Přerov / Altánek na šesti pilířích měl chránit před deštěm i sluncem. Začínalo dvacáté století a v zahradní besídce posedávala přerovská smetánka. Hosté pili čaj a kávu, povídali si. Originální betonová stavba s kopulovitou střechou uchvacovala návštěvníky. O sto let později se ovšem stala tak trochu nechtěným dědictvím Přerovanů. Nikdo dnes nechce rozhodnout o likvidaci zachované části altánu, ale nikdo ani nemá plán, jak ji využít.
Původní altán stál v zahradě u rodinné vily. „Bylo to na dohled od cukrovaru, který v devatenáctém století patřil baronovi Alfredu Skene,“ vzpomněl archivář Jiří Lapáček.
Slavné časy altánu už jsou ale dávno pryč. Zahradní skvost musel ustoupit stavbě obchodu Tesco v ulici Velké Novosady už před šesti lety. Zástupci města ho nechtěli nechat rozbít a rozhodli se, že ho zachovají pro další generace a stavbu přemístí jinam. Sloupy ze železobetonového jádra sice nezachránili, ale kopulovitou střechu ano. „Moji předchůdci uvažovali, že by altánek opravili a mohl by stát třeba v Michalově, nebo v parku na náměstí Svobody,“ říká náměstkyně přerovského primátora Jarmila Havlíčková.
Plány ale zkrachovaly, a objemná střecha historické stavby skončila na venkovním skladišti, u cesty mezi Přerovem a Dluhonicemi. Měla tam ležet do té doby, než se lidé z vedení města rozhodnou, jak ji využijí.
„Nakonec tam zůstala na pospas osudu, prachu z cesty, dešti i sněhu. Před pěti lety se kvůli záchraně starého altánku strhla v Přerově takřka hysterie. Když se nakonec podařilo vzácnou střechu zachovat, tak si s ní najednou nikdo nevěděl rady. A dnes si na ni nikdo ani nevzpomene. Dávno už mohl někde stát opravený altán,“ myslí si Přerovan Josef Ondruška.
Lidé z magistrátu se ale obávají, že obnova altánku by byla příliš drahá. „Už před pěti lety jsme si spočítali, že náročný převoz altánu a jeho oprava by přišly na půl milionu korun. Dnes by byla částka ještě vyšší. Proto jsme od plánů upustili,“ vysvětlila architektka města Klára Koryčanová.
Pavel Juliš z odboru životního prostředí připouští, že nechat betonový kolos ležet u silnice není řešením. „Budu o altánku mluvit na poradě vedoucích, přivítám každý dobrý nápad. Popřípadě kopuli můžeme nabídnout i lidem, kteří by ji využili,“ navrhuje Juliš.
Původní plán, že by altán mohl stát v parcích, měl své opodstatnění a takřka historickou symboliku. Majitel Alfred Skene totiž stál v roce 1879 u zrodu Okrašlovacího spolku přerovského, který se staral o zvelebení Michalova a zasloužil se o zrod parku na náměstí Svobody. Tam byl shodou okolností hudební pavilon, podobný právě zahradnímu altánku Skeneho.
„V těchto místech už ale altán stát nemůže. Byl by problém do parků kopuli převézt, protože minimální šířka pro průjezd je šest metrů. Poškodili bychom kvůli tomu zeleň,“ podotkla Koryčanová.
Z historického hlediska není altán vzácný, ale pro Přerovany je významný tím, že stál v areálu bývalého cukrovaru barona Skeneho. „Byl to podnikatel, politik, literát i majitel zámku v Pavlovicích u Přerova,“ doplnil Lapáček.
