rašit, sbalil jsem kufry a jel jsem tam. Do školy jsem se vrátil, až jsem víno posbíral, třeba i o měsíc později. To se tolerovalo, protože výsledky musely být autentické. Nevadilo mi to. Měl jsem vinohrad tři minuty od moře, díval jsem se z něj dolů na pláž.
Pobýval jste na studijním pobytu i na Západě? V dobách socialismu nebylo prakticky možné vyjet na Západ bez doložky. Člověk si to vynahradil po roce 1989, i když ne nějakým studijním pobytem, protože už nějaký rok měl a něco viděl. Ale Sověti se s tím nebabrali, jednak překládali všechnu odbornou literaturu bez nějakých licencí, jednak v tom uměli dost dělat, především na biologických metodách. Ještě je potřeba říci důležité, měl jsem doma vinohrad. Neštěstím současných studentů je, že skončí, můžou mít červený diplom a ani tři litry vína přitom mnozí z nich neudělali. Pak jim svěřte hospodářství.
Chtějí vaše děti pokračovat ve vinařině? Mají čtrnáct roků, takže to ještě těžko říci. Nechci to tlačit silou, aby se jim to nezprotivilo, aby se pak jak se říká „zasekli“. Jeden tak trochu říká, že se bude muset „obětovat“ a na vinařinu jít.
Někteří vinaři se obávají, že to po nich nebude mít kdo převzít, protože potomci nejsou ochotni věnovat se vinařině jako rodiče. Vidíte to podobně? Je to vidět v Rakousku i jinde, protože to je docela námaha a zodpovědnost. Dnes vám nikdo nepromine, že jste na dovolené. Nedodáte jednou, dvakrát, nejenom řetězci, ale i třeba restauraci, vezmou hned něco jiného a hotovo.
Učíte i na vysoké škole. Klesá zájem o studium vinařství? Studentů pár je. Ale čím dál více je cítit, že školou chtějí projít co nejjednodušeji. Pak nastoupí do praxe a ve firmách nadávají, že se nic nenaučili. Občas lidé přednášejí o kvalitě vína a možná ani žádné sami nevyrobili. Ale studenti si za to částečně můžou sami. Jestli jsou tam lidé, kteří je nic nenaučí, tak se mohou sami zasadit o to, ať přednáší někdo jiný. Proto co nejrychleji za školy platit, platit, platit. Pak získají někoho, koho si dokážou zaplatit, a budou to lidi, kteří něco vědí.
Jaká bude kvalita letošního vína? Měl jsem velké obavy, ještě čtrnáct dní před sklizní. Pak jsem ale sklidil první hrozny a změnil jsem názor. Když jsem si změřil kyselost a další hodnoty v moštu a ve víně, tak si myslím, že to nebude průměr. Ale to je právě tím, že je hroznů málo. Cítím u svých dodavatelů, od kterých beru hrozny, že jim nějaké věci vybouchly. Ale jak se tady říká, nejsou každý rok hody, jsou i hodečky.
Z Maďarska byste hrozny nevozil? Když se to sem veze dva dny, tak už je to na hroznech vidět. Odsud jsou čerstvé, zdravé, z dovozu ne. Z těch dobré víno zpravidla neuděláte. To je jako kdybyste chtěli dělat něco z čerstvého masa a vezli vám to dva dny v teple. Jak by to asi dopadlo?
Hodně sázíte na dodávky obchodním řetězcům. Dá se na tom při tlaku řetězců na nízké ceny vydělat? Sedm let jsem k nim chodil, neuměli jsme se domluvit. Dnes jsem prodávám ve většině řetězců za ceny, které oběma stranám vyhovují. Tedy to hlavní mezi devadesáti a 150 korunami. S jedním řetězcem jsem teď trochu na hraně, možná ho opustím. Jeho vedení to nedokáže rozdýchat, to se jim ještě nestalo. Je problém se do řetězce dostat a oni se diví, že chci vystoupit.
Jak jste se dokázal do hypermarketů a supermarketů prosadit? Musíte tam dát taková vína, která jen tak někdo nenahradí. Umíme dělat i ve větším přívlastková vína, máme jich přes osmdesát devadesát procent ve velmi pestré škále. Tolik hráčů, kteří to umějí, na trhu není. Velcí umějí dát na trh velká množství, ale neumějí tomu dát pestrost, mají dva tři typy vín. Je tady navíc druhá věc. Konec vinařství by byl, kdybychom jej brali tak, že je to jen něco pro horních deset tisíc. Vinařství má šanci, když bude víno lidový nápoj.
