Šunku s medem podle vlastní originální receptury vyrobil v Čechách jako jeden z prvních řezník Jaroslav Radoš z Lomu u Mostu. „Postup i suroviny mám pod ochrannou známkou,“ pojistil si nápad Radoš. Med jako výborný konzervant znal dávný řeznický cech už před sedmi sty lety. Jenže v běhu času na něj uzenáři zapomněli. Dali přednost chemii.
„Šunka s medem neobsahuje chemii, éčka, alergeny ani lepek. Med jí dává jedinečnou vůni a barvu,“ pochvaluje výrobek Jaroslav Radoš.
Chutná i prezidentu Václavu Klausovi. „Na loňské Zemi živitelce v Českých Budějovicích jsme od Václava Klause za šunku dostali certifikát A klasy,“ ukazuje na ocenění řezník.
A tak se Lom u Mostu zapsal do uzenářské historie a šunka odtud putuje do celé republiky.
Kamenec dřív než uhlí
Potravinářská řemesla patřila ve městech k nejvýznamnějším odvětvím. Nejinak tomu bylo i v Mostě.
„Řeznické lavice, jak cechy lidé dříve nazývali, máme v Mostě už od poloviny čtrnáctého století,“ píše Martin Myšička v knize Historie a současnost podnikání na Mostecku a Litvínovsku.
Vedle řezníků ve starém Mostě vzkvétal cech pekařský, mlynářský, sladovnický, vinařský, ovocnářský a další. Vzhledem k významným obchodním stezkám, které přes Most zejména ve středověku vedly, putovaly mostecké produkty daleko za hranice. Na sever až k Baltu, na jihozápad do Bavorska. V řemeslech v Mostě vynikali oděvníci, kožedělci, kovodělci, stavaři, dřevaři a zejména také těžaři. V archivu stojí, že na Mostecku se jako první těžil kamenec, nikoliv uhlí. Ve středověku byl kamenec cennou nerostnou surovinou. „Naši předci ho používali k vydělání kůží. Ten obzvláště čistý pak v lékařství a ranhojičství,“ poznamenává Martin Myšička.
Až po sedmileté válce v polovině osmnáctého století nastala poptávka po levném otopu namísto drahého dřeva. V ten čas začala na Mostecku těžba uhlí ve větší míře. A nezastavila se dodnes.
„Skupina Czech Coal vloni uplatnila na hnědouhelném trhu téměř čtrnáct a půl milionu tun hnědého uhlí. Převládá odbyt na tuzemském trhu. Co se vývozu týče, dominantní je pro nás hnědouhelný trh Polska,“ konstatuje nad loňskou roční zprávou uhelné společnosti tisková mluvčí Gabriela Benešová.
Čmoudíky už neplatí
Kromě Kanady a Rakouska je třetí na světě, kdo dělá košer ledové víno, Moše Váňa z Českého vinařství Chrámce.
Na vinicích v Mostě v mrazivých dnech dozrávají hrozny nejvyšší kvality, neboť na výrobu košer vína platí nejpřísnější pravidla. „Košer víno od sklizně po stáčení do lahví prochází rukama ortodoxního Žida. Na košer víno je všechno zařízení včetně sudů, sklepů používané výhradně pro košer produkci,“ vypravuje Moše Váňa, který přijal judaismus za vlastní a dodržuje veškeré svátky a rituály ortodoxního Žida. O košer víno z Chrámců je v Čechách obrovský zájem.
Most tedy především v očích Čechů získává jinou tvář než jako začouzené průmyslové město. Málokdo by ještě před několika lety uvěřil, že se tam daří dobře i včelařům. Rodinná včelí farma manželů Brejchových letos dokonce získala zlatou medaili v soutěži Český med 2010. Mostecký med je tedy nejlepší v Česku.
Těch nej je více. A z různých oborů a profesí. Litvínovští hokejisté proslavili město pod Krušnými horami v mnoha zemích světa. Nejvíce však fanoušci hokeje vzpomínají na zimní olympijské hry v japonském Naganu. Česká reprezentace, silně zastoupená hokejisty z Litvínova pod vedením trenéra Ivana Hlinky, vyhrála zlaté medaile.
Herci z Docela velkého divadla v Litvínově často hostují v zahraničí. „Nejdál jsme proslavili Most a Litvínov v Austrálii, Mexiku, v USA, v Kanadě,“ jmenuje namátkou manažerka divadla Jana Galinová. Z evropských zemí herci Docela velkého divadla hostovali ve Francii, Chorvatsku, Německu, Itálii, Bulharsku, Rakousku, v Bosně.
Celý svět zná tvář modelky Evy Herzigové, která se narodila v Litvínově. Hvězdnou kariéru odstartovala v Paříži. Natočila film Strážní andělé vedle Geparda Depardieua. Bydlela v New Yorku, Paříži, Monaku.
Znáte další mostecká nej?
