V době protitrumpovských uměleckých protestů přinesl festival Berlinale – proslulý jako nejpolitičtější z velkých filmových festivalů – očekávané ceremonie plné politických vtipů a vzkazů.
Zahajovací film soutěže a festivalu Django vyprávěl o uprchlíkovi, kytaristovi Djangu Reinhardtovi, který přežil nacistickou okupaci jen díky svému uměleckému talentu. Životopis umělce do Berlína přivezl i Stanley Tucci, známější jako herec díky hitům Ďábel nosí Pradu nebo Hunger Games.
Občas však i režíruje a Poslední portrét je jeho pátým filmem. Sleduje poslední dva roky v životě malíře Alberta Giacomettiho, během nichž maloval obraz kritika Jamese Lorda, jenž se předloni na aukci vydražil za 20 milionů dolarů. „Životopisné filmy mě nebaví, ukázat jen segment ze života je zajímavější,“ popsal Tucci vznik snímku. Struktura filmu ovšem podle Tucciho vzešla hlavně z Lordovy knihy, která velmi dobře osvětluje tvůrčí proces. „Jen museli rozšířit nějaké detaily a zdramatizovat je,“ dodal.
Film zařazený mimo hlavní soutěž se odehrává v šedesátých letech. „Nechtěl jsem vytvořit romantický, nostalgický obraz tehdejší Paříže. Chtěl jsem jeho realitu zachytit jako filmy nové vlny,“ podotkl Tucci.
Hlavní roli Giacomettiho dostal Geoffrey Rush, Lorda si zahrál Armie Hammer, hvězda „facebookového“ dramatu Social Network. „Stanley ví, co herec chce a potřebuje slyšet a kdy. Šlo o velmi civilizované natáčení,“ podotkl Hammer.
Na tiskovce nicméně přišla řeč i na politiku. Tucci totiž dostal otázku, jestli jeho film může mít vliv na nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Nemyslím, že by ho dokázal ovlivnit jakýkoliv film. USA měly vždy problematický vztah s uměním. V civilizované společnosti není umění odpad, ale její integrální součást. Bohužel hodně politiků si to nemyslí. Tahle vláda možná nepovažuje za důležité ani vzdělávání obecně,“ řekl novinářům Tucci.
Autorka je spolupracovnicí redakce
