Kolaps mu dal do ruky luk. Trefuje se | E15.cz

Kolaps mu dal do ruky luk. Trefuje se

Manželé Petr a Iveta Mikešovi z Českých Budějovic se prvním rokem věnují tradiční lukostřelbě bez mířidel. Už patří k nejlepším v Česku.

Je to zhruba rok, co padesátiletý Petr Mikeš a jeho manželka Iveta objevili kouzlo lukostřelby.
Ale pozor. Nestojí hodiny na střelnici v absolutním tichu a soustředění. Vezmou luk, šípy a jdou do lesa, kde trefí třeba veverku, po pár metrech zase prase, a když mají štěstí, povede se jim skolit i medvěda. Ani jedno zvíře se však nehýbe. Jsou z gumy.
Ačkoliv oba střílejí krátce, jsou úspěšní. „Ze začátku se zlepšujete rychle, ale pak je to těžší a těžší,“ vypráví Petr Mikeš – v minulosti úspěšný nohejbalista.

Jak jste k lukostřelbě přišel?

Složil jsem se v práci. Zamlada jsem hodně sportoval. Byl jsem úspěšný v nohejbalu, ale při podnikání člověk zleniví. Za nějakých deset let jsem strašně shnil. Po kolapsu mi doktorka řekla, že takhle to dál nejde, že musím začít něco dělat. Ale co? Na internetu jsme našli stránky o instinktivní lukostřelbě. Absolvovali jsme jeden kurz a chytilo nás to.

Znal jste to?

Lukostřelba se mi líbila, ale ti lidé v bílých kalhotech a se strašnými monstry v ruce mě odrazovali. Pak jsem zjistil, že existují další její odnože, a jak to všechno funguje.

A jak to funguje?

Návrat k tradiční lukostřelbě probíhá v Evropě nějakých šest nebo sedm let. Chápal jsem to jako pseudoloveckou disciplínu. Je to svým způsobem hra na lov. Je připravený parkúr. Měří šest, sedm kilometrů v přírodě a přibližně po tři sta metrech jsou rozmístěna zvířata z gumy. Najdete tam veverky, medvědy, jeleny, kamzíky, všechno možné. Každé zvíře má na sobě terč a jsou tam mety, odkud se podle typu luku a kategorie střílí. Máme maximální vzdálenost sedmadvacet metrů. Ale třeba u olympijských luků, které mají mířidla, střílejí i z padesáti metrů.

Z kolika metrů trefujete třeba veverku?

Ze čtyř nebo z pěti metrů.

Jak dlouho jste trénoval, než jste šel na závod?

Hned po měsíci jsme se s manželkou začali trefovat bez problémů. Co jsem se vrátil z kurzu, střílím skoro denně. Stačí nějaká vyšší zeď a prostor kolem patnácti metrů.

V tabulkách jste hned po roce celkem nahoře?

Vyhrál jsem Československý pohár. V Českém poháru jsem byl třetí. Na mistrovství republiky pátý a před časem v hale první. Vyhrávám v kategorii long bow. Což je dlouhý anglický luk. Střílí se s různými typy luků a různými šípy.

Jsou v Budějovicích i další lukostřelci?

Byl tady lukostřelecký oddíl Trefa. Zkoušel jsem je kontaktovat, ale nikdo se mi neozval. Už ani asociace je neeviduje. Vím, že je tu řada lidí, kteří by rádi stříleli, ale nevědí si rady. Chce to nějaké odborné vedení. Nás vedl Jaroslav Kejval. Je to bývalý sportovní lukostřelec, který teď vyrábí luky.

Jezdíte za ním trénovat?

Ne. Když trénujeme, stačí se nahrát na mobil a poslat mu to. On na to koukne a řekne, co děláme špatně.

Co vás na tom baví?

Když člověk vystřelí a dívá se, jak šíp letí a zapíchne se do terče, je to adrenalin. Nejvíc problémů dělá zvládnout techniku a je to makačka na zádové svaly.

Je to finančně náročné?

Stejné, jako s lyžemi. Koupíte luk za pět tisíc, ale klidně i za padesát. V Čechách máme dobré výrobce.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!