V londýnském Národním divadle se z One Man, Two Guvnors stal vyprodaným hitem, který se přesunul na West End, kde se stále hraje, i na Broadway, kde získal jednu cenu Tony a šest dalších nominací. V pražském Divadle pod Palmovkou česká premiéra titulu Sám na dva šéfy zapadne jako příjemný, avšak průměrný kus.
Nejen ze srovnání obou představení vynikne, jak moc platí, že připravit dobrou komedii je velmi těžké. V Londýně umělecký šéf divadla Nicholas Hytner dokázal po vzoru nejlepší tradice britského varieté Beanově moderní frašce plné záměn, identit, zmatků a nedorozumění dodat krkolomné tempo. Inscenace režírovaná Antonínem Procházkou se vedle originálu promenuje ve vycházkovém tempu, které hře nesvědčí.
Ve správném přednesu, jaký jsme mohli v Praze vidět na začátku minulé sezony divadelních přenosů z NT Live, Bean dokáže šokovat a bavit svým rozverným nestydatým cynismem. Pod Palmovkou řada jeho úderů nemá potřebnou sílu.
Ani ve vrcholné a stěžejní scéně servírování dvou večeří naráz, kde nenasytnému Francisovi pomáhá stařičký číšník, postava jako z grotesky. Ani herci se v oblecích svých stylizovaných postav necítí tak sebejistě a nevystupují tak samozřejmě jako jejich angličtí kolegové, ani nemají takové nasazení a apetit. Nejlépe tak vedle světačky Dolly Zuzany Slavíkové vychází Alan v podání Ondřeje Kavana, už jen proto, že jako rádoby herec má dovoleno přehrávat.
Ne že by večer s novým Sluhou dvou pánů byl na Palmovce ztracený. Beanova dobře přeložená předloha ani tak nezapře, že je vtipná, náladu navodí pohledné kostýmy i scéna. Představitel hlavního hrdiny Francise Jan Konečný umí komunikovat s diváky. Zůstala i většina oživujících hudebních výstupů skiffové kapely, ačkoli až na poslední píseň nejsou songy přeložené do češtiny a jejich anglickému textu není v divadle příliš rozumět.
Je skvělé, že Česko objevuje a uvádí současné dobré světové kusy. Akorát česká show postrádá energii originálu, a proto nestrhne. Což je u titulu Sám na dva šéfy zbytečná škoda.
Autorka je spolupracovnicí redakce
