Osobitá poetika zpívajícího kytaristy Martina E. Kyšperského vtiskávala starším deskám Květů pokaždé jiný, ovšem stejně neopakovatelný nádech. I novinka přetéká netradičními obraty, které Kyšperský upředl nejen ze svých pozorování, ale také snů.
Jen tentokrát nejsou sloky pohádkově zabarvené, pokukují spíše po spletitých příbězích plnících umělecké filmy nebo moderní literaturu. Jsou především o mladých, kteří nikam ne a ne zapadnut, trpí civilizační kocovinou, perou se s odcizením a nepřijetím. Novinka je možná nejsyrovější výpovědí o této „ztracené“ generaci.
Změnila se ale i hudba: s výjimkou jediného nahrála skupina desku v komorní sestavě, bez hostů. Obnáší to určité zesyrovění, aniž by ale zvuk byl o cokoli ochuzen: dobarvují jej četné studiové dohrávky (smyčky, ruchy, efekty). Ke svěžímu dojmu z novinky přispěla i metoda rozhodování ve studiu s pomocí kartiček, spíše než o boji s bezradností, pro nějž byla vynalezena, svědčí o nezměrné víře skupiny v sebe sama.
Novinka vstřebává mnohé vlivy, od abstraktních elektronických koláží přes folk, klasické písničkáře, po alternativu. Za pokračovatele její brněnské tradice bývá skupina považována, ale je to jen jeden z mnoha pramenů, z nichž dílo napájí. A pokud ano, tak její zvuk posouvá do jedenadvacátého století.
Květy: Bílé včely, Vydavatel: Indies, 2012 Hodnocení: 90 %
