Albem, které zní, jako kdyby chtěl Clapton sejmout břímě starých ran. Natočil a na svém vlastním labelu vydal totiž album lehké, optimistické až veselé, nejspíše pro radost sobě i přátelům, neboť z dvanácti nahraných písní je jich hned deset coververzemi starších kousků. Pouze dvě – baladičtější Every Little Thing a bluesrocková Gotta Get Over – jsou novinky.
Na albu Old Sock Clapton střídá jeden styl za druhým. Začne reggae podobného ražení jako kdysi v I Shot the Sheriff, naváže lehkou popovější kytarovkou Angel, opráší rockovou baladu Garyho Moorea Stil Got the Blues a pustí se i do vod jazzových včetně standardu George a Iry Gershwinových Our Love Is Here to Stay. Nechybí ani country. Nicméně havajská steelkytara není ve středoevropských vodách tak oblíbená jako ve Státech, takže i ten dojem je u The Folks Who Live on the Hill či Born To Lose přece jen poněkud unylejší.
Lepší dobrá klasika než špatná móda
To vše za přispění přátel jako spoluhráče z dávné skupiny Blind Faith Steva Winwooda, J. J. Calea či Paula McCartneyho. Mnohé pak jistě potěší, že Clapton chválabohu rezignoval na další pokus o moderní zvuk a technologie jako na patnáct let starém albu Pilgrim.
Možná není nové album Erica Claptona moderní, možná není sbírkou nových hitů atakujících hitparády. V záplavě rádoby vážné popmusic přináší takto uvolněné album jasné poselství. Že je lepší natočit desku dobrou klasickou než špatnou moderní. Pokud Clapton přistoupí se stejnou lehkostí a radostí k nadcházející šňůře, na níž oslaví 50 let působení na hudební scéně, budou se i červnoví návštěvníci pražské O2 areny mít na co těšit.
Eric Clapton: Old Sock, Vydavatel: Bushbranch, 2013, Hodnocení: 70 %
