Krajiny načichlé samotou u lesa

V chomutovském kostele svatého Ignáce vystavuje své krajiny tamní rodák Aleš Novák.

Na pětadvacet obrazů a kreseb krajiny jednatřicetiletého architekta a studenta pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové Aleše Nováka můžou lidé vidět v chomutovském kostele svatého Ignáce. Prodejní výstava potrvá do konce června. Tamní rodák, který žije a pracuje v Praze, pobýval na severu Čech do tří let. Stále se však do Chomutova vrací za otcem i rodinou svého strýce.
Téma krajiny je mladému výtvarníkovi velmi blízké. Po odchodu z Chomutova strávil dětství na samotě u lesa, což jej výrazně ovlivnilo.
Na někoho můžou jeho krajiny působit smutně. „Pro mě jsou melancholické, zasněné i smutné. Myslím totiž, že existují dva druhy smutku. První přináší beznaděj. V tom druhém se rodí naděje, která přichází potichu, nevtíravě, zato opravdově. Pro mě osobně se touto nadějí stal Ten, jehož právě v přírodě často vnímám nejsilněji, i když ho nevidím očima,“ vyznává se Novák. Ve svých kresbách se pohybuje na pomezí abstrakce a skutečnosti. Krajiny jsou převážně černobílé. „Souvisí to s tím, že jsem melancholik. Mám rád i černobílé fotografie. Nebráním se však ani jiným barvám, preferuji však střídmou barevnost,“ říká umělec.
Kromě malby a kresby se věnuje také objektům. Zatímco malířská tvorba je spíše spontánní, při práci s objekty uplatňuje především konceptuální myšlení.
Aleš Novák je absolventem Fakulty architektury Technické univerzity Liberec a je posluchačem v ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové profesora Kurta Gebauera.
Má už za sebou řadu samostatných výstav, například expozici bytostí v jihlavské zoologické zahradě, domácích soch v pražské galerii Jelení nebo krajin v Městské knihovně v Praze-Opatově.
Svou tvorbu prezentoval i při společných výstavách, kromě českých a moravských měst také ve Vídni.