Kročkovi: chceme zoo a šedesát slepic

Jak to vypadá, když koníček přeroste ve velkou vášeň? Manželé Kročkovi o tom vědí své. Jejich dům i zahrada jsou plné zvířat.

Martina a Michael Kročkovi jsou manželé už patnáct let. Vychovávají spolu svého syna Daniela. Mimo to je pojí společný koníček. Zvířata. Starají se spolu o ještěrky, hady, žáby, mušky, prasátko a dva psy. Všichni bydlí v malém domku v Havířově - Suché. Michael Kroček měl zvířata rád od malinka. Zhruba před deseti lety si pořídil domů terárium se šváby, a do dvou let se počet terárií zvýšil natolik, že se v domě nebylo už kam hnout. Dnešní jeho sbírka zvířat, které žijí v teráriu, je opravdu veliká. „Tak počet terárek se mění podle toho, jak je můj chov zdařilý. Mám asi dvacet terárek s hady, protože ti mě až tak moc nezajímají. Krajty, hroznýše a užovky. S ještěry, mám terárek momentálně deset, ale jindy jsme jich tu měli i čtyřicet s chovnými boxy. Hmyz je ve dvaceti. Žabky máme sem tam jen přechodně, a ty bydlí v osmi teráriích,“ vypočítává Michael Kroček. Jeho žena zase odchovává mušky octomilky, které slouží jako potrava pro masožravou zvěř. „Chovám je v pet lahvích. Do nich převařím půdu, zakvasím ji, aby muškám lépe chutnala. Muška tam pak naklade vajíčka, a z nich se vylíhnou larvičky- Z larev se zakuklí moucha. Celé to má měsíční vývoj. Chov mušek dělám však po týdnu, ať máme zvířata čím krmit,“ popisuje Martina Kročková. Na zahradě jim pobíhá ještě nový přírůstek, který se nedá přehlédnout. Malé růžové prasátko. „Říkám mu čuňas. Vlastně jsem ho zachránila hadovi z tlamy. Manžel přivezl polomrtvá selátka jako krmení pro hady. Tady tomu jsem nalila mléko a vzpamatoval se tak, že začal běhat po zahradě. Tak jsme si ho nechali. Ještě před vánoci bude zabíjačka,“ říká Martina Kročková. Další zvířata štěkají v kotci. Je to páreček německého vlčího špice. Jmenují se Gaston a Isolda. „Chtěla bych si pořídit jejich chovnou stanici. No uvidíme, někdy v budoucnu,“ naznačuje další přírůstek do rodiny Martina.
Jelikož desítky zvířat potřebují denně starost, péči a krmení, rodina Kročkova za poslední tři roky neví, co je společná dovolená. „Můžu si odjet někam maximálně na jednu noc. Takže si hledáme se ženou kamarády, s kterýma pak vyrážíme každý zvlášť na dovolenou. Pro mě však válení u moře, není žádná dovolená. Když jsme byli v zahraničí, stejně jsme skončili někde u zvířat,“ směje se Michal. Martina Kročková si občas vyjede někam do hor s kamarádkou. „Ale že bych musela jet, to ne. Vždyť je u nás hezky. Na zahradě trávíme v létě veškerý čas, vykoupeme se v bazénu nebo zajedeme na Těrlickou přehradu, která je od nás jen kousek. Vůbec nic nám tady nechybí,“ dodává Kročková.

Péči o zvířata zastává většinou Michal, ale když nedávno kvůli úrazu skončil v nemocnici, veškerá starost padla na Martinu. „Zvládla jsem to. Jediné, co ze zvířat nemusím, jsou hadi. Ale vodu jsem jim nalévala denně. Když byl Michal v nemocnici, čekalo na mě překvapení. Když jsem otevřela stodolu, kde jsou terária s hady, tak zrovna tři a půl metrová krajta z terária utekla. Byla obtočená kolem přepravky a vystřelila po mně. Včas jsem přirazila dveře, zajistila je a zavolala známého chovatele. Ten přijel a krajtu odchytil,“ popisuje zážitek Martina Kročková. Oba manželé mají svá přání. Některé z nich jsou realizovatelné, některé zůstanou asi jenom sny. „Jelikož vlastníme asi tří tisícový pozemek, přál bych si na něm malou zoo. Skákali by v ní klokani, procházeli by se v ní pštrosy a pásly antilopy,“ prozrazuje Michal. Jeho žena je však realista. „Chtěla bych tady mít šedesát slepic. Nemusela bych pak kosit trávu a byly by vajíčka,“ objasňuje Martina Kročková.