Kučera: Otava je mým druhým domovem | E15.cz

Kučera: Otava je mým druhým domovem

Sportovní život tráví Milan Kučera v kánoi, kajaku nebo na raftu. Voda je živel, kterého se nebojí.

Písecký závodník se umí s pádlem ohánět. Medailí nasbíral tolik, že je sám nespočítá. A tituly mistra republiky? Odhaduje, že jich má přes čtyřicet. Většinu vybojoval v rychlostní kanoistice, kterou nyní jezdí v kategorii masters. Sklízel úspěchy ve slalomu na divoké vodě a mezi raftaři patří k absolutní špičce. Nejen v domácí, ale i mezinárodní konkurenci. Uplatňuje se rovněž jako funkcionář.

Mokré medaile

Pokročil do věku, který ho odsouvá ve startovním poli k veteránům. S jednou výjimkou. Na raftech jezdí ten, kdo má zkušenost a sílu. Údaje z rodného listu nikoho nezajímají. „Rozhodující disciplínou je pro mne raft, protože ho mohu dělat v normální mužské kategorii,“ potvrzuje vodní univerzál.

Poslední medaile jsou ještě mokré. Na konci srpna řádil Kučera ve Vltavě pod hrází lipenské přehrady. Byl členem vítězné posádky R4 (čtyřmístné čluny) v raftařském sjezdu, započítávaném do Evropského poháru, a královské disciplíně R6 (šestimístné čluny), v níž šlo o pohárové body i titul republikových šampionů. Posádka s názvem William Delvin KUHEBUMI získala double, což se v Čertových proudech nikomu předtím nepovedlo.

Trať pod Lipnem je nejtěžší v Evropě. „Každý tady chce vyhrát. Není to žádná turistická vyjížďka, ale pořádná bitva. Letos jsme vyhráli čtyřku o tři desetiny vteřiny nebo, chcete-li, o čtyřicet centimetrů. Šestkový závod trval zhruba půl hodiny a my byli v cíli o tři vteřiny dřív než stříbrný člun,“ líčí vyrovnanost závodu první muž ze čtveřice Milan KUčera, René HErman, Ivan BUbeníček a MIchal Šťastný, kterou na půltucet doplňují Martin Kolanda a Jan Souček.

Prázdninový triumf přivezl písecký vodák také z umělého kanálu v Račicích, kde vybojoval zlato na krátké trati 500 metrů a stal se nejlepším rychlostním kanoistou České republiky v K1 masters. Do Račic se vrátil o prvním víkendu v září, kdy zde probíhalo mistrovství světa veteránů. Ve dvojici s Pánkem vybojoval zlato na tratích 200 a 2 000 metrů, v sólové jízdě na kajaku si na dvou kilometrech dopádloval pro stříbrnou medaili.

Velmi si cení prvního místa na světě, které získal na deblkajaku s Miroslavem Pánkem při loňském maratonu 50–54 v Týně nad Vltavou. „Byl to skvělý závod,“ rozplývá se ještě teď. „Jelo se na pět kol s pěti přeběhy. Ve skupině třiatřiceti lodí jsme si vytvořili náskok na úvodním přeběhu a udrželi ho až do konce.“ Na letošním mistrovství Evropy v polské Ostródě zopakoval vítězství ve stejné kategorii se stejným partnerem. „Soupeři nebyli moc silní,“ zívne si.

Po žákovských a dorosteneckých začátcích v píseckém Jitexu se Milan Kučera přesunul na delší čas do Prahy, kde působil ve středisku vrcholového sportu. V pětaosmdesátém oficiálně zakončil kariéru, ale pokračoval ve sjezdech na kánoi. Brzy po sametové revoluci našel cestu zpátky do města nad Otavou. Vedle individuálního tréninku a občasného závodění rozšířil své aktivity o nově propagovaný rafting. Zvolili ho předsedou oddílu – zdá se, že doživotním – a jelikož kanoisté spadají pod Sokol, tráví už třetí volební období na židli starosty jedné z největších tělocvičných jednot v republice. Přijal funkci v jihočeské župě i výboru České obce sokolské.

Sokol Písek má pod křídly sedmnáct sportovních odvětví. Špičku představují házenkářky a basketbalisté, dobré jméno šíří také vodáci. „Náš oddíl nikdy neměl širokou členskou základnu, přesto vychováváme reprezentanty,“ říká předseda s hrdostí. „Na Tomáše Sudka, Janu Fikejzovou, Tomislava Dědiče nebo Patrika Chválu v současnosti navazují Anna Zástěrová s Matějem Kropáčkem, jejichž jména jsou už ve světě pojmem.“

Životní styl

Z funkcí vyplývající povinnosti neodradí Milana Kučeru od každodenního protažení svalů na vodní hladině. Řeka Otava je mu druhým domovem. „Když pádlování člověka chytne, přijme ho za životní styl,“ vysvětluje sportovní nezmar. „Kdo překoná začátky a vydrží do dospělosti, ten má postaráno o zábavu napořád. Málokdo skončí. Třeba si rok nebo pár let fyzicky odpočine, ale pak se vrátí. Na řece je krásně a člověk se tam vybije. Když vás někdo naštve, jedete dvakrát rychleji,“ chechtá se.

Kanoistiku nebo rafting nemohou dělat měkkotiny. „Jsou to tvrdá a obtížná odvětví, kterým dlouho přivykáte,“ souhlasí Kučera. „Po motorické stránce patří vůbec k nejtěžším ze všech sportů. Na rozdíl od veslování, kde se to tahá spodkem a závodník má roztažené plíce, tak při pádlování vlastně plíce pořád mačkáte a srdíčko dostává pořádně zabrat. Pokud vám jde o výsledky, neřešíte žádné bolístky a trénujete v létě v zimě. Ale dá se to vydržet. Důkazem jsou sedmdesátiletí i osmdesátiletí soutěžící na šampionátech veteránů. Ani náhodou na svůj věk nevypadají,“ dodává.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!