Koryto plné sviní a výheň jako v pekle

Tuny železa ve vítkovické Dolní oblasti jsou stejně majestátní jako slavné pražské panorama. A stejně tak i krásné. Aspoň pro Ostravany. Trubky, roury, mohutné železné konstrukce, vzájemně spletené a vyhnané do výšky. Když se večer nasvítí, jejich krása je až dojemná. Tím jak je syrová. Ryze ostravská. Jak voní železem.
„Je to snad nejkrásnější místo v Ostravě,“ říká o areálu bývalých vysokých pecí, koksovny a dolu Hlubina Radim Kačmarský. Místem už tři sezony provází. A návštěvu rozhodně doporučuje. „Kdo není z Ostravy, uvidí něco neskutečného. A kdo je zdejší, prohlédne si zblízka, kolem čeho celý život jezdí,“ zve návštěvníky.
Procházka Dolní oblastí trvá asi hodinu a půl. „Dejte si pozor, kam šlapete. A přilbu nechte na hlavě. Vezmeme to od uhlí po železo,“ začíná procházku Kačmarský. Krok po kroku na ní lidem vypráví, jak bylo třeba nejprve zfárat a vytěžit uhlí, pak jej proměnit v koks a pomocí něj a vápence z železné rudy vytavit železo. Proto stojí důl, koksovna a vysoké pece bok po boku.

První na kontinentu

„Ten barák je nějaký prohnutý,“ diví se jedna z návštěvnic. A průvodce jí hned vysvětluje, proč je spousta staveb ve městě nakřivo. „Ostrava je poddolovaná. Co se vytěžilo, mělo se i zasypat, ale ne vždycky se to podařilo. Těžit se přestalo zhruba před patnácti lety, ale podloží stále pracuje. To je taky důvod, proč je Slezskoostravský hrad v údolí. Za posledních sto padesát let klesl o téměř tři desítky metrů,“ říká Kačmarský a vede skupinku dál. K bývalé těžní jámě dolu Hlubina, k pecím, kde se pekl koks, a pak i k vysoké peci číslo jedna.

Ve Vítkovicích stála první vysoká koksovací pec v kontinentální Evropě. Železo se tu vyrábělo nepřetržitě 162 let. „Jednička má dohromady okolo osmdesáti metrů na výšku, její základy končí patnáct metrů pod zemí. Uvnitř bývalo až dva tisíce stupňů, tady vedle ní běžně padesát až šedesát,“ vypráví, v jakých podmínkách pracovali ti, kdo z pece poušteli surové železo ven.
Huťaři nosili azbestové obleky a za směnu vypotili i šest litrů vody. „Pili sedmičku pivo, to kvůli minerálům a stopovým prvkům, které potřebovali doplnit,“ přidává průvodce další perličku.
Vzápětí zaskočí posluchače lekcí ostravštiny: „Víte, co je to sviňa? S prasetem to nemá nic společného. Je to kus ztuhlého železa, které zbylo v korytě po odpichu, když odteklo železo. Koryto bylo třeba pokaždé vyčistit. Pláty byly pořádně težké. Proto se říká, že je něco těžké jak sviňa,“ vysvětluje Kačmarský.
Dolní oblast Vítkovic bude přijímat hosty ještě v září i říjnu. V pravidelných intervalech každou sobotu i neděli. „Vždycky jsem kolem jen projížděl, nikdy mě to tady nepřitahovalo. Ale má to své kouzlo. Doporučuji,“ hodnotí prohlídku Jakub Brandalík z Prahy.