Beatles: nejslavnější album světa slaví padesátku

Vydání alba Seržant Pepper

Vydání alba Seržant Pepper Zdroj: archiv

Beatles na obálce alba Sgt. Pepper‘s Lonely Heart´s Club Band (1967).
Beatles jsou dodnes legendou.
3
Fotogalerie

Časopis Rolling Stone jej zařadil na samotný vrchol žebříčku pěti set nejlepších alb historie popmusic. Byla první rockovou deskou, která získala americkou Grammy za nejlepší album roku. A inspirovala řadu artrockových kapel a jejich koncepční tematická alba. Album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band od Beatles vyšlo přesně před padesáti lety – 1. června 1967.

V polovině roku 1966 byli Beatles v nezvykle komplikované situaci. Jejich koncerty byly provázeny natolik velkým ječením, křičením a extází fanynek, že se sami na pódiu neslyšeli a Lennon s oblibou říkal, že kdyby na scénu postavili jejich čtyři voskové figury, nadšení by bylo stejné.

Na podzim si tak dali tříměsíční pauzu, během které dospěli k závěru, že již nebudou koncertovat. Ruku v ruce s tím pak McCartneyho napadlo napsat píseň coby fiktivní kapela a oprostit se tak od všeho enormního, co Beatles provázelo. To mělo dvě výhody − na chvíli být někým jiným a odpočinout si od kultu Beatles.

Za druhé to umožňovalo vymýšlet technicky náročné písně, o kterých věděli, že je nebudou muset hrát živě na pódiu, což významně přispělo k vyznění alba. "Byli jsme znechucení být Beatles a nenáviděli jsme, jaký přístup k nám měli. Nebyli jsme už kluci, byli jsme dospělí – a přemýšleli jsme o sobě jako o umělcích, ne o pouhých interpretech," prohlásil později McCartney.

A tak vznikla jako první píseň, která se stala titulní pozdějšího celého alba – Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band. Původní myšlenka celého alba byla přitom dost odlišná – mělo to být vzpomínkové album na dětství "Fab Four" v Liverpoolu. Lennon s McCartneym tak v tomto duchu složili dvě skladby - Strawberry Field Forever a Penny Lane.

Firma je okamžitě vydala jako singl, jenže se stalo něco záhadného – singl se nedostal po letech zbožňování liverpoolské čtyřky do čela hitparády. Média dokonce začala škodolibě psát o tom, že Beatles už na nejvyšší příčky nemají. Nakonec se tyto dvě písně na albu neobjevily a vyšly až na Magical Mystery Tour o rok později.

Nicméně v té chvíli byl již koncept fiktivní kapely seržanta Pepře, jejíž název napodoboval komplikovaná a frivolní jména sanfranciských kapel typu Big Brother and the Holding Company nebo Quicksilver Messenger Service, hotov.

Celé natáčení trvalo do dubna 1967 pět měsíců a zabralo 700 hodin – třicetkrát více, než kolik potřebovali na nahrání jejich debutového alba Please, Please Me. Jako prominentní kapela měla totiž neomezený přístup do studia v Abbey Road. Náklady na nahrávání se odhadují na tehdejších 25 tisíc liber, zatímco debut stál čtyři stovky.

Kritici na celém albu oceňují především inovativnost skladeb i techniku, která při tom byla použita. A to přesto, že celá deska byla natočena na čtyřstopý nahrávací přístroj, neboť osmistopé se v Británii objevily až po vydání alba ke konci roku 1967.

Všechny písně alba složili tradičně Lennon s McCartneym. Výjimkou je Within You Without You od George Harrisona. Kromě jiných album obsahovalo hit With A Little Help From My Friends, který se stal díky coververzi Joea Cockera jedním ze symbolů „květinového“ léta a festivalu v americkém Woodstocku o dva roky později.

Během nahrávání se ale začala projevovat McCartneyho dominance, neboť složil větší část písní a zároveň si vymínil osobní kontrolu nad nahráváním či třeba dirigování čtyřicetičlenného orchestru namísto producenta Martina. Tam někde je možné hledat počátek sporů a nevraživosti, které za tři roky vedly k rozpadu Beatles.

Do některých písní dokonce nahrál McCartney sólovou kytaru, což George Harrison nesl velmi nelibě. Ringo Starr se pak podle svých slov na nahrávání alba nudil. „Z nahrávání si nejvíce pamatuju, jak jsem se učil hrát šachy,“ prohlásil později s typickým suchým humorem Starr.

K nápadům ovšem Beatles pomohla i nadprůměrná konzumace drog jako třeba amfetaminu. BBC tak například po vydání alba odmítla hrát některé písně jako A Day in the Life nebo Lucy in the Sky with Diamonds (začáteční písmena podstatných jmen dávají zkratku LSD), neboť prý jejich texty propagovaly „rekreační“ užívání drog a popisují jejich účinek či slangové výrazy pro ně.

Do historie se album zapsalo i originálním obalem, jehož titulní stranu tvoří koláž 57 významných osobností společnosti plus devět voskových figurín včetně samotných členů Beatles. Na obalu se podílel popartový umělec Peter Blake a jeho žena Jann Haworthová a produkci měl na starost Robert Fraser. Za obal alba získali Beatles jednu ze čtyř cen Grammy, které nakonec za desku obdrželi.

„Chtěli jsme tam mít všechny své hrdiny. Jestli pro nás to album má zvláštní význam, měli bychom na něj dát kromě sebe i všechny lidi, kteří jsou pro nás důležití,“ prohlásil tehdy McCartney. Původně tam ovšem měl být i Hitler a Ježíš, které navrhl Lennon, nebo také markýz de Sade, ale to u firmy neprošlo kvůli obavám z reakce lidí.

Mnozí z navrhovaných se tam nedostali – například idol Brigitte Bardotová (ačkoli jiné herečky tam jsou), Friedrich Nietzsche, Alfred Jazzy, dokonce ani král rokenrolu Elvis Presley. Výběr byl složitý i proto, že Harrison měl tendenci tam dát za sebe pouze indické guru, zatímco Fraser tam zase chtěl umístit své kolegy a přátele z oboru. Náklady na obal dosáhly tří tisíc liber, tedy neuvěřitelnou částku vzhledem k tomu, že obvyklá cena za návrh a design obalu stál tak padesátku.

Dosud se podle odhadů prodalo 32 milionů kopií, čímž se zařadilo mezi patnáct nejprodávanějších desek historie celé světové pop music. A další ještě přibudou – třeba už jen proto, že k padesátému výročí vydal Parlophone další čtyři edice od klasické LP až po super deluxe balík se šesti disky a obsáhlým doprovodným materiálem. Na kapelu osamělých srdcí seržanta Pepře fanoušci jen tak evidentně nezapomenou. 

ČÍM SE ALBUM ZAPSALO DO HISTORIE

První koncepční album považované za první artrockový počin, který inspiroval pozdější skupiny jako The Who a její rockovou operu Tommy či Pink Floyd a jejich Dark Side of the Moon.

Po vydání strávilo 27 týdnů na čele britské hitparády a 19 týdnů na americké. Celkem bylo v žebříčku v Británii 113 týdnů a v USA 175 týdnů.

Získalo čtyři Grammy včetně ceny za Album roku, což se povedlo jako prvnímu rockovému albu v historii americké pop music.

Bylo to první album, které obsahovalo vytištěné texty písní.

V roce 2003 umístil album časopis Rolling Stone na první místo žebříčku 500 nejlepších alb všech dob. V daném žebříčku mají přitom Beatles ještě tři tituly − Revolver na třetím místě, Rubber Soul na pátém a takzvané Bílé album na desátém.

V roce 2003 Kongresová knihovna USA album umístila do Registru národních záznamů jako „kulturně, historicky a esteticky významný počin pro Spojené státy“.