Kry roztrhali vojáci pomocí výbušnin

Je srpen, rok 2002 a přes Kamenný most v Písku se valí povodeň. Nad hladinou Otavy jsou vidět jen sochy. Jeden z andělů ze sousoší svatého Jana Nepomuckého ale nápor vody nevydrží a končí v korytě řeky. Stejně dopadne také zábradlí mostu. „Pohled to byl strašný. Z nábřeží jsme navíc viděli, jak v Čechově ulici vrtulníkem evakuují lidi, kteří před vodou nestihli utéct,“ vzpomíná Martina Krahulcová z Písku. Hasičům a potápěčům se později podařilo najít a vytáhnout z řeky většinu částí zábradlí i poničenou sochu anděla, kterou nahradila nová kopie. Tomu, že most povodeň vydržel, napomohla jeho rekonstrukce v letech 1996 až 1997. Předchozí studie totiž ukázala, že ji most potřebuje. Aby odolal záplavám. „Toho nakonec docílili zakotvením všech šesti pilířů mostu do skalního podloží, na kterém se nachází,“ upřesňuje Petr Matoušek z Městského úřadu v Písku. Do každého z pilířů umístili devět kotev, dlouhých jedenáct metrů, které zasahují pět a půl metru do skály. Povodně v roce 2002 patřily mezi jedny z nejhorších v historii města. Podle dobových pramenů ale nebyly zas až tak výjimečné. Už v roce 1432 se tam odehrála událost, která je podle historika Prácheňského muzea v Písku Jana Adámka srovnatelná s povodněmi v roce 2002. „Také tenkrát se voda valila přes zábradlí Kamenného mostu a smetla ho,“ upřesňuje. Velkou spoušť po sobě zanechala i ledová dřenice v únoru roku 1768. Poškodila tři pilíře mostu a strhla levobřežní mostní věž. Navíc při tom zemřeli dva lidé. V devatenáctém století zasáhly Písek další povodně. Zaznamenali jich nejméně patnáct. Rozsáhlé záplavy přišly například v roce 1888, kdy poškodily i o rok dříve zprovozněnou elektrárnu. Za nejničivější z celého století však považují tu z konce léta 1890, kdy scházelo pouze třicet nebo čtyřicet centimetrů k naprostému zatopení mostních oblouků. Velký podíl na tom měly i nánosy prken a klád, které se nahromadily před mostem a zabránily vodě odtékat. Hladina Otavy vystoupala na 380 centimetrů nad normální stav a poničila mnoho domů. O důsledcích této pohromy se do města osobně přijel přesvědčit i místodržitel korunní země Čechy, v té době hrabě František Thun. Povodně přišly také ve dvacátém století. V roce 1940 nejvíce ohrožovala Kamenný most ledová dřenice. Situace byla vážná. Led byl nebezpečný nejen pro most, ale i obyvatele města a jejich domy. Jak uvádí kniha Jiřího Práška a Zdeňka Javůrka Historie Píseckých povodní, situaci zachránili důstojníci německé posádky. Ti do ledových zátarasů umístili výbušninu a postupně ji odpalovali. Ledové kry se tak rozpadly na menší kousky a mohly lépe projít pod mostními oblouky. Na největší záplavy minulého století ještě někteří vzpomínají. Došlo k nim v létě roku 1954. Ve městě zrovna pobýval zdejší rodák, režisér Václav Krška, a natáčel tu se štábem film Stříbrný vítr. Pak ale dva dny vydatně pršelo a Otava se rozlila do města. Zaplavila přes osm ulic a v některých domech vystoupala až do výšky 1,8 metru. Voda zasáhla více než 130 domů. Následujících necelých padesát let byl Písek rozsáhlejších povodní ušetřen. Pouze se několikrát mírně zvýšila hladina.